Debatujte, kde je česká škola

Zde jste mohli psát svůj názor na to, v čem si myslíte, že je česká škola dobrá a kde má rezervy.

Z Vašich názorů a “lajkování” vznikl žebříček největších úspěchů a neúspěchů českého školského systému. Výsledky najdete v infografice.

 
Chtěl bych vědět, jak to dělají, že se jim to daří. Na naší škole je to bohužel spíš naopak. Proto bych se rád inspiroval.
nejen ředitelé, ale i učitelé. ti to mají bohužel o poznání těžší než ředitelé
Ředitel může snadno prosadit svůj názor, učitel nemá šanci.
Ředitel může taky snadno rozhodit celý kolektiv. Po letech spolupráce celé sborovny v pohodové, tvůrčí a komunikativní rovině, ředitelovo chaotické, nesystematické a direktivní jednání totálně rozhodí funkční kolektiv…ani ne tak jeho práci, ale sebere mu chuť do práce a cítit se v ní dobře…
Souhlasím. Sice to není plus současné české školy, ale plus ke změně dnešní české školy.
Tak zde naprosto souhlasím.
To souvisí s myšlenou pedagogického asistenta, který jako druhá dospělá osoba může podávat učiteli zpětnou vazbu. To učitelům v zásadě chybí !!!
Záleží na tom, kdo tím asistentem bude. Pamatuji se na “civilkáře”. To byl materiálek. Pak pamatuji jednu, které musel “napovídat” i asistovaný žák. Asistent je hezká myšlénka, ale musí být řiměřeně kvalifikovaný. Jen dospělost nestačí.
Z mých nevelkých zkušeností jsou venkovské školy vybaveny stejně a mnohdy i lépe.
Absolutně nesouhlasím: RVP je úplné šlápnutí vedle, jak dnes potichu připouštějí i sami pracovníci ministerstva. Ve škole na koleně dělané plány, často jen pro oko a z nutnosti, opisované z nedodělků jiných škol zavedly do školství zmatek nad zmatek. Každá škola si učí, co chce, jak chce a do jaké hloubky a šíře chce. Žáci v prvním ročníku střední školy musí být po studiu na základních školách dlouhodobě sjednocováni, protože jedni neumí to, jiní ono, a na nic ze základní školy se nedá plynule navázat. Totéž se přeneslo do středních škol a absolventi stejných typů studia jsou někde jinde. Problém se jen řetězovitě přenáší na VŠ. Přestěhuje-li se dítě 3. třídy z vesnice A do vesnice Y, úsilím celé rodiny dítě vyrovnává rozdíly minimálně půl roku. Co mobilita pracovní síly, tedy rodičů? Kvůli vlastním dětem se raději nestěhovat. Komu vlastně vadily jednotné osnovy s určitou dávkou variability? Nevadilo v době jejich zrušení spíše slovo “jednotné”?
…ale jsou to vybrané osobnosti.
Škoda jen, že se od nich málo inspirují ti ostatní, hlavně začínající pedagogové. Úspěch je často pomlouván, místo aby byl vyzdvihován.
Nemyslíte, že je to mnohdy v rukách ředitele, jak škola bude fungovat? Jsou všichni ředitelé schopní?
Myslím si, že to stále JE okrajová záležitost. O těch kvalitních školách se více mluví, víc se zviditelňují. Navíc je těžké se na ně dostat. A jsou kraje, kde na kvalitní školu nenatrefíte.
Učím 30 let a s plnou vážností musím říci, že je to spíše naopak. Přibylo sice svobody, ale práce učitele je mnohem méně oceněna a vážena, přibylo stresu, napětí, problémů. Dnes už bych na učitele nešla.
Vidím kolem sebe, že mnozí učitelé by chtěli být oceňováni jenom za to, že právě toto povoláni vykonávají – ale to si myslím, že není dost dobře možné. A mám pocit, že respekt a ocenění (teď nemyslím finanční, ale to neformální, pocitové, hodnotové..) rodičů a studentů dobří a výborní učitelé mají. Vnímám i úměrnost – dobří učitelé si na náročnost a nedostatek takového ocenění málokdy naříkají.
Učila jsem na ZŠ i na gymnáziu a musím říci, že pocitově i jinak je to práce nesrovnatelná. Zvlášť na 2. stupni nemůže mít učitel skoro žádné ambice, pokud je má, trpí jako zvíře. A přežívá roky do důchodu. Ať je oblíbený a naučí, nebo je tomu naopak.
Ad Vnímám i úměrnost – dobří učitelé si na náročnost a nedostatek takového ocenění málokdy naříkají. – Zkrátka mlčící učitel = dobrý učitel?
Tento názor mi přijde takto formulovaný docela nebezpečný – odsuzující a rozdělující společnost. Tím neříkám, že by se měly praktické školy zrušit, ale mně by šlo spíše o to, aby těm dětem dostala co nejlepší péče a ne aby se oddělili “špatní” od “dobrých”..
Tento názor vytváří představu, že inteligence je otázkou chtění či nechtění a problém českého školství tkví i v přílišné segergaci dětí na “chytré” a “hloupé”
Otázka je, proč se nechtějí vzdělávat? Proč je učitelé nemotivují? “Všichni lidé od přírody touží po poznání” (Aristoteles, první věta Metafyziky)
Pokud lidé touží po poznání od přírody, k čemu je dobrá motivace?
Myslíte, že někde za zdmi mšmt stále nepracují odborné komise? Viz dílny na úpravu rvp! Ať je ministr vytáhne na světlo, vydá jejich seznam, zveřejní jejich složení a jim zadané úkoly.
Ano, mluvíme zde. Ale někdy mi to připadá jako souboj neškolské veřejnosti s kantory, kteří sice mnohdy i vědí, jak učit lépe, ale také vědí, proč je to organizačně nemožné a pak zde vysvětlují, proč neučí na hradě a proč nedělají na každou hodinu barevné pracovní listy.
Dobrý postřeh. Možná je škoda, že nenaprogramovali odlišné barvy pro učitele a neučitele.
A nejde tady náhodou i ozměnu té organizace? Je třeba se odpoutat od toho, co je a diskutovat o tom, co je možné. Jinak zůstaneme navždy tam, kde jsme.
O tom, co je možné, diskutujeme a vzděláváme se přinejmenším od 90. let. Ale schází diskuse a s ní i tlak na to, jak toho, co je možné, dosáhneme. Pokud možno za svého života… Ovšem uznávám, že první, co může udělat každý, je dát si dohromady své pojetí a jasně ho vyjádřit, aby druzí rozuměli.
Ale je třeba, aby byli dobře připojeni k ředitelům, o nichž se zmiňuje předchozí výrok. Obětavého učitele brzo semele ředitel a sbor, ve které jde víc o získávání pohárů za fotbalové soutěže atp. Je však těžké očekávat od ředitelů tu osvíécenost, když si je ve škole nebudou přát moudřejší občané v zastupitelstvech (zřizovatelé). Kudy na ně?
Ve volbách.
Určitě souhlasím,ve školách působí mnoho kantorů, kteří přicházejí s inovativními metodami a mají chuť předávat dětem a žákům nové poznatky novými metodami. Pokud se nebude brát kreativita jako “nemoc” a řada z nás posune kvalitu vzdělávání nad závist a konkurenční boj v pedagogickém kolektivu, pak společně můžeme dlouhodobě vytvářet něco,z čeho budeme mít vnitřní uspokojení a s tím související dobrý pocit z kvalitně odvedené práce. Kateřina,učitelka MŠ
Zdá se mi, že ekologové/environmentalisti jsou u nás o třiet let ve vzdělávání napřed. Začali občansky v 70. letech. A tak už dnes pomáhají i škole.
Přemýšlel už vůbec někdo, jak to, že se “kvalita” objevuje mimo státní školu? Přemýšlel vůbec někdo, že je to návrat k pohanskému uctívání stvořeného světa, které tu bylo za doby knížete Sáma a ještě dlouho předtím? Pátral někdo po zdroji, odkud vychází zájem o zelenou ideologii a kdo ji ve světě podporuje?
V menších městech nebo na vesnicích ale výber není, nebo je – mezi školou špatnou a ještě horší. Vybrat dobrou školu taky často znamená několikaleté dojíždění. Málokdo má to štěstí, že má opravdu dobrou školu na dosah.
Ty rozdíly v kvalitě bych asi spíše bral jako mínus. Myslím, že nám tím uniká mnoho talentů, které prostě rodiče na “dobrou” školu nedají a ta špatná je otráví. Jako plus bych bral, kdyby bylo jedno, na kterou školu dítě chodí a rodiče by si jen vybírali, jaké formě výuky dají přednost, jestli praktické, vědecké nebo jiné.
Taky jsem si myslel, že díky možnosti vybírat si školu se zvýší kvalita i u těch škol nevybraných. Že budou zápasit o žáky. Jenže to je těžké, když vybraní žáci jsou jinde, a zůstanou Vám jen ti od rodičů zanedbaní, a jednak když to vyučování zlepšovat neumíte (možná proto ti zajímavější žáci odešli). Každý rodič chce své dítě zachránit před špatnou školou, ale u nás v tom klidně nechá děti svých nedbalých sousedů – a ty jako nevzdělanci za dvacet let zvolí do vlády a za prezidenta všelijaké osoby, které je obalamutí. Je to těžké, ale je to tak: vzdělání není vzdělanost mého dítěte, ale vzdělanost národa. O kvalitu škol se musejí starat jako první sami občani, od inspekce, ministrů a vlád to čekat radši nemají…
Naprosto souhlasím s posledním komentářem.Doplním jen, že selekci dětí si vytváří sami učitelé již na prvním stupni ZŠ a na druhém stupni pak pláčou.
…ale jak to dopadlo? Myšlenka byla dobrá, ale některé školy ji nerealizovaly tak, jak bylo potřeba, a daleko se neposunuly.
Dobrý byznys. Viz http://www.montessori-brno.cz/cenik.html
Kdybych mohla, taky bych tam dala svoje dítě. To kvalitnější bude mít vždycky svoji hodnotu.
A proč nemůžete?
Pracujeme na tom :).
Jen aby “hodnota” odpovídal “ceně”.
Už jenom přístup učitelek k dětem, dětí k učitelce, a nakonec dětí k sobě navzájem. Hodnota, která se nedá vyčíslit žádnou cenou.
Zrovna včera jsme o jedné montessori mluvili. Paní ředitelka vídá anděly a učitele hodnotí podle jejich aury.
Také znám jednu takovou. Ta ale učí na veřejné ZŠ.
Cituji z druhé strany: To není pravda, to všechno lze ve školách. Podívejte se například na původní princip montessori školství. (Ale ten původní, ne tady u nás, zdeformovaný českými pravidly.) Tak jak je to s naším montessori školstvím? Je původní, nebo zdeformované?
Materiálů je plný internet, ale v DVPP je chaos, kurzy jsou předražené a v nevhodnný čas, a pro některé předměty se v některých regionech nedělá nic. Pražští učitelé jsou diskriminováni, protože nesmějí na zajímavé kurzy v jiných krajích (ani elektronické). protože nepracují na podpořených územích.
Tak ač jsem dala like, ke komentáři se připojuji. Pokud má učitelka rodinu a doma nemá manžela sponzora, na žádný takový kurz se nedostane, protože na něj nemá. No a potom se občas stane následovné. Povinně musíte na kurz, který lektoruje jeden z učitelů ve sboru a protože vy už to, co se tam učí umíte (ale odpor je marný), na tomto kurzu potom pomáháte lektorovi učit ty tři kolegy, kteří opravdu počítačové základy nemají.
Jen se mluví…. Raději činy než slova
Ono je totiž někdy velmi těžké prolomit ledy a změnit zajeté věci ve školách ještě z dob minulých (a to mám pocit, že i u těch, které se honosí různými “známkami týkající se vzdělávání”). Z mé zkušenosti často rodiče, kteří se o nějakou změnu snaží, mluví o ní a nedaří se ji prosadit, to vzdají. Je to škoda, protože se jedná většinou o dobré věci. Mám ale dojem, že někdy ani sami rodiče nemají chuť a zájem něco měnit, případně přeřadí dítě na jinou školu a tím se vlastně zase moc neřeší ve smyslu změny na té původní škole. Tím chci říct – nevzdávejte se a vytrvejte. Když se to nezmění za Vás, budou další a pomalinku se věci začnou měnit, ale většinou velmi pozvolna, takže trpělivost. Doporučuji oslovit třídního učitele a navrhnout mu spolupráci nebo pomoc a domluvit se, nenutit, to by nemělo žádný efekt, hledat a ukazovat možnosti a pozvolna směřovat k jejich naplnění. Je-li to však v časových možnostech rodiče.
A k čemu to neustálé srovnávání???
Je dobré vědět, na čem jsem. Osobně chci raději slyšet nepříjemnou pravdu , než žít v iluzích, jak jsem chytrá.
A odkud berete jistotu, že právě Scio nebo Kalibro vám sdělí pravdu? Scio si pouze vytvořilo bezmála monopol na testování, zejména přijímmačkové.
nesouhlas, děti nejsou stroje, aby se nějakým testováním vytřídily “ty špatné”, každé se vyvíjí jinak a testování ho může poškodit na zbytek života.
k čemu je vědět, že moje dítě je ve třídě 13. z 25? má to být hodnocení školy, nebo žáka? ani u jednoho mi to nedává smysl, plošné testy porovnají jen úzký okruh toho, co má škola dětem předat!
Vadí mi srovnávání, především v dětském věku, kdy není celkově ukončen rozvoj .Pokud se jedná o zpětnou vazbu toho, co učitel NAUČIL, pak mají tyto testy svoji výpověď.
Scio testy jsme psali na základní i střední škole. Jelikož se tyto testy neznámkovali. VŠEM spolužákům bylo úplně jedno co tam napíšou! Tak že já si myslím že je to naprosto neobjektivní.
Scio testy jsme psali na základní i střední škole. Jelikož se tyto testy neznámkovali. VŠEM spolužákům bylo úplně jedno co tam napíšou! Tak že já si myslím že je to naprosto neobjektivní.
Doporučuji odstranit pravou polovinu.
Akorát se jim musí nějak pomáhat, protože se brzo opotřebují, když stále tlačí hlavou proti zdi.
za dobu 5 let, jsem potkala jen jednu učitelku, která je takový nadšenec a zapálenec pro děti a děti i rodiče ji mají moc rádi!!! a ty ostatní by měli raději odejít, teplé místečko mají, ale neudělají nic pro ostatní jen pro sebe- plat a prázdniny
… a protože, dnes veliké procento žáků (studentů) nemá o výuku zájem žádný a my si to tvrdošíjně nechceme přiznat, tak ji ty maturity a diplomy musíme nacpat i proti jejich vůli. A proto sice máme 90% maturantů a 35% absolventů VŠ, ale neumějí nic a naše “česká škola” je proto v prd…li.
Nelze nic jiného než souhlasit!!!
Tak to mě mrzí, že učím na škole z té menšiny :) Ono je to možná spíš o tom srovnání vybavení, se kterým se děti setkávají ve škole, a s tím, které mají doma.
Myslím, že nevybavených škol moc nemáme. Kdyby se vytáhly veškeré pomůcky z dlouho zavřených kabinetů – to bychom se divily.
Jasně. Některé kousky už mají i historickou hodnotu.
Není, pokud budu mluvit za naší mateřskou školu. Peníze na vzdělávací pomůcky nejsou. Pokud je nezajistí ředitelka nebo zástupkyně ředitelky z jiných zdrojů, jako jsou nejrůznější nadace nebo účelové dotace, tak mateřská škola nemá žádné nové učební pomůcky. Pak je otázka, jestli je dobře, že vedoucí pracovníci musí věnovat svou energii, vytvářením nejrůznějších projektů, které jsou tvořeny na základě grantových výzev a ne na základě potřeb jednotlivých pracovišť. Mateřská škola nové hračky obdrží, pokud v případě, že je rodiče nakoupí za finance SRPŠ. O nových knihách v žákovské knihovně si můžeme nechat tak nanejvýš zdát, daly by se asi pořídit, pokud vypisuje grantová výzva na podporu čtenářské gramotnosti… Dobrá zpráva je, že letos se dětem koupí nová lehátka. Petra, učitelka mateřské škol v Ostravě
Ne všude.
Ne všude.
Hurá! Minulý týden jsme dostali do našeho šestičlenného kabinetu počítač – umí už dávno chodit, mluvit i počítat, je mu totiž už osm let!
Jistě řada dobrých kantorů bere své zaměstnání jako poslání. Skvělé tradici české školy nějak nerozumím.
Proč neberou jako své poslání svou práci soudci, kteří se tvrdě domáhají zvyšování svých platů? Proč jenom učitel musí být za blbce, kterého hřeje pocit poslání?
Zde je potřeba si připomenout, že standardy učiva dávno za R-U, 1. republiky do roku1989 upřesňovala, kontrolovala a vynucovala školní inspekce, která procházela školami a přímo na místě různými metodami (tzv. ministerskými, krajskými atd. testy) srovnávala výkonnost jednotlivých škol i učitelů. Velmi úspěšně pracovali zkušení učitelé jako okresní metodici v jednotlivých předmětech, předsedové maturitních komisí vypracovávali posudky o průběhu zkoušek a jejich úrovni a ředitelé škol i učitelé byli podle toho hodnoceni. Celý tento systém byl “revolučně euforicky” zrušen někdy na počátku devadesátých let s tím, že školy si budou udržovat kvalitu samy, protože je přeci přirozené, že lidé (=rodiče) přece mají zájem na kvalitním vzdělání svých dětí (= tehdy idelologie ODS). Tento ideologicky utopisticko-naivní, tedy prakticky neuskutečnitelný, předpodpoklad okamžitě vyvrátilo chování rodičů i žáků, kteří se rozhodli jít za dosažením maturity nebo VŠ diplomu jednodušší cestou na soukromých školách. Situaci umocnilo zavedení financování na žáka (min. Pilip – ODS), které spolu s úbytkem žáků spustilo „hon na žáka“, jehož důsledkem bylo prudké snížení nároků ve školách proto, aby si je ve školních lavicích udržely. Zavedení (spíše „zavádění“) celostátních maturit a jiných typů zkoušek je pouze východiskem z nouze a výrazem bezradnosti MŠMTv – po letech se alespoň nějakou formou tlačí na jakousi kvalitu.
Klid? To není kantor, ale dozorce.
Tak dozorce? Ptejte se psychologů a dětských psychiatrů, kolik případů dětské psychopatie musí řešit. Příčina? Nadměrný hluk, chaos a neklid ve třídě při hodinách. Moje dítě chodilo od 3. třídy domů s bolestmi hlavy, nechtěl jsem věřit, že je bolí hlava z kraválu ve škole. A následného křiku učitelů, protože nic jiného nefunguje.
klid a soustředění se dá udržet zaujetím – pak nepotřebujete rákosku, známkování nebo kázeňské tresty a děti se budou učit samy a rády. To předpokládá, že učitel má u dětí přirozenou autoritu a umí učit, a to dokáže skutečně jen málokterý. Díky za ně!
Souhlasím, že učitel musí být úžasná osobnost, která aspoň na nějaký čas dovede děti zaujmout a zaměstnat ruce i mysl. Ale měl jste někdy ve třídě jedno – dvě děti se speciálními vzd. potřebami, nebo romské dítě, nebo mnoho jiných případů? Stačí jeden, dva, a práci ostatních naprosto rozloží.
Kdyby v klasických třídách bylo max. 15 žáků, hned by se aktivnímu učiteli se zaujetím mnohem lépe pracovalo. Zároveň se mi velmi líbí styl párové výuky, kdy si mohou vzájemně pomáhat, mít čas i na přípravu vlastních pomůcek a reagovat na potřeby dětí. Pokud se ještě zapojí rodiče, tím lépe. Je mi líto, že asistenti pedagoga jsou určeni pouze pro děti se speciálními potřebami, protože právě v dnešní době, kdy se děti chtějí hlavně hýbat a učit se hrou (líbí se mi zapojení zážitkové pedagogiky do běžné výuky,) by dva kantoři ve třídě nebo kantor a asistent mohli být řešením pro – jak to některé děti říkají – škola je nuda – tedy, aby se ve škole nenudili, ale měli chuť se zapojit a kantor se z toho nezbláznil. Protože i tak klobouk dolů před nimi, je to velmi náročně a nedoceněné povolání! Velmi oceňuji především snahu začít a pokusit se něco dělat jinak než je běžné. Časově je to velmi náročné, ale to mají asi všechna povolání, všude se musíme vzdělávat a učit novým věcem a přijímat novinky …
Kdyby v klasických třídách bylo max. 15 žáků, hned by se aktivnímu učiteli se zaujetím mnohem lépe pracovalo. Zároveň se mi velmi líbí styl párové výuky, kdy si mohou vzájemně pomáhat, mít čas i na přípravu vlastních pomůcek a reagovat na potřeby dětí. Pokud se ještě zapojí rodiče, tím lépe. Je mi líto, že asistenti pedagoga jsou určeni pouze pro děti se speciálními potřebami, protože právě v dnešní době, kdy se děti chtějí hlavně hýbat a učit se hrou (líbí se mi zapojení zážitkové pedagogiky do běžné výuky,) by dva kantoři ve třídě nebo kantor a asistent mohli být řešením pro – jak to některé děti říkají – škola je nuda – tedy, aby se ve škole nenudili, ale měli chuť se zapojit a kantor se z toho nezbláznil. Protože i tak klobouk dolů před nimi, je to velmi náročně a nedoceněné povolání! Velmi oceňuji především snahu začít a pokusit se něco dělat jinak než je běžné. Časově je to velmi náročné, ale to mají asi všechna povolání, všude se musíme vzdělávat a učit novým věcem a přijímat novinky …
…ale jsou to vybrané osobnosti, mnohdy pracují ve školách, které jsou v důsledku činnosti ředitelů či zřizovatelů špatné.
Ano, učitelé jsou dobří, podmínky špatné. Systém i zřizovatelé nedávají kvalitní prostor pro kvalitní proces výuky. To ale patří do červené části.
??, nechápu co mají písma na webový stránkách škol společného s pedagogickými fakultami.
to je docela smutné…na to máme fakulty informačních technologií, pedagogické jsou ty druhé, ty jsou tu od něčeho jiného
nebo počítačové kurzy
Moje vyškolená inteligence mi říká, že je to recese :-))
pedagogické fakulty nejsou schopné náležitě vzdělávat budoucí učitele, protože pedagogové na VŠ jsou naprosto odtrženi od reality např. neuznávají studentům, kteří dělají asistenty pedagoga praxi a co je důlezitější pro budoucí učitele než práce s dětmi přímo na školách
Chápu to jako ironii. Pedagogické fakulty jako cele potřebný vzdělávací výsledek nepřinášejí a důsledkem toho jsou množící se články o tom, že teď tam jdou ti nejhorší maturanti. Na PedF jsou ale vynikající osoby, někdy i celé katedry.
zkuste jiný prohlížeč ;)
Ale prakticky to ve školách příliš nefunguje.
Je škoda, že se z dalšího vzdělávání učitelů stal nehorázný byznys. Když lektorovali nadšenci z praxe, mělo to jinou šťávu. Mnozí však odešli ze škol a rychle upadli. Nemají co říct, nemají co dát.
Samozřejmostí – ale jen u nevelkého počtu učitelů. A taky schází v představách ministrů financí: na to by školy musely dostávat peníze: na suplování, na kursy, na platové přilepšení mentorům, kteří umějí vést k lepšímu své kolegy, atp.
Nic proti nadšencům z praxe, ale jen na tom se dlouhodobě stavět nedá. Přece jen mám pocit, že v lektorování se “nehorázný byznys” skrývá jinde, než při vzdělává ní učitelů. problém vidím spíš na zákaznické straně. Aby si ředitelé a učitelé uměli vybrat vzdělávání, které je jim opravdu k něčemu. pak a´t jim ho klidně poskytne placený lektor.
Byznys kolem vzdělávání roztočily evropské projekty. Téměř s každýcm projektem se škola zavazuje k nějakému vzdělávání, obvykle je nejdůležitější správně vyplněná prezenční listina a zpětná vazba. Je nutné splnit monitorovací indikátory. Obsah je až na šestém místě.
To je pro školství, děti, rodiče a učitele jeden z nejnebezpečnějších argumentů a hodnocení současného stavu školství. Pro politiky a úředníky MŠMTv, také pro část veřejnosti přeloženo do jejich jazyka znamená: 1. no vidíte, křičí a křičí (stejně jako všichny jiné profese), ale pořád to vlastně jde, a navíc za tu almužnu a v těch podmínkách pracují docela dobře, 2. my jsme tady od toho, abychom vymysleli způsob, aby tak pracovali dál – slibujme, hrajme na jejich city, odpovědnost za svěřené děti a na jejich přirozenou pracovitost, 3. když to jinak nepůjde, popíchneme proti nim rodiče a sdělovací prostředky, vždyť každý chodil do školy a má příklad vroubku nějakého učitele … a navíc, co by chtěli – vždyť mají ty prázdniny…
Děkuji za tento komentář.
Ano. Spousta zajímavých a do jisté míry oprávněných řečí okolo, ale TOTO je podstata věci!
Ano. Spousta zajímavých a do jisté míry oprávněných řečí okolo, ale TOTO je podstata věci!
kde?
O školních jídelnách by se měla vést debata zvlášť. Asi máte štěstí, protože jinak většinou úroveň jídla není valná. Učím a mám děti – je to tedy z vlastní zkušenosti. Zažila jsem i zapáchající, i nedovařené maso a ne jednou.
Jde o to jestli je to dobře nebo špatně, i toto má svá pro a proti.
Na soukromé VŠ se dá diplom koupit. Hurá!
…nebojte se, i na státní…a levněji
No, je zajímavé, že tav soukromost se uchytila především tam, kde je co prodávat: maturity a diplomy. Soukromých základních škol je jako šafránu. Co by prodávaly?
http://www.lidovky.cz/svedske-soukrome-skoly-pod-palbou-kritiky-kvuli-vysledkum-p4u-/veda.aspx?c=A130705_190956_ln_veda_sk
Bohužel je to tak. Učitelství je pro vysokoškoláka muže spíše koníček než práce. Ale pomalu se to začíná zlepšovat, tak jen abychom se konce změn dožili.
Školství (jako jeden z mála oborů) setřelo rozdíly mezi odměňováním mužů a žen – a to je v pořádku. Také zastávám názor, že pokud muž či žena odvedou stejnou práci, mají dostat stejně zaplaceno. Až potud tedy vše OK. Bohužel zbytek společnosti je nastaven jinak – v ostatních resortech se rozdílné odměňování mužů a žen tiše toleruje. A proč mě to pálí? Protože jsem muž a učím. Zároveň se ode mě očekává, že se nějak vypořádám se zaužívanou rolí „muž = živitel rodiny“. Učit mě baví (a snad mi to i docela jde :-) , ale živitelem rodiny v původním slova smyslu být nemohu. Moje žena musí chodit do práce z čistě ekonomických důvodů. Když jeden z nás onemocní, následující měsíc bývá krutý :-( Moje žena doma nemá “bohatého sponzora”, který by jí umožňoval mít vlastní zaměstnání jako koníček. Její obor (sociální práce) je placený ještě o 20-25% hůře než učitelství. I tam je převaha žen, i tam platí nepsaný úzus – však každá doma má někoho, kdo jí jejího „koníčka“ (rozuměj to, že chodí do práce) zasponzoruje. V mém (školském) okolí samozřejmě převažují také ženy, ovšem takové, které na platy nežehrají – přispějí domů tím samým platem, co přispívám já. Rozdíl je v tom, že u nás je to příspěvek dominantní, v rodinách kolegyň je to „příjemný přivýdělek“. Je to hloupé, ale nejspíš přestanu učit. Budu muset změnit zaměstnání, které mě baví, ovšem ekonomicky nejsem schopen nasytit potřeby mé rodiny… Na konci měsíce nezbývá dítěti na školní obědy, několikrát se mi stalo, že jsem do práce poslední týden před výplatou jezdil na kole – nezbylo na dopravu. Svoje školní obědy platím se zpožděním, čekáme až přijde výplata na účet. Přitom si nežijeme nijak nad poměry a žena hospodaří skutečně na hranici možností. Někde je něco špatně. Že by to byla má původní volba povolání??? Rudolf Mastík, učitel pražské ZŠ
To by mě moc zajímalo, jestli opravdu ženy ve školství berou stejně jako muži, které si chtějí ředitelé ve škole udržet. Možná bychom se dozvěděli zajímavé věci.
To je skutečně obrovské pozitivum našeho školství – ve Švýcarsku menší děti běží přes celé město domů za mámou, větší sedí ve fastfoodech a cpou se smaženinami. Proč jsme šmahem zavrhli i další skutečné vymoženosti socialistického školství?
naprosto souhlasím a také souhlasím s dalším příspěvkem o neúnosném počtu dětí.
…patří do pravé poloviny.
Určitě vysoká náročnost platí. Všude po světě zjišťují, že to funguje právě na děti, kterým učení nejde: ale co se tím rozumí? Jistě ne tak velmi vysoká náročnost, že se žák na svém stupínku myšlení ztrácí v změti nechápaných vědních nebo učebnicových pojmů. Myslím, že ta náročnost je jednak v soustavnosti – totiž že se před žákem objevují další a další cíle (trochu mu je staví učitel, ale hodně se je musí naučit stavět pro sebe sám žák – i to je vysoký nárok). A zadruhé je ta náročnost taky něco jiného než velké množství “témat” v osnovách. Zajímá mě, jak kdo rozumí slovu učivo – jestli v něm slyší jen ta témata, názvy jevů a pojmy, anebo spíš tu PROBLEMATIKU daného oboru a jeho úseku. Učivem je nejen pojem a údaj, ale taky postupy, kterými se například bádá nad přírodními jevy, nebo dokonce postupy, jak se domlouváme o tom, které sdělení je napsané srozumitelně a působivě a které ne. (To už není “učivo k roztřídění a zpracování”, nýbrž používání otázek a znalostí.) Rozuměl bych tedy, že vysoké nároky ve škole jsou nároky na to, že žák dokáže s problematikou vybraných částí lidského poznání (třeba s tím, jak se žilo v 19.století, nebo jak je možné, že zvířata přežívají na poušti i v Arktidě) zacházet, že tedy k tomu zná informace a dovede si je urovnat (to není vždy totéž jako zařadit do hotových tříd) a hlavně že z nich dokáže vyvozovat další otázky a poznatky. Tak vznikají ve výuce situace, ve kterých žákovi stojí za to se učit, pamatovat, ptát se…
Vysoké nároky na množství učiva, které žak musí pojmout, rozvijejí schopnost třídit a zpracovávat informace (a pozitivně tak přispivají k stimulaci kritického myšlení) - můžete prosím jmenovat jedinou školu nebo učitele, pokud možno mimo gymnázia, kde by toto reálně platilo a bylo realizováno? Realita na mnoha školách, které znám osobně, je spíše opačná. Deváťák neumí gramatiku, číst s porozuměním nejjednodušší texty, napsat tři souvislé věty. Neví, proč občas prší a občas padá sníh. Afriku si plete s Amerikou, trojčlenka je pro něj cizí slovo. Tak fakt nevím – asi jsme z různých planet.
Osobně bych potřeboval vysvětlení, jak velké množství učiva učí děti třídit a zpracovávat informace. Když jim je jejich daná suma pedagogem předložena a následně pak po nich ve stejném množství a znění zase vyžadována u zkoušení. Kde je umožněno informace třídit a osvojit si tuto určitě důležitou schopnost? A už vůbec navím, jak je tímto stimulováno jejich kritické myšlení, když se učivo bere bez diskuze jako pevně daná věc. V naprosté většině případů se pak na názor žáků na probíranou látku nikdo neptá a vlastně se leckdy ani nikomu moc nechce, neb je přeci toto dáno SHORA.
To je velmi dobré, ale prý se mají na to vzít peníze z hromádky původně určené na platy učitelů, což je opět skok do pekel.
Takhle se to ale dělá vždycky, více peněz se přece musí vzít někde jinde, a propos každý z učitelů mi dá jistě za pravdu, že po úžasném navyšování platů (mluvím o 2. vlně v minulém roce) od tehdy ještě ministra Dobeše, jsme nakonec dopadli tak, že se žádné druhé zvyšování nekonalo a to nemluvím o tom, že je běžnou praxí neplatit přespočetné hodiny, protože není z čeho a na odměňování schopných zaměstnanců mnohde také nezbývají peníze
Naše střední škola v regionu UL dlohoudobě na nic nemá – žijeme z podstaty a tak to bude dál. Když něco k výuce nutně potřebuji, musím si to koupit z vlastních. Pravdou je, že jsme letos po několika letech přeci jen něco dostali – kalendář na stůl. Sláva!
Ano, ale ŠVP – nezaplacená spousta práce, mnohdy samoúčelné – u některých předmětů je daná forma ŠVP nesmysl
ŠVP je šlápota vedle – to se už ukazuje dávno, ostatně to, sice potichu a rozpačitě říká i samo ministerstvo. V každé škole se učí něco jiného, děti mají obrovské problémy při přestupech ze školy na školu zejména na 1. stupni, ale i středoškoláci. Osnovy všeobecněvzdělávacích předmětů by měly být jednosné, protože je jednotná i maturitní zkouška. Děti přicházející ze ZŠ v 1. ročníku jsou např. v češtině znalostně tak rozptýlené, že minimálně jeden rok trvá zacelit vůbec nikdy neprobrané díry v učivu. 1. ročník SŠ je pak vlastně takový “nulák” = ztracený rok.
Aby se zabránilo “problémům” při přestupu, bylo by nejlepší probírat všude vše zároveň, ne? Nikdy, ani při jednotných osnovách, nebyla povinnost probírat látku stejně, ve stejném čase. Ale humbuk s přestupy začal až s RVP. Jo, kdo chce psa bít, hůl si najde.
Pokud k posouzení kvality potřebujete plošné testování, pak by tento “klad” měl být spíše na opačné straně. V opačném případě by měl rodič kvalitu vzdělávání poznat i bez plošného testování.
Je to skoda ale vetsina rodicu to zacala bojkotovat,proc by meli podplacet kantory znovu,kdyz to doposud stacilo pri konecnych testech.I kdyz deti nic neumi mohou mit jine vnady a vklady k uplatneni se v dnesni spolecnosti,jenom proboha nebudou pracovat vlastnima rukama.V TV soutezi Taxik jezdi po Praze vetsina studentu,jak si mohou dovolit cenu bezneho taxiku?Sedaji po restauracich a kavarnach a reknete kdo z duchodcu si muze dovolit hovezi maso v dnesnich cenach?Zrusme povinnou skolni dochazku a prodavejme diplomy za prislusnou uhradu jen tem z vyvolenych rodin,ktere si to mohou dovolit,potom to budou pouze Prazaci a nebudou se muset nikam stehovat.
Vysoké počty žáků ve třídách na učebních oborech z důvodů financování způsobují neskutečnou psychickou zátěž učitelů.
V takových počtech je individuální přístup a rozvoj kompetencí neuskutečnitelný.
Souhlasím s první i druhou poznámkou. Poctivý učitel, kterému to nedá, potom nepracuje 8 hodin denně, ale tolik, že se posléze ocitne ve stresu z přepracování. (Obvoďák mi nedávno řekl, že mezi pacienty má dost učitelů, kteří mají ze stresu různé zdravotní potíže.)
…co psát napravo a nalevo?
Mohu požádat o příklad?
Mohu požádat o příklad?
1st International School of Ostrava – mám tam dceru na 8- letém gymnáziu.
Závidím autorovi příspěvku, který ví, co znamená “kvalitní vzdělávání”.
Autor možná neví, že jsou i státní školy, které o to usilují, a některým to i jde. (Možná nezná malotřídky po venkově? Možná některé městské velké školy s rozumným ředitelem? Ale to mu nemám za zlé, když u nás není nikdo, kdo by dokázal uspořádat informace o školách. NA Eduin ale najdete pár škol, které jsou otevřené rodičům – už to je významný krok k tomu, aby se společně hledalo, co tedy ta kvalita asi je. Prozatím aspoň někteří rodiče vědí, co je kvalita školy pro to jejich dítě. I to je dost dobrý výkon, srovnáte-li to s masami.
Také mám dítě na soukromém gymnáziu.Nevěřím vlastním očím, jak se do školy těší a jaký má studijní pokrok!Opravdu jsou i u nás školy pro děti.Vím, že mzda učitelů je zde podobná,jako na kterékoliv jiné státní škole.
Co to znamená studijní pokrok?
Např., že se vaše dítě dokáže bez problémů domluvit v zahraničí-stačil půlrok. To se nedá přehlédnout.
Je to opravdu moderními trendy výuky, nebo motivací vaší dcery, motivujícím prostředím výběrové třídy a lepšími podmínkami pro výuku? (Počet žáků, pomůcky, lépe placení učitelé, asi všichni kvalifikovaní…)
Nevím, jak definovat moderní trendy výuky, ale určitě zde jsou všichni učitelé, kteří jsou pro svou práci nadšeni. Myslím si, že hlavně tento postoj děti nějak intuitivně vycítí a lépe pak i spolupracují.Pravdou je, že děti zde nemají známky. Bez ohledu na dílčí neúspěchy se pouští se zájmem do další práce. Odpadá zde stres z možného nezdaru a i my rodiče jsme také klidnější.Asi je to pro ně větší vnitřní motivace.Pozn.: Na ZŠ byl počet dětí také kolem 22 a pedagog s 20ti-letou praxí, bohužel výsledky dětí po testování nebyly valné. Souhlasím s názorem, že některé malotřídky jsou výborné.O jedné takové vím z okolí.
Školy, které ukazují, že to jde velmi kvalitně, s výborným týmem, nemusí být jen soukromé! Dovolím si uvést příklad: Tyršova ZŠ a MŠ, Plzeň – Černice. Jen lituji, že tato škola nemá druhý stupeň, takže mé děti musely po 5. třídě jinam.
Perfektní, to je jako poziti¨vní, že nebudeme umět psací?
K odpovědi na komentář: K čemu je psací písmo tak potřebné? Kde ve světě se píše psace?
Nové písmo je mnohem čitelnější – pro učení se z vlastních zápisů je nejlepší takové písmo, které člověk přehlédne na první pohled a nemusí ho luštit.
Nové nespojité písmo nenahrazuje písmo spojité, je to jen výměna jednoho za druhé! Problémy jednoho písma jsou nahrazeny problémy jinými – například chaosem v hranicích slov, jeho optickou roztříštěností a dalšími problémy. Otázku, co je možno “novým” písmem (takto psal rukou, kdo chtěl, přeci minimálně celé XX. století!) získat, a co jeho případným plošným zavedením ztrácíme, nikdo vpodstatě neřešil. Další URÁÁÁakce našeho školství.
…také souhlasím s novým písmem.Kdo chce, ať se naučí písmo psací.
Proč ne naopak?
Spíše než “nadbytečné vzdělání s ohledem na pracovní místa” bych situaci nazvala “naprostým míjením se nabídky s poptávku na trhu práce co do odbornosti” -nabídku tvoří prakticky neomezené množství magistrů z rolozličných “měkkých” oborů(politologií, sociologií, filosofií a různých jiných ….logií a poptáváni jsou technicky vzdělaní vysokoškoláci, které “abys pohledal”.
Spíše než “nadbytečné vzdělání s ohledem na pracovní místa” bych situaci nazvala “naprostým míjením se nabídky s poptávku na trhu práce co do odbornosti” -nabídku tvoří prakticky neomezené množství magistrů z rolozličných “měkkých” oborů(politologií, sociologií, filosofií a různých jiných ….logií a poptáváni jsou technicky vzdělaní vysokoškoláci, které “abys pohledal”.
Spíše než “nadbytečné vzdělání s ohledem na pracovní místa” bych situaci nazvala “naprostým míjením se nabídky s poptávku na trhu práce co do odbornosti” -nabídku tvoří prakticky neomezené množství magistrů z rolozličných “měkkých” oborů(politologií, sociologií, filosofií a různých jiných ….logií a poptáváni jsou technicky vzdělaní vysokoškoláci, které “abys pohledal”.
Je třeba si uvědomit, že pojem kvalitní vzdělání není vždy totožný s nejvyšším stupněm vzděláním. Řada šikovných řemeslníků a řada frustrovaných vysokoškoláků je toho důkazem. Řemeslník není hlupák, živnostník není parazit.
Stejně jsou na tom i pedagogové z ped. fakult. Oproti jiným fakultám chudí příbuzní, navíc bez možnosti přilepšit si vědecko výzkumnými granty. Vždyť dnes vás do škol dělat experimetny a zkoumat metody, ani nepustí, a nedivím se jim. Co se týče platu, je nehorázné, že docent před penzí pobírá 19 tisíc čistého. Bez možnosti příplatku, přesčasu, odměny.
Kéž bychom měli tolik sebevědomí jako lékaři nebo soudci!
Jsem v tomhle poněkud skeptická, jak říká jeden kolega na našem snad velmi dobré gymnáziu (podle hodnocení jiných..), který má zkušenosti i z jiných “sfér”: některých bych zkrátka nepřidal. Nemyslím si, že pokud by dostali výrazně přidáno, byli by schopni podávat výrazně lepší výkony :(. Jde o to, že mnozí mají pocit, že dělají maximu, přitom nepracují více než nějakých pětadvacet hodin týdně apod. – a pak si na plat opravdu nejde stěžovat. Abych nebyla za nelidu: výrazný nárůst platu bych učitelům přála, ale museli by pak i výrazně narůst požadavky na práci všech! učitelů.
Je zajímavé, že tento argument se neuplatňuje právě proti lékařům nebo soudcům. Ale chtít stále větší výkony za stále méně peněz je nemravné.
Opravdu nesouhlasím s výrokem, že učitelé pracují nějakých pětadvacet hodin týdně a to je vše. Neznám žádného kolegu učitele, který by si nebral “práci domů”. Výsledkem je pak fakt, že výuka ve škole je občas pouze zanedbatelná činnost, množství věcí musí kantor připravit doma a tyto hodiny práce už veřejnost nevidí. Občas mám pocit, že pracuji vlastně pořád, protože po příchodu ze školy už dělám přípravy na další den. A ještě trochu k aktuálnímu dění, na TV Nova se nyní objevila reportáž, že do školství chce nyní víc a víc učitelů, protože dostali přidáno a jejich plat je 20 000. Zajímalo by mě, kde tuto informaci TV Nova vzala. Při úvazku 26 hodin týdně ( což pro nezasvěcené znamená, že počet hodin odpovídá tomu, jako byste učili i v sobotu )se na 20 000 nedostanu. Opravdu je nehorázné, že docent před penzí pobírá 19 000. Učitelé by o tom měli začít hromadně hovořit….třeba jako lékaři
Těžko to po Internetu dokázat, ale učitele (ze své či jiných škol), kteří si fakt práci domů moc neberou a nedělají ji ani po vyučování (a občasné opravení písemek se do těch 25 hodin vejde) a kteří učí 25 let stejně, zkrátka znám. Pokud pracujete týdně hodin 40, 50 či více, neciťte se prosím tímto výrokem uraženi, takových lidí si samozřejmě vážím. Jsem asi hodně “alergická” na tvrzení, že takhle pracují pedagogové všichni. Kdyby to tak bylo, asi by i školství vypadalo jinak. Navíc: mám pocit, že učitelé, kteří pracují hodně, to dělají hlavně ze své vlastní vůle/motivace, ne proto, že by na ně někdo tlačil. Proto znovu opakuji, co si myslím: přidala bych, zároveň bych vyžadovala dobrou/lepší/daleko lepší práci, chtěla bych třeba, aby svoje postupy změnili a tak (to je další věc, která mě dost “vytáčí” – to velmi časté přesvědčení, že my to přeci děláme dobře, ten nedostatek pochyb, neschopnost reflexe. Ale znovu říkám – to po netu je těžko řešitelné.
Já jsem o tom už psal:-D
Problém je, že ani z “práce domů” nelze poznat kvalitu a efektivitu. Ona “práce domů” taky může být oprava písemek, ve kterých se testují informace, které učitel frontálně přednesl nebo nadiktoval z učebnic.
Stará lidová moudrost v českém přísloví říká, že “za málo peněz málo muziky”. Toť vše.
Známkuje se 100 let, ale úpadek pociťujeme nyní. V tom hlavní problém nebude.
Snaha zrušit známkování většinou nahrává těm, kdo vědí, že už rezignovali na jakékoli vzdělávací výsledky. Proto se brání jakékoli transparentnosti výsledků, známkám, srovnávacím i znalostním testům. Jenže v tom to není. Toto jsou jen projevy důsledků, příčiny jsou v špatném přístupu žáků ke školnímu vzdělávání. A za ten mohou jak školy, učitelé a ředitelé s celým státním řídícím systémem, tak i žáci se svými rodiči.
Vzhledem k tomu, že má dcera chodí na školu, kde fakticky neznámkuje, s tím komentářem zásadně nesouhlasím. O nějaké rezignaci na pedagogickou práci a výsledky nemůže být ani řeč. Naopak, informace, které o jejích výsledcích dostávám, jsou daleko detailnější, přesnější a mnohem více motivují než číslice bez faktického obsahu.
Jde o to , že se neznámkuje spravedlivě….Srovnání být musí…Ideál je ,aby se žák učil kvůli sobě ,ale vysvětlete to desetiletému dítěti…
…nebo …letém u rodiči.
Známkování ani nemůže být spravedlivé. Srovnání být musí? Proč? Pro koho a vůči komu? Slovo “srovnání” má víc významů, možná proto se srovnáváním snažíme vyrovnat všechny lidi do jedné roviny. Ale každý člověk je vyjímečný, každé dítě je vyjímečné – každé v něčem jiném. Tak proč srovnávat?
Známkování v českém pojetí je naprostá deviace, která nabyla hrůzné podoby v době totalitního režimu. Známka se stala nástrojem výhružek dětem a rodičům. Hodnocení má vést k motivaci k dalšímu učení a známka v současném pojetí děti nemotivuje.
Známka dává učitelům do rukou moc, ale bez odpovědnosti za to, jak dítěti pomoci. Nemusí příliš vysvětlovat, co by mohl žák udělat jinak, aby mohlz lepšit. Už to bylo omíláno X-krát dokola, co si pamatuji nejméně 15 let. Udivuje mě, že se nám ta pedagogika obratu nějak nedaří. Můžou za to rodiče?
To je bohužel přesně ono…pořád nějaké srovnávání, testování, tlak na výkon a z toho plynoucí stresování, agrese, snaha prosazování se za každou cenu na úkor ostatních. Nebo pak taky apatie, rezignace, nevraživost a negativní pohled na svět. Tak k tomu všemu vede naše školství. Ale hlavně když z dětí vyrostou další ovce, které skvěle zapadnou do systému. Komu to nakonec prospívá?
To jsem docela rád, že nehodnotí kvalitu vzdělávání. Jednak během pár dnů návštěvy je to nemožné, vzhledem k pesonálnímu obsazení taky nemožné a vůbec, k čemu tu inspekci máme? Učitel denně stojí tak před 80-100 žáky a ti mají cca 80-200 rodičů. Dělá to opakovaně a veřejně. Chcete nějakou větší kontrolu?
Když stojí v čele inspekční grupy pětatřicetiletý mladík, může hodnotit jen a jen ty papíry, ale ne kvalitu vzdělávání.
Jakým způsobem se dá kvalita vzdělání hodnotit? Podle čeho? Podle dovedností a znalostí žáků? To se změří jak? Jak by pak přišel kvalitní svědomitý učitel k tomu, že má špatné hodnocení, protože několik dětí z jeho třídy má různé vzdělávací potíže, za které učitel nemůže?
Dá se to zjistit poměrně snadno pomocí spolehlivých evalaučních (nikoli indikačních) nástrojů, ale k tomu mají učitelé zatím odpor. Existují nástroje, které umí zjistit v jaké míře je výuka formativní. Jsou ale zatím zbytečné, učitelé nestojí o zpětnou vazbu, stojí o peníze.
Dáte příklad těch spolehlivých nástrojů? Dík.
Učitelé stojí jen o peníze, zatímco všichni ostatní dávají plat na charitu a pracují lépe a radostněji, když jim ohlásí nulové osobní a nulové prémie již dopředu. Jistě, to můžeme s jistotou tvrdit. :-D
Také jsem rád, že nehodnotí kvalitu vzdělávání, protože už tak se jí všichni nesmyslně bojí, měla by ovšem pomáhat metodicky učitelům, ne je kontrolovat.
“…co obyčejní lidé žijí…” Máte v anonymní debatě asi detektor na obyčejné lidi? Ke konci debaty vidím, že právě anonymita je velkým nedostatkem. Nejde minimálně odlišit názor učitelů a názor řekněme veřejnosti. To by bývalo mohlo být zajímavé srovnání.
Tak znovu. Přijímaček se bojí pár jedinců, protože se dělají pouze na gymnázia a to ještě berou skoro všechny, kdo se přihlásí a umí násobilku. Pokud některá střední dělá přijímačky, tak jen na oko a berou každého, kdo se umí podepsat. U nás letos dokonce hrozí, že budeme odchytávat lidi na ulici, jestli k nám nechtějí jít studovat, abychom naplnili požadavek na počet přijatých… Sousedka je uklizečka na ZŠ a bojí se chodit do práce. Ten svinčík, co po sobě děti zanechají každý den, dává do pořádku, včetně odbarvování, odlepování žvýkaček, sundavání magnetů ze všeho včetně stropu..atd., až do večera. Hledá si jinou práci a vůbec se jí nedivím, tohle by udolalo mezka. A důvěru? Tu může mít jen důvěryhodný člověk, uvědomělý, zodpovědný. Což je druh, který u nás vymřel.
Jenže při časoběru frontální výuky vám většina kantorů řekne, že jinak tu záplavu pojmů do žáků nedostane. Viz. biologie. Pojmy se pak testují …, víte?
Reakce na první komentář: Jsem přesvědčen, že frontální výukou tu záplavu pojmů do žáků taky nedostane. “Nedostane” míním ve smyslu že se to možná na zkoušení naučí, ale pak to z nich hned vypadne.
Frontální výuka je nutná všude tam, kde je mnoho žáků na jednoho učitele, protože to je výuka ze všech forem nejlevnější. Vyžaduje však kázeň ze strany žáků, rušivé elementy musí být zpacifikovány, k tomu musí mít učitel a škola pravomoci. Ve třídách, kde je 33 žáků (30 kvůli naplněnosti + 3 propadlí) těžko můžete v hodinách dlouhodobě pracovat s jednotlivými studenty nebo skupinkami, protože to časoprostorově nejde. Se stejnými studenty v seminářích po 8 – 10 lidech práce vypadá úplně jinak. Únosnou hranicí pro frontální výuky je v současné době (vzhledem k ochotě žáků pracovat, jejich kázni, pravomocí a možností motivací učitele a dalších parametrů) stav do 20 žáků. Tento stát to však nezaplatí, protože jej zajímá především kvantita, a když se škola vydá cestou zlidštění výuky a respektování individuálních potřeb a zájmů žáků, začne se státní škola potácet ve finančních problémech, nebo se rovnou zlikviduje.
Překopírováno z vedlejšího sloupce – i to je část odpovědi: Zde je potřeba si připomenout, že standardy učiva dávno za R-U, 1. republiky do roku1989 upřesňovala, kontrolovala a vynucovala školní inspekce, která procházela školami a přímo na místě různými metodami (tzv. ministerskými, krajskými atd. testy) srovnávala výkonnost jednotlivých škol i učitelů. Velmi úspěšně pracovali zkušení učitelé jako okresní metodici v jednotlivých předmětech, předsedové maturitních komisí vypracovávali posudky o průběhu zkoušek a jejich úrovni a ředitelé škol i učitelé byli podle toho hodnoceni. Celý tento systém byl “revolučně euforicky” zrušen někdy na počátku devadesátých let s tím, že školy si budou udržovat kvalitu samy, protože je přeci přirozené, že lidé (=rodiče) přece mají zájem na kvalitním vzdělání svých dětí (= tehdy idelologie ODS). Tento ideologicky utopisticko-naivní, tedy prakticky neuskutečnitelný, předpodpoklad okamžitě vyvrátilo chování rodičů i žáků, kteří se rozhodli jít za dosažením maturity nebo VŠ diplomu jednodušší cestou na soukromých školách. Situaci umocnilo zavedení financování na žáka (min. Pilip – ODS), které spolu s úbytkem žáků spustilo „hon na žáka“, jehož důsledkem bylo prudké snížení nároků ve školách proto, aby si je ve školních lavicích udržely. Zavedení (spíše „zavádění“) celostátních maturit a jiných typů zkoušek je pouze východiskem z nouze a výrazem bezradnosti MŠMTv – po letech se alespoň nějakou formou tlačí na jakousi kvalitu.
Což takhle najít inspiraci v zemích, kde žádná významná změna neproběhla? Jak se učí v KLDR a nebo třeba v USA. A jak se lidem v těchto zemích žije?
s tímto názorem naprosto souhlasím a dodávám, že pracovní sešity( v našem případě prvňáčka )obsahují místy chyby, výuka je chaotická. Učitelé jsou si toho vědomi, ale se systémem nemohou nic dělat.
Souhlasím! Všechny rezorty by měli řídit odborníci, kteří mají dlouhodobou zkušenost s chodem a řízením rezortu. A ne politici, kteří tomu nerozumí a honí si politické body, nadělají škody stokrát víc než užitku! Pak to ve všem takhle vypadá…
Nechci to svádět na dobu, která to vyžaduje. Vyžaduje to dítě a my dospělí to poznáváme, až když to vyžadují potřeby a zájmy dítěte podle nějakého zákona nebo když už je to markantní např. na strachu o peníze. Když se podívám, jak zvědomuje např. zpráva OECD potřeby individuálního přístupu, zvláště pro děti ze sociálně zněvýhodněných rodin, je mi za některé “dospělé” celkem stydno, že si toho nevšimli dřív, než zahraniční “odborníci”. Přitom je pro některé na první pohled zřejmé, že jde o opět zástupný argument. Jde o zejména o děti, které trpí nedostatkem lásky, nedostakem pozornosti, nedostatkem komunikace a proto vyžadují větší péči. Proto je potřeba ve školách empatický asistent, který by byl také druhým dospělým ve třídě a mohl i učiteli(ce) podávat zpětnou vazbu. Jak jinak než formativní, neboť i učitel je jen člověk se svými neduhy a zraněními, člověk se kterým se dosud nepracovalao jako s osobností, takže jak může rozvíjet osobnost dítěte? Víte, ono v podstatě to formativní hodnocení je o něco více dilaogu a pozornosti, které každé dítě potřebuje, aby cítilo svouji hodnotu. Pak nabere sílu ke svému zlepšování. Pokud by byly peníze na asistenty, věřte, že to budou peníze do výchovy a vzdělání dětí. Ty jsou pak schopny více udržet a rozvíjet navázané vztahy, což je více než podnikatelská udržitelnost a konkurenceschopnost. Je to více než přidaná hodnota. Je to totiž hodnota klíčová… a bych tak řekl jazykem dnešní “chytré” doby. Asistent by mohl vynikat právě empatickými dovednostmi, neboť ještě není natolik vzdělán, aby se řídil znalostmi. A množná by mu to mohlo vydržet, než z něho bude pedagog podle norem a standardů.
Soukromé školy? To je skvělý byznys. Dotaci na žáka od státu, od rodičů tučné školné.
Jistě, to je tak svělý byznys. Zeptejte se ředitelů soukromých škol, jak snadné je provozovat a udržet jejich školu.
Myslíte, že Klaus má nějaký problém? Nezapomínejte, že to nejsou žádní světlonošové, ale podnikatelé! Pokud někdo byznys nezvládá, ať ho nedělá. Proč tomu vůbec říkat soukromé, když dostávají dotace na žáka od státu? Neměli by dostávat nic. Dostávaí snad dotace na zákazníka holiči nebo instalatéři?
Průměrnost a zbytečná závist v jedné reakci.
Zeptejte se rodičů a dětí, kteří na tyto školy chodí….a běžte se podívat do tříd, jak výuka probíhá. Výsledky práce jsou více než nadprůměrné.
Prosím čtěte pořádně a pak teprve hodnoťe rekaci: ani na okamžik jsem (zatím) nehodnotil kvalitu soukromých škol! Jen mě štve nářek nad složitostmi provozování školního podnikání. Trvám si na tom, že u nás se soukromé školy mají díky podpoře státu velmi dobře. Kdyby ne, jen hlupák by je provozoval. Jen hloupý podnikatel by nechtěl vydělávat. Jestliže však vybírají školné, nemají dostávat státní dotaci na žáka.
Uf. Každá soukromá škola nevybírá školné ve statícových částkách. Každá soukromá škola není elitní. Tohle házení do jednoho pytle nikam nevede. Sežeňte si nejdřív informace.
Nikdo tu nemluvil o statisícových částkách. Samozřejmě každá soukromá škola není elitní. Z některé studenta ne a ne vyhodit, i kdyby se “snažil”. Sežeňte si i takové informace. Ještě potřetí opakuji: soukromá škola by měla fungovat zcela ve vlastní režii, bez státních peněz. A je mi jedno, zda je elitní, neelitní, kvalitní, nekvalitní.
Hloupost nad hloupost – soukromé školy od státu dostávají jen část toho, co dostává na žáka škola státní. Obvykle bojuje soukromá škola asi o necelou polovinu příspěvku na provozní náklady – vybírané školné od rodičů doplňuje to, co soukromá škola nedostane. Na druhou stranu je potřeba vědět, že tzv. státním školám tuto druhou polovinu zadrží nadřízený orgán (zřizovatel) a hospodaří si s ní podle svého uvážení, takže dotyčná škola u něj vesměs žebrá, aby z toho mohla něco dostat na opravy a další.
vybírané školné od rodičů doplňuje to, co soukromá škola nedostane A zčeho vzniká zisk? Řada soukromých škol láká studendy na notebook. Ty padají z nebe?
Okrouha ucitelum platy, nezaplati prazdniny, usetri na administrative a na personalu. Uci tam spousta externistu s platem jen za skutecne oducene hodiny.
Myslím, že dobrý učitel dovede poznat, v čem je dítě šikovné, a také je podporuje – jde to hlavně na 1. stupni, kde učitelka všechny děti velmi dobře zná. Ovšem horší situace je, pokud žák neprojevuje zájem o nic, nic jej nebaví. Takový žák prostě chce být průměrný a pokud jej rodiče nepodpoří k větší aktivitě, také jím zůstane. Škola není všemocná.
Ano, dobrý učitel dovede poznat, v čem je dítě šikovné a také je podporuje. Bohužel takových učitelů moc není a ti, kteří by i měli zájem, nemají čas, protože se musí věnovat dětem, které nestíhají. Pokud dítě škola nebaví, pak není něco v pořádku na způsobu výuky. Moje zkušenost – naše děti bavilo vzdělávání do chvíle, než začaly chodit do školy.
Bavilo je vzdělávání do chvíle, než začaly chodit do školy… A prosím pěkně, v čem se ve školce vzdělávaly? Jazyky, matematika, nebo Kolo, kolo mlýnský? Znám osobně i pracovně desítky elementaristek a jsou to bezva učitelky. Ale zkuste k nim někdy přijít při hodině. Buď musí na děti každou chvíli křičet, aby těch několik výtržníků (8 – 9 let) bylo aspoň chvilku zticha, nebo běhá po třídě a zvedá děti lezoucí po kolenou, házící po sobě vším možným, běhající všude možně…. Je to k uzoufání. Že by bylo tolik hyperaktivních diagnoz? Rodiče nezvládnou chování svého jediného, aby se na chvilku ukáznil a neobtěžoval ostatní lidi v tramvaji nebo v obchodě – prostě nejde to, dítě si dělá, co chce. Jak to má chudák učitelka zvládnout při 28 dětech ve třídě, ještě je k tomu něco naučit a ještě rozvíjet talenty??
Nevzdělávaly se ve školce, učily se doma, a to ne cíleně, ale z vlastního zájmu (ano, i takové děti existují). Před tím, než šly do školy, se naučily číst, počítat, zajímaly se o zeměpis, přírodopis. Samy. My rodiče jsme jen odpovídali na otázky. Ve škole pak přišlo velké zklamání – nic nového se nedozvěděly, naopak, bylo jim zakazováno zajímat se o víc, než co zrovna bylo v osnovách. Problém je, že v současném systému školství není prostor pro přirozené poznávání, dětem je vše předkládáno podle předlohy, děláme z nich papoušky, kteří mají opakovat, místo toho, aby samy nacházely a poznávaly (i to lze pod vedením). Divíte se, že je to nebaví?
To, v čem je dítě šikovné, je základ, na kterém může vyrůstat jeho zájem o další učení – tak to děti normálně dělají. Když na to škola kašle, zájem opadne. Nejde vůbec o to, aby škola “bavila”, škola není cirkus ani kino ani telka. To je “bavení” ve stylu lechtání na bříšku – o nic se nemusíš snažit, a je ti vesele. Škola má ale zajímat! Radost pak plyne z toho, že zájem je naplňován a vzniká nový a nový zájem. Ten pak může být i zájmem o nějakou legraci, nebo o nějaké pochopení souvislostí, nebo zájem o vytvoření něčeho pěkného nebo užitečného. A při tom se dítě naučí spoustu věcí, které bude potřebovat a taky uplatňovat v životě. A navíc bude vědět, co v životě chce a nechce.
“Nevzdělávaly se ve školce, učily se doma, a to ne cíleně,” Zkrátka je to bavilo jen tehdy, kdy si mohly dělat, co chtěly. Jenže škola musí splnit určité požadavky. Číst, psát, počítat…
Číst, psát a počítat dokáže každý základně vzdělaný rodič dítě naučit sám, to by většina dětí do školy chodit nemusela.
Optimismus je opium lidstva!
A zaváděné plošné testování dětí, pokud se nezastaví jeho zavádění, přinese ještě větší unifikaci a ještě menší individuální přístup k různorodému potenciálu dětí
Víra ve vyšší poslání je spíše škodlivá. Odpovědnost a profesionalita ano, ale řečičky o poslání prosím NE!
“Víra ve vyšší poslání je spíše škodlivá.” .. (?) pak si nastudujte nejnověnší výzkumy o vnitřní motivaci. Najdete je také na tomto webu. Potvrzjí to, co intutivně věděli lidé už ve středověku a možná ještě dříve.
Už se o tom tady někde píše: je zajímavé, že víra ve vyšší poslání se nepředhazuje lékařům. Ti si prostě řeknou o více peněz a hotovo. Žádný vyšší princip.
Jéjé! Co chybí a co přebývá? je docela jednoduché. Chybí: 1. čas na kvalitní proškolení(např.úředníci vykonávající státní správu mají školení v pracovní době, školení je součástí jejich pracovní doby. Učitel je školen často v odpoledních hodinách – s výjimkou jízdného vše na “oltář vlasti”. Učitel totiž musí učit, prorůstové programy jedině v mimopracovní době, zažil jsem školení v pátek od 14.00 do 18.00 hodin….) 2. Odpovídající finanční ohodnocení – úsměvná záležitost. Stačí srovnat plat učitele na základní škole a skladníka v supermarketu – žádný mimořádný rozdíl. Co přebývá: Zejména neuvěřitelný byzantinismus: -MŠMT a jimi vedených programů,projektů, ministerstvem zřizovaných komisí a subkomisí. -neustálé debaty o tom kde je česká škola, o tom, co je moderní a nemoderní, porovnávání strategií a koncepcí….. Ale inteligentní učitel český obyčejný se v tomto prostředí stane přirozeně pragmatickým. A bude-li chtít ( a mít základní osobnostní předpoklady) bude také dobrým učitelem dětí ( a někdy i jejich rodičů).
Taky už mě to nejednou napadlo. Ani nevím proč, současně mě přišlo, že o to vlastně ani nestojí .. museli by se měnit. Jedinou zpětnou vazbou jsou naposledy kulaté stoly, ale kdo ví, jak s těmi informacemi a nápady naloží. Jak tak sleduji diskusi, je nejlepším nápadem tatím nic neměnit. Nemá v tom prsty třeba Talibán nebo Mossad?
My na škole dotazníky vyplňujeme. Rodiče a děti zvlášť-samozřejmě anonymě.
A je to to, co vám pomáhá? Pracujete s výstupy? Mění to lidský přístup ve vztazích a práci? Stávají se lidi tvořivějšími a odpovědnějšími? Odměňuje někdo takové postupy? Hledáte při tom, co je hodnotné a co je hodnota? Co je efektivní, co využitelné a co udržitelné? Co vysiluje a co inspiruje?
Dotazníky (všechna na SCIA|a KALIBRA) se vyplní a… založí. A jede se dál močálem čeným kolem bílých skal…
Otázkou je, jestli je možné a efektivní pro všechny typy dětí učit se v jedné třídě tak, by to bylo pro všechny přínosem.
Zlatá střední cesta. Ale zúžit oba konce. Tedy na výběrová gymnázia jen opravdu nejlepší, 5 % populace (ale kdo to politicky prosadí, když by přišlo o práci téměř polovina učitelů gymnázií!). A jen pro vážné případy nechat zvláštní školy, praktické. Určitě bude trend větší počet dětí nesegregovat a vychovávat pospolu – ovšem vyžaduje to mnoho financí navíc – asistenty, zařízení, zvláštní formy výuky, atd. Máme na to….?
S redukcí gymnázií a praktických škol v současné době nemůžu souhlasit. Nejdřív se z běžných škol musí stát zdravé konkurenční prostředí. Uměle redukovat to, co aspoň trochu funguje by bylo nezodpovědné.
Předškolní výuka??? Fuj!!! Předškolní děti by si měly především hrát.
Tak ČSSD se chystá aplikovat…
přesně tak, znám učitelku, která absolvovala vloni kurz hyperaktivní a neklidné děti a letos takové děti má a vůbec jí to nepomohlo, takže v kom není osobnost učitele, tak může chodit na všelijaké semináře a stejně mu to nepomůže, aby to začal uplatňovat, škoda peněz a času
Jak to tak přesně víte? Byl/a jste někdy ve škole?
Kokrétně prosím? Které niterné potřeby myslíte? A má a může je vůbec řešit škola?
“Kokrétně prosím? Které niterné potřeby myslíte? A má a může je vůbec řešit škola?” … Promiňte, nemyslím to zle, ale nechybí vám nějaké spektrum vnímání? Nebude tady “meritum problému”? Těmito otázkami se zabýval už Komenský, ale jak vidno, tak pojmenovat to nestačí. Školství bude ješčtě dlouho bloudit ve vzdělávání hlav, než si uvědomí, že je třeba vzdělávat celého člověka. Jen si myslím, že v té době už bude opravdu pozdě…
Promiňte, jen obecně řečníte (zdálky to vypadá velemoudře), ale na konkrétní odpověď se nezmůžete.
Souhlasím s předchozím komentáře. Buďte konkrétní a odpovězte na otázku.
Ono je to složitější. Po revoluci se výchova “zrušila” – přestalo se o ní mluvit i dbát na ni. Jako kdyby setřesením jha totality a získáním jakési svobody se lidi i děti začali chovat sami od sebe správně… Pozdější tzv. kompetence také přesně nevyjadřují, jak je dítě vychovávané, k čemu, jak se to projevuje – aspoň ve většině předmětů, které nejsou tzv. výchovné, se na výchovu neupozorňovalo. Dokonce byly tendence výchovu školám odejmout, že je to věc pouze rodičů (což je nesmysl, ale mnozí pedagogové se tím pak zaštiťovali, a zcela právem). Dobří učitelé spolu s výukou zároveň vychovávali, i k dobrému soužití dětí navzájem, k dobrým vztahům v kolektivu. Méně dobří, kteří nemají příliš empatie vůči dětem, toto možná trochu zanedbávají. Ale nemyslím si, že by některý učitel vůbec nevychovával ke kolektivním vztahům a dobré spolupráci. Vždyť v takovém třídním kolektivu by nikdo nevydržel. A tahle kampaň nezmůže vůbec nic. Ti, kterých by se to mohlo snad týkat, to určitě nečtou.
Děkuji za názorové souznění a dovětění. Já myslel podporu právě takovému modelu vzdělávání, které nenechá člověka pouze “zvlčet ke konkurenceschopnosti”, ale naopak vykultivuje v něm to, co je potenčně připraveno k dobru. Někomu, kdo má moc totiž stále uniká, že podmínkami, které pro školy a rodiny vytváří vlastně podkopává to, čím lidé tvoří stát… a sice soudržnost rodiny a výchovu ve školách. A připravte se na to, že bude ještě hůř.
“vykultivuje v něm to, co je potenčně připraveno k dobru” To je jazyk!
To je podstatný smysl!
Zvlčet ke konkurenceschopnosti? Co je to za pitomost? Proč zvlčet?
Z článku Marka Váchy, Zdroj: Ihned. Odpověď na dotaz: ..zvlčet ke kenkurenceschopnosti .. Mravy je obtížné vytvořit a ještě obtížnější udržet. Podle představ sociologů narozené dítě nejprve internalizuje normy dané rodiny, v dospívání pak následuje období „zuřivé negace“, v dospělosti pak dojde k rámcovému přijetí norem většinové společnosti, i když určité napětí přetrvává. Myslím, že eroze hodnot jde již od narození. Zdá se mi, že v rodinách současnosti, či v tom, co z nich zbylo a v různých variantách vychovávajících partnerů již často internalizovat není co.
Možná nejde o erozi hodnot, ale o výměnu hodnot. Tím netvrdím, že lepších. Stejně je to i s dospíváním: na jedné straně negace (především generace rodičů a jejich hodnot), ale na straně druhé až nebezpečná touha patřit “někam” a hlásit se k “něčemu”.
Ano, příslušnost k davu současných hodnot, není nic jiného, než pro neosdtatek až prázdno vlastní identity a postupné vykořenění z původního lidství. O výměně hodnot nic nevím, snad jenom iluze obchodování. Když člověk ztrátí kontakt s Bohem, pak skutečně bloudí a myslí si, že vyměňuje hodnoty nebo střídá kultury. Dovolte mi přejít od kritiky k seriózní radě. “Kdo hledá iluzi, hledá mimo sebe, kdo hledá pravdu, hledá v sobě.” Asi namítnete: ” A kte máš toho Boha?” .. A já říkám: “No, dokud ho máš mimo sebe, tak jsi ještě zajatec tohoto světa ..” . … Je to dost pedagogické?
Kterého boha myslíte? Ódina, Indru nebo Peruna?
Původní lidství? Co to je? Kdy to bylo?
Souhlasím beze zbytku. Vždy jsem si myslela, že učitel má učit. Bohužel v současné době na to nemá čas, protože soustavně zpracovává či přepracovává cosi “technicko-administrativního”, jak je velmi dobře výše zmíněno …. kdepak má potom brát energii na to, co je skutečně důležité????
Jak se obnovuje důvěra?
Třeba tak, že ministerstvo skrze sdělovací prostředky nestaví proti sobě rodiče a učitele tak, aby se proti učitelů obrátila veřejnost a aby pak snadněji mohlo prosadit nepopulární nebo nesmyslné změny ve školách. Třeba tak, že ministerstvo nebo jiný nadřízený orgán nepřijme zásadní rozhodnutí v době hlavních prázdnin, kdy jsou učitelé na dovolené, a tímto způsobem odstrčeni od možností reagovat. Třeba tak, někdo z ministerstva se skloní a vyjde se podívat do běžných škol a zkusí naslouchat tomu, jaké skutečné problémy musí škola řešit kvůli tomu, že “někdo” rozhodl, že škola je s l u ž b a! pro rodiče a nastavil různé mechanizmy, v nichž jsou ředitelé a učitelé nakonec povinni respektovat scestné, bludné, morálně závadné a patologické parametry rodin a ještě se omluvit za to, že škola dítě vychovává ke slušnosti, ohleduplnosti a pracovitosti. Třeba tím, … (dosaď všechno možné další asi tak 158x)
Zvyšování kvality není přímo řízeno zpětnou vazbou, ale prací s jejími výstupy. Těm musí učitel rozumět a věřit jim, proto je musí sám pojmenovat, aby výstupy byly v “jeho jazyce a optice”. Jestliže bude ZV provádět nějaké “dálové středisko”, bude to jen pokus o totalitu, nikoli o kvalitu. Za rozhled řidiče z kabiny také nerozhoduje dispečer. Říká jen, kde je potřeba něco odvést … vždyť proto jsme psali ŠVP, pokus o plán společné školní cesty. Učitelé ne nesmí učit od úředníků, ale naopak. Úředník by si měl osvojovat pedagogickou sémantiku, aby pak svými názory a “řízením” škol nebudil odpor.
“v jeho jazyce a optice” “pedagogickou sémantiku” Koukám zase jazykové perly.
V jazyce znamená = jak nazývá to, co jiní dělají stejně, ale jinak nazývají a v optice = jestli vůbec vidí to, co vidět má. Přitom může být zcela zahlcen obrazem něčeho naprosto neužitečného. Zářný příklad je ministerstvo … plné ruce práce a koncepce žádmá. Nápověda v tom textu je ve slově “senzitivita” .. někdo hold slyší a vidí jen na ty dokumenty, zejména na ty svoje.
Děkuji za trpělivý výklad, ale já vidím rozpor (ne na rozpor!) ve slovech o “jeho” optice a v tom, že něco “vidět má”. Jeho optiku bych si přeložil jako jeho pohled. Ne jako něco, co vidět má. Kto to určuje? Vy? Něco neustále vnucujete, ale není jasně řečeno co. Jasné myšlenky promlouvají jasným jazykem. Zmatené myšlenky poznáme podle zmateného jazyka. Uvozovky to nevyřeší.
Vždyť to taky je “jeho pohled”. Je dán rozsahem citlivosti, životní zkušenosti a hodnot. I méně jasné myšlenky, když potkají jasnou hlavu, která je buď umí přeložit nebo se vhodně zeptat, najdou světlo světa v porozumění i v činech. Pak je důležité o sobě vědět, jestli to, co říkám a požaduji také žiju. Když to nežiju a umít to jen pojmenovat, tak můžu mít sice diplom, ale ne kompetenci. Toš tak.
A můžete žít to, co neumíte pojmenovat?
Ano. Život na Zemi započal dříve, než ho akademici pojmenovali.
Počet 24 žáků na výuku angličtiny, z toho polovina za hranicí známky 3 z českého jazyka, několik s různými poruchami, plus pár dětí z rodin bez zájmu. To nespraví rodilý mluvčí:(
K tomu není co dodat. Snad jen to, že jeden z výrazných faktorů, jak ohodnotit kvalitu školy, je schopnost učitelů motivovat děti k vlastnímu růstu prostřednictvím školy. Nebo jsem sáhl příliš vysoko?
Kde jste přišel(la) k tomuto názoru?Nic takového u nás dávno není!!!Ověřte si fakta v poradnách a ne v novinách.
Kde jste přišel(la) k tomuto názoru?Nic takového u nás dávno není!!!Ověřte si fakta v poradnách a ne v novinách.
Situace se sice zlepšuje, ale stále není dobrá.
Co znamená zlepšuje? Přicházejí Romové k zápisu lépe připraveni?
Pokud nechtějí Romové mít děti ve zvláštní škole, musí konečně něco pro děti udělat. Připravit je tak, aby byly schopné zvládnout výuku na základní škole. Pokud dítě neví, co je pastelka, protože jí u zápisu vidí poprvé, nerozumí, co se po něm chce, nechodí do mateřské školy, i když je přihlášené, co víc pro ně můžeme udělat? Vše je v rukou rodičů !!!
A co tak přístup politiků ke škole, k vzdělávání v všeobecně?
My nepotřebujeme vyrábět odborníka na ihned, ale flexibilního člověka schopného se uplatnit kdykoliv.
Tomu nerozumím, jak jste to myslel? (politik)
Čemu nerozumíte? Příspěvku, nebo komentáři?
…a čistého papíru A4.
Jako o studentech lze podle zákona mluvit pouze u frekventantů VŠ. Ti však dnes chodí pouze s notebooky. Texty přednášek dostanou elektronicky, tak co by psali?
Ano, chytejme se za slovo a okomentujme frekventanty. Frekventanti nechodí pouze s notebooky, neklamejte veřejnost. Texty přednášek elektronicky nejsou na všech VŠ samozřejmostí. Někde nejsou zvykem vůbec. Pokud frekventant neovládá techniku psaní na klávesnici, tak si stejně vedle notebooku připraví papír a propisku. A to už jsme zpátky u žáků středních škol, kde by tito žáci mohli začít participovat na edukačním procesu tím, že si pořídí propisku a čistý papír. A až budete mít chvilku, vygooglujte si slovní spojení “studenti středních škol” a můžete uvést na pravou míru podle zákona půl milionu stránek, které Vám to najde (začněte u těch na webu MŠMT).
Inu dnes se mýlí všichni – média, politici, rodiče, učitelé… Ale stejně je hezké, že jste mi dal/a aspoň v tomto za pravdu. Já samozřejmě souhlasím, že by středoškoláci neměli být líní a psát na A4 propiskou, držím Vám palce, ať je to naučíte :)
Určitě, ale kdo hodnotí, že učitel odvádí kvalitní práci? Ten,kdo ho platí? A je to vždy spravedlivé?
Jestli učitel odvádí kvalitní práci, by mělo být snadno zjistitelné kombinací výsledků práce – což nemusí být zrovna testy, spíše průběžnými podklady práce a zpětnou vazbou – rodiči a hlavně dětmi či studenty. To by mělo být v zájmu každého ředitele.
Tvořili jsme si ŠVP tak aby odpovídalo polulaci, která přichází do naší školy, aby tam nebyly bláboly, aby se mohlo vzdělávat každé dítě podle svých možností. po neustálých nařízeních a přílohách z ministersva se z něj pomalu nesourodý blábol stává.Jsme otráveni. Čas a energii, který jsme tomu věnovali z lásky ke své profesi…..
… výstižné.Asi jsme stejný ročník.Byla dříve u nás lepší škola?
V létě je teplo, protože při otáčení Zeměkoule jsme (severní polokoule) blíže Slunci. V zimě naopak. Polovina deváťáků je líná to pochopit a když jim to už po desáté demonstrujete s globem nebo na animovaném filmu, chechtají se tomu. Tento příklad je jen tisícina ignorance, kterou denně zažívám. Fakt poslední dobou nevím, kdo se cítí více šikanován, podváděn, ponižován… zda žák nebo učitel.
V létě je teplo, protože můžeme chodit v kraťasech, aniž by nám byla zima, a v zimě je zima, protože je to totožné, např. jako A = A.
Každý si že školy pamatuje, co chce, a také podle toho, jaký je. Žádná škola není ideální, je jen na žákovi, jestli pozná, co mu konkrétní škola a učitelé mohou dát a on to dokáže využít. Ze socialistické školy vycházela část pomýlených dětí, které měly zmatek v tom, jestli je lepší socialismus, nebo kapitalismus, ale uměly spočítat trojčlenku, procenta, nakreslit krychli, našly na mapě Honduras, uměly napsat dopis celými větami bez “zbitečných” chyb a uběhnout 1 km bez toho, že by pro ně musela přijet záchranka. Dnešní děti nejsou třeba vůbec špatné, však jsou zase děti – pozorují náš svět dospělých a chovají se více pragmaticky. Na nás učitelích vidí, že se vší naší vzdělaností a zájmem o obor jsme ve skutečnosti na okraji společnosti, že naše vzdělání a povolání je nám sice okrasou, ale už se naučily, že samotným vzděláním život neuženeš a poznaly, že kážeme víno, ale pijeme vodu.
Přesně tak.
Změna teplot není dána vzdálenosti od slunce. Naopak jako zeměkoule jsme v zimních měsících blíže. Jde zde o úhel dopadu paprsků. V zimě pod tupým úhlem a v létě téměř kolmo.
Na Ped.fak.učí lidí, kteří nikdy neučili. Co chtějí předávat, když v životě neučili? Proto dnes uspějí papouškové skript a učebnic. Protože zkoušející nemohou lidem s logickým myšlením a znalostmi z praxe konkurovat, a pokud student neodpapouškuje přesně jejich skripta, letí!
…memorování,šprtání a papouškování.To je přesně největší brzda /nejenom/ školství.Přemýšlet, uvažovat a nakonec i slušně vyjádřit se, je ve výsledku nadlidský problém.Ti, co to již pochopili, proto dávají své děti na zahraniční či jiné soukromé školy. U nás jsou učitelé většinou otrávení a věčně nespokojení. Stále si na něco stěžují a práce i děti je otravují. Možná, že je někde pár vyjímek.
Děti učitele neotravují. Otravují je kraviny, kterými se musí kromě učení a příprav na učení zabývat. Musí vyplňovat, evaluovat, tvořit inovativní materiály placené z evropských fondů, projektovat a hlavně o tom všem psát zprávy. Podpora školství není systematická, proto ani fungování školství není systematické. Proč jako jednotlivci vymýšlíme v rámci projektů věci, které profesionálně vytvářejí týmy v nakladatelstvích celé roky? Proč vymýšlíme vymyšlené? Zaplaťme učitele tak, aby se nemuseli zabývat vedlejšími činnostmi a naplno se věnovali pouze přípravě na hodiny a realizaci hodin. Vývoj učebnic a výukových materiálů nechme týmům v nakladatelstvích.
Myslím, že není možné nechat všechnu odpovědnost za kvalitní přípravu učitelů na pedagogických fakultách. Je totiž velmi obtížné najednou provádět výzkum, kvalitně přípravovat studenty a při tom ještě dobře a v dostatečné míře učit na nějaké té ZŠ nebo SŠ. Začínající učitelé by spíše měli procházet povinnou praxí s mentoringem kvalitních osvědčených pedagogů.
Fuj, co je to za slovo – mentoring! Noví učitelé přece vždycky museli spolupracovat se “zavádějícím učitelem”, který byl rádce a později většinou i starší kolega – přítel. Proč nás někdo zase krmí pojmy, aby to jen tak odborně a učeně vypadalo?
Ale, ale. Zavádějící učitelé byli jen formalitka. (Já ho dokonce neměl vůbec.) Mentoring by mohl umožnit dobrým učitelům (mentorům) působit na více školách. Jen se bojím, že mentoring bude jen dobrý byznys. Už teď se mentoringu chápou především lektoři, kterých docházejí témata. Takže zase formalitka?
Myslíte i základní školu?
Nerozumím otázce, ale pokusím se to rozvést. V dnešní době vzdělávání probíhá i jinou formou než jen ve školách. Přesto váhu pro spoustu profesí má jedině maturitní vysvědčení nebo vysokoškolský diplom. A ano, týká se to i ZŠ. Vystudovaná vysoká škola není zárukou kvality např. učitele prvního stupně. Co do vyučovacích znalostí tady VŠ není potřebná vůbec. A to nejpotřebnější – jak děti motivovat a jak s nimi komunikovat, se na VŠ stejně neučí. Znám několik lidí, kteří studují v pozdějším věku VŠ, protože potřebují “papír”, aby mohli vykonávat povolání, které chtějí. Všichni se shodují na tom, že v praxi z nabytých informací využijí jen minimum, někteří dokonce vůbec nic.
Vystudovaná VŠ není nakonec zárukou ničeho. Ale bylo by špatné, aby se toho “papíru” vzdávalo jen školství. Neměli bychom naopak vylepšit pedagogické VŠ? Naopak znám lidi, kteří začali v pozdějším věku (a bez kvalifikace) učit a… bylo to poznat. Ale otázku jsem myslel jinak. Má se snad nějak (jak?)uznávat neformální vzdělávání žáků ZŠ? Ptám se, protože v mnoha diskuzních příspěvcích se nedělá rozdíl mezi jednotlivými stupni.
Otázka tlaku na formální vzdělávání by se opravdu neměla týkat jen školství. To je celospolečenský problém…… Co se týče uznávání neformálního vzdělávání žáků ZŠ – otázkou je, pro koho a z jakého důvodu by to bylo prospěšné. Vzdělávání je podle mne naprosto osobní záležitost a není nutné, aby někdo zvenku do určité chvíle posuzoval, co žák umí nebo neumí. Pro další studium potřebné předpoklady ukáží přijímací zkoušky, kterým by měl předcházet jakýsi soupis potřebných znalostí a dovedností vydaný konkrétní školou a zda si ho student doplní nebo nedoplní, je jen na něm…..Problém vzniká v momentě, kdy člověk pro další studium nebo práci potřebuje podložit své vzdělání a jediným uznávaným osvědčením je maturitní vysvědčení nebo diplom. Domnívám se, že k maturitní zkoušce, která je podmínkou studia na VŠ, by měla být možnost dojít i bez několikaletého studia na konkrétní škole, třeba formou státní maturitní zkoušky…… Já si myslím, že rozpor je v základním přístupu, jak je tady u nás a v jiných vyspělých zemích přistupováno ke škole. Škola by měla být prostředkem k tomu, aby se student něco naučil. Studenti by měli formovat školu, ne naopak.
Ještě co se týče neformálního vzdělávání a zahrnutí ho do školní výuky na ZŠ. Měl by na něj být brán ohled ve smyslu možnosti individuálního růstu dítěte v dané oblasti i v rámci školy. Jinými slovy dítě vzdělávající se ve škole by mělo mít možnost postupovat podle svých možností a věnovat se i tématům příslušícím podle současných osnov jiným (vyšším) ročníkům, mít možnost sdílení i o tématech nad rámec osnov. O tom už se ale psalo v jiných příspěvcích…..Na ZŠ nejde tedy ani tak o “uznávání”, jako spíš o podoru.
“…k maturitní zkoušce, která je podmínkou studia na VŠ, by měla být možnost dojít i bez několikaletého studia na konkrétní škole…” Ale to už tu dávno bylo: rychlomaturita pro kádrové rezervy! Kdyby šlo smrsknout čtyřleté studium na jednorázovou zkoušku, dovedu si představit, jak by to v naší zemi fungovalo. Já osobně spatřuji hodnotu v tom čtyřletém studiu víc než v samotné maturitě. Mimochodem právě ten nepobyt na VŠ jsem na mnoha nekvalifikovaných učitelích občas pociťoval. Asi bychom si nejdřívě měli říci, kde a kdy a za jakých podmínek by takové uznávání neformálního vzdělávání bylo možné. Jednom varuji před tím, aby se něco takového tlačilo ve školství, nemyslím, že by to podpořilo prestiž učitelského povolání. Myslíte, že by na něco podobného přistoupili lékaři nebo advokáti?
…otázkou je, proč? Dnes je naštěstí x způsobů, jak tomu předejít.
Domácí úkoly jsou ve většině škol zakázané.
“zastaralé znalosti předávané už z doby Marie Terezie” – prosím uvést příklad, fakt nevím, co se tehdy předávalo.
5 – 6 vyčovacích hodin je čas nadměrný??? Které moderní výzkumy učitelé ignorují??? A mimochodem: zmatená forma jen odráží zmatené myšlení.
celý systém společnosti je založen na soutěživosti….hmmm, co s tím uděláme?!
Dávám dětem domácí úkoly – nevím, proč by je neměly dostávat. Pokud takové úkoly plní jako samostatnou práci ve škole, doma to zvládnou taky. Jak jinak chcete natrénovat násobení a dělení a vyjmenovaná slova? A jak slovíčka z angličtiny? Žádnej učenej z nebe nespadl a bez odpolední přípravy to nejde. A pokud děti doma “relaxují”, tak u počítače anebo televize,protože je nic nebaví a nic je nezajímá a proč by se učily, když je to všechno na netu, že?
a co by chtěly zpracovávat a třídit, když nerozumí jednoduchým pokynům a nejsou schopny si zapamatovat 4 věci, které mají udělat?
Proč jsou katedry ped. fakult hodnoceny hlavně podle RIVového bodování? Učitelé-praktici byli vyhozeni a nahrazeni mladými vědeckými kádry, kteří v životě nestáli před dětmi, ale publikují v zahraničních vědeckých časopisech a zajišťují RIVové body pro katedru.
Bylo by lepší sem dávat lepší argumenty proti akademismu na učitelských VŠ! Totiž jak zapisovat do třídní knihy, to se nejlépe naučíte až ve škole, protože dnes smí každá škola mít třídní knihu jinou. Je to provozní věc, nechtějte, aby čas na fakultě zabíral budoucím učitelům zácvik v takových provozních úkonech. To kantora snadno naučí starší kolega. Ale pochopit, jak děti myslí a učí se, a o co jde v různých oborech vzdělávání, k tomu by měly fakulty vést studenta mnohem líp – jenže nemůžou, když nemají v programech dost praxí po celou dobu studia, a když si vyučující na fakutě v učitelském oboru musejí nebo chtějí dělat zásluhy těmi čárkami za nepoužitelné “vědecké” články.
Souhlasím s předchozími komentáři. Jako vedoucí ped. praxe studentů našeho oboru se přes 20 let snažím spolu s ostatními pedagogy prosadit více praxe a nevyhovující blokovou dvoutýdenní praxi v předposledním ročníku nahradit celosemestrální, vždy jeden den v týdnu na téže škole, jako to bývalo dříve. Marno, nejsou finance ani vůle, školy nás odmítají.
Ke komentáři k třídní knize: “Je to provozní věc, nechtějte, aby čas na fakultě zabíral budoucím učitelům zácvik v takových provozních úkonech.” Toto je opravdu legrační komentář, píšete to jako kdyby někdo chtěl věnovat na VŠ celý semestr třídnici. Starší kolega vás v praxi má za blbce, který měl vědět, že existuje třídní výkaz, protože na to stačilo 5 minut z didaktického semináře na VŠ. Leč 5 minut se neodehrálo. A na poradě jste kárán ředitelem, že jste nezapsal poučení o bezpečnosti práce do příslušné kolonky, protože jste ani nevěděl, že se má nějaké provedení poučení do třídnice psát, jen jste je seznámili s řádem učebny, ale nezapsal jste to. A celý sbor si povzdychne: Ach jo, co je tam proboha učej…
Měli jsme na fakultě dostat pět minut na trénink zápisu do třídního výkazu? A pět minut na zamykání šaten, a deset minut na dozory na chodbě? a pět minut na ukládání rýčů do kumbálu? Proč vám připadá profesně důležitější to, za co vás peskuje starší, ale evidentně nemoudrý, uondaný a otrávený kolega? Obávám se, že není moudrý, když si myslí, že vás má fakulta učit těmhle provozním úkonům. Kdyby váš lékař byl studoval na medicíně všechny formální úkony, co jich ve zdravotnictví je, asi byste se bál, že vám na operačním stole ufikne něco, co neměl… A kdyby mu uklízečka říkala “Co vás to na fakultě učili, že že házíte použitou roušku do zeleného a ne do bílého kyblíku,” to by fakt měl na fakultě studovat barvy kyblíků? To mi nepřipadá hodno vysokoškolsky vzdělaného profíka.
Tento komentář patří správně sem: Souhlasím s posledním komentářem. I tato diskuse ukazuje, jaké máme bohužel některé učitele.
Tento komentář patří správně sem: Souhlasím s posledním komentářem. I tato diskuse ukazuje, jaké máme bohužel některé učitele.
…a protože jsem tak hrozný učitel, jak píšete, tak vás hned přiučím, co to znamená hyperbola. Nikoho nenepadlo, že “neukázali nám ani třídnici” může být jakási nadsázka, poukazující na malé propojení pedagogických fakult a praxe formou zveličení? Chováme se tady jak děti na facebooku.
Jak a čím jsou vedeni k průměrnosti?
K průměrnosti jsou děti vedené například striktním dodržováním osnov, popřípadě postupů konkrétního učitele. Není jim dovoleno učit se něco napřed nebo rozšířeně, co v osnovách není. Mluví se o “více matematiky do škol”, ale dítě, které umí v první třídě počítat s tisícema, je nucené vybarvovat berušky do deseti. (to je vlastní zkušenost, bohužel z doslechu ne ojedinělá)
Zřejmě to tu bude směřovat k soukromému základnímu školství, kdo na to bude mít. Protože v hlavním proudu prostě musí učitel a ostatní žáci čekat na toho nejpomalejšího, jinak je to diskriminace. Chytré dítě buď dostane individuální úkol, nebo mu stát zaplatí individuálního asistenta, který s ním pojede individuálně, nebo se musí přizpůsobit tempu průměru třídy. Jiné řešení nevidím.
Není jim dovoleno učit se napřed? – Kolikrát se vám stalo, že se žák dožadoval učit se něco rychleji nebo navíc? Mně za 27 let ani jednou.
Kolikrát se mi stalo, že by se žák chtěl učit víc, než mu škola ukládá? Vidím to napříč celým svým životem. Zažila jsem to ve škole já a mám takové obě děti. A znám takových dětí a rodičů víc. Nejviditelnější to bývá v prvních třídách ZŠ, postupně to děti vzdají, jejich nadšení upadne, proti školskému systému nemají šanci. Problém je, že potenciál dětí učitelé často nevnímají, jedou striktně podle osnov a ani si nevšimnou, že Tonda už zvládá násobilku a přitom celá třída je teprve u sčítání do deseti. Nebo že zná chemické prvky a sloučeniny, k tomu se ve druhé třídě učitelka ani nedostane. A Tonda si musí počkat až do sedmé! třídy, kdy dostane svolení se z chemie dozvědět něco víc.
Ještě k tomu striktnímu dodržování osnov. Situace se určitě ještě zhorší, protože škola bude nucena uspokojit nároky a požadavky plošného testování.
Co se Tondy týče. Proč si nebádá sám? Za podpory rodičů. Pořád se omílají možnosti technologií a internetu. Vlastně toho učitele ani nepotřebuje. Toho potřebuje víc Anička, Vilík a Šimon, kterým nejdou písmenka nebo počítání.
K otázce “proč si Tonda nebádá sám?”. On si sám bádá. Doma, po vyučování. Ale 1) má na to bádání čím dál míň času. Možná v tuhle chvíli učitele nepotřebuje, ale stejně si musí hodiny odsedět při nudném poslouchání toho, co už umí a potom ještě plnit domácí úkoly ve stejném duchu. 2) Zkuste si to někdy a pochopíte, jak je psychicky náročné a vyčerpávající věnovat se takové činnosti. Dítě je z takové činnosti nesmírně unavené a má čím dál míň energie ve volném čase věnovat se něčemu navíc. 3) Přístupem a způsobem hodnocení ve škole postupně zjistí, že je vlastně zbytečné se vzdělávat dál. Vybarvené berušky učitelka ohodnotí jedničkou (pokud to z nudy neodflákne), jeho práci navíc ale nikdo neocení, ve spoustě případů je mu naopak ve škole dáváno najevo, jak s tím otravuje. Pokud vás téma nadaných dětí zajímá a k pochopení, že se nejedná o ojedinělé problémy, doporučuju pročíst diskuse rodičů tady: http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/questions.asp?id=1835
Je tedy Tonda diagnostikován jako mimořádně nadané dítě?
A není jedno, jestli je Tonda diagnostikován? Ani diagnostika a navržený IVP většinou nepomůže v přístupu a možnostech škol (vlastní zkušenost). Dokud bude na prvním místě snaha o integraci bez změny koncepce od základů, nic se nezmění.
Zeptám se jinak. Je Tonda mimořádně nadané dítě, nebo si to jen rodiče (přirozeně) myslí? Že se naučil vyjmenovat chemické prvky ještě nemusí nic znamenat.
Ano, Tonda je dejme tomu diagnostikován jako mimořádně nadané dítě. To ale opravdu není podstatné. Víte, já tohle škatulkování nemám ráda. Kterékoliv dítě, i bez diagnostiky, může mít v některém předmětu větší potenciál než jeho spolužáci a mělo by mít možnost v tom předmětu postupovat podle svých schopností. A platí to i opačně, u dětí a předmětů, kde je ten potenciál nižší než tabulkový průměr.
To by ovšem znamenalo nemít žádnou stanovenou laťku. Jenomže naše školství směřuje úplně opačným směrem: standard=laťka, testy=laťka. A mnoho lidí by rádo exhumovalo i jednotné osnovy. Bylo by nám hezky ve škole bez latěk. Jenomže ony tu jsou.
A pro koho jsou laťky prospěšné? Pro děti? Určitě ne. Ale o děti přece jde v první řadě. (Laťka nakonec vždy bude buť příliš nízko nebo příliš vysoko.)
Než začala individuální výuka hudby, učilo se třeba houslím kolektivně – ještě na pedagogických institutech v 60. letech. Představte si 15 lidí, jak se společným hraním na nástroj učí základům techniky a výrazu. Zkuste si to se dvěma hráči, a praskne vám hlava z toho “neladění”. Ve školní třídě se taky učí – přemýšlí – reaguje – nereaguje – 20 žáčků nejednou. Dítě se musí naučit, že není v kolektivu samo, že musí poslouchat (nebo nevnímat, vypnout) těžkopádné výlevy pomalejších spolužáků, trpělivé výklady učitelky k něčemu, co pro něho je už dobře pochopitelné … bude na ty pomalejší i naštvaný. Ale budou zase situace, kdy mu něco nepůjde a bude v něčem pomalejší on. Pak zase budou ostatní čekat na něj. Měli byste mu vysvětlit, že součástí jeho vzdělávání je i naučit se souznít s ostatními, přizpůsobit se tempu druhého, a třeba mu i pomoci, aby to lépe pochopil. Není nic lepšího, než když dítě něco učí jiné dítě, ve vyspělých školských systémech se toto běžně užívá: starší žáci vyučují mladší spolužáky, ti, kteří umějí, to učí ty, co neumějí. A jde to, mohu potvrdit. Váš syn by zažil pocit vítězství nejen nad neschopností druhého, ale i nad sebou samým, což je nejúžasnější pocit.
Často se mi zdá, že se nemluví o podpoře nadání, ale nadaných dětí. To je myslím rozdíl. Neumíme ve škole ale asi ani jedno. U menších (ale i starších) dětí se nějaké to nadání může ještě objevit, pokud mu škola dopřává příležitost, aby se projevilo. Ale být nadaný není jediná cesta k tomu, aby ve škole nepřevládala průměrnost. Nevím, kolik lidí u nás zažilo, že jeho práce ve škole mu byla označena jako mnohem lepší než na jedničku. Nemyslím na 1 s hvězdičkou. Ale že byste se dozvěděli, v kterých rysech svého výkonu už pracujete na úrovni třeba o třídu nebo dvě vyšší. Nejde o “lepší známku”, ale o to, že vaše snaha nekončí známkovací stupnicí. Tím, že ve školách vládne jednička jako maximální možný výkon, se sráží úsilí jednotlivého dítěte jít, až kam ono samo může a chce. Na jedničku mu stačí levačkou tohle a tamto, a my si pak stěžujeme, že jsou děti líné – i ty chytré.
Já mám zase dojem, že dotaz byl zamýšlen ani ne ve smyslu nadání, ale subjektivní potřeby učit se jinak – jiné věci a jinými postupy, než jak to vyžaduje učitelka. Když je dítě samo doma s rodičem, může si samo určovat, co teď budou číst, co si jak udělá, čemu se chce věnovat následně – samo si řídí tok myšlenek, co ho upoutá a kam ho myšlenka zanese, to chce dělat. Tohle není otázka výjimečného talentu, tak se chová každé dítě, které je aspoň trochu aktivní. A zde mohou pak ve škole děti narážet na problém, že v danou chvíli MUSÍ všechny najednou otočit stránku tu a tu, dívat se na to a to cvičení nebo obrázek, odpovídat na tu a tu otázku, zkrátka podřídit se společné práci všech. Pokud je dítě velmi silně individuálně rozvíjeno a nemá návyk být veden autoritou (rodič, učitel), může s tím mít problémy a vzpírá se, neboť to vnímá jako omezování své “svobody”. Jak by ale dopadlo, kdyby při Hv každý chtěl zpívat tu svoji oblíbenou písničku a nedokázal by se podřídit – teď zpíváme Beskyde, Beskyde – všichni sedí rovně, nádech – a ráz, dva: … Totéž musí být i v jiných předmětech, nedá se nic dělat. Avšak prostor pro samostatnou nebo skupinovou práci, různé tvořivé postupy, atd., je jistě taky využíván. – Součástí školní výchovy je zkrátka i socializace jedinců a základy pracovní discipliny, nedá se nic dělat.
Dík za poslední komentář.
Ano, to je výstižné. Práce a snaha dítěte končí “jedničkou” a nikdo neřeší, jestli dítě nemá na víc. Jedničkami je dítě demotivováno snažit se dělat něco víc. A když chce dělat něco víc, není mu to ve škole umožněno.
“Na jedničku mu stačí levačkou tohle a tamto.” Ale zapomínáte, že tlak k lenosti přichází z opačného směru, ze středních škol. Když žák ví, že mu stačí málo, aby se dostal na střední, proč by se snažil? A diplom si pak může přikoupit na některé ze 70 vysokých škol.
Tak tady vidím veliký problém většiny pedagogů.Pokud se náhodou stane, že máte diagnostikované nadané dítě na prvním stupni ZŠ, obvykle se v praxi neděje nic.Už vůbec si nedovedu představit, že by učitel či výchovný pedagog aktivně tyto děti vyhledával.Tyto děti pak spadnou do pohodlného průměru, protože jejich snaha je k ničemu. Ve třídách pak obvykle dominují ti žáci, co mají výraznější problémy. Podle mých zkušeností jde o neřešenou problematiku na prvním stupni.Z okolí vím o několika případech.
Učitelé jsou především nuceni se zabývat dětmi od přírody pomalejšími a vyslovenými lenochy. Jejich úspěch, to, že postoupili do vyššího ročníku, je dnes učitelův úspěch. Škola totiž nemůže ztratit ani jedny, a bohužel ani druhé. Energie učitele a průměrných i nadprůměrných žáků je zmařena “vlečením balvanu” lenochů, kterým je vše jedno. Uteče-li učitel se skupinou chytrých a pracovitých té “druhé polovině”, vzniknou mu problémy, protože vzniknou nová měřítka ve třídě, ve škole, ostatní se začnou propadat, protože rozdíl mezi žáky je příliš veliký. Mlátí kolem sebe a křičí především lenoši – a učitel je hodnocen špatně. Téměř každá škola dnes z ekonomických důvodů potřebuje i ty lenochy. Téměř každá škola si sama lenochy vyrábí a hýčká si je. Vyberte si.
Útěk znamená nezdravé prostředí v rodině: neutíká kvůli škole, ale kvůli rodičům!
Ne vždy je to pravda. Snadná reakce!
…zkrvavělýma rukama, jestli to ale psychicky neustojíme, tak i zkrvavenýma – ale to je detail. Jinak ovšem je to všechno pravda. Smutné, že to víme, smutné, že to asi nezměníme.
…nejhůře se tu má učitel, jak jinak. Co ostatní? Nemají dva měsíce prázdnin plus další volna….a přirovnání ke zkrvavených rukám, by se hodilo spíše pomlčet.
To je úplně nejlegračnější argument proti platům učitelů, který koluje mezi lidem obecným. Učitelé učí děti, a když děti mají prázdniny, tak nemají koho učit. Jako zaměstnanci tedy čerpají v této době dovolenou, náhradní volna, chodí na plánované lékařské zákroky a vyšetření, účastní se školení a dalšího vzdělávání, pokud na to jsou peníze. A jsme u toho – pro české školství je jednodušší, ale hlavně levnější, když učitelé mají volno, protože ve školách se vypne topení, netočí se voda a elektřina, nevaří se a učitelé jsou doma a ženou vlastní počítače na vlastní náklady v domácích bačkorách, místo toho, aby probíhala cílená školení a rekvalifikace. Na to nejsou prostě peníze. Kdo chodil do školy ví, že před takovými prázdninami/volnem je ve škole zvýšená činnost, píší se hlavně testy, které učitelé v tomto volnu zpracovávají. Samozřejmě, že si kromě oprav a přípravy na další činnosti učitelé pak v této době lížou rány a odpočívají. Hlavní prázdniny a rozvrstvení roku odpovídalo rytmu zemědělské společnosti a je dnes v moderní průmyslové společnosti anachronismem. Jako učitel bych si raději vybral dovolenou, kdy potřebuji, nebo chci, stejně tak rodiče si mohou vzít dítě na různé rodinné či jiné aktivity ze školy kdykoliv už dnes.
Mnoho z nás má v rodině učitele, tudíž nás neopijete rohlíkem :)a pokud potřebujete volno, vždy si poradíte.
…ano, za všechno může…hurááá na ni!
Občas by si měli žáci všech stupňů procvičovat “psaní”, jinak nemají šanci se psaný projev naučit – díky psaní na klávesnici. I dospělý odvykne velmi rychle… je to špatně. Druhá věc je stále stejná metoda přednášky se zapisováním. Ta je pro školy všech stupňů nevhodná, i na VŠ jsou semináře, kde se pracuje v prostoru a ne vždy v sedě. Nedělejte ze SŠ přednáškové sály. Ovšem bez kázně to nepůjde, nejdřív je třeba, aby žáci ukázněně spolupracovali – a tady je zakopaný pes. Když sedí a píšou, je aspoň vždy klid! a o ten tu jde.
Jde tu o to, aby se něco naučili, používali hlavu, ne aby tupě opisovali. Tento přežitek rakousko-uherského školství je třeba vymýtit. S technologiemiu se to naštěstí už blíží!
Technologie jako medicína na lenost žáka? Neboť hlavní problém, proč se žáci špatně učí, je lenost, pěstovaná v dnešní pohodlné době od narození dítěte. Lenost jak tělesná, tak duševní. Žáka nic nepopožene, nemá-li v sobě ctižádost něco dokázat – tu má dnes velmi málokdo a téměř žádná motivace zvnějšku není dost silná, aby to změnila. Psaní je aspoň nějaká aktivita… Ale psát podle diktátu poznámky k výkladu, to dělá z žáky otroka. Jenže když je na základce necháte napsat poznámky samostatně, vzejde z toho takový paskvil a nesmysl, že jim to příště raději zase nadiktujete. Nevím, v čem by tady mohly technologie pomoci, snad diktafon, aby nemuseli psát vůbec.
Z praxe: Rozdáte výpisky hotové – nebudou Vás poslouchat, už to mají napsané. Vše si píší sami dle diktátu – nepřemýšlí nad tím, co píší. Poznámky opisují z prezentace či tabule – neposlouchají Váš výklad, soustředí se na psaní. Vedete výklad, diskutujete s nimi, v prezentaci máte jen obrázky – neví, co si zapsat, protože na to nejsou zvyklí (toto je musíme učit, ani na SŠ to není samozřejmost). Fungující model vidím v tom, že mají kvalitní učební text (z učebnice či od učitele), který si přečtou předem a o hodině si smí zapisovat pouze nejdůležitější body z výkladu a diskuze. Cílem školních zápisek jsou učitelem kontrolované, kvalitní, graficky a barevně odlišené poznámky s diagramy, pavouky, schématy, skicovitými obrázky apod. Poté si své poznámky při dalším studiu mohou doplnit z učebního textu. Student obyčejnou tužkou sepisující totéž, co je v učebnici či co mohl učitel poslat, to je opravdu nefunkční schéma.
Psaní látky, kterou se mají naučit doma, je blbost. Stejně to po sobě nepřečtou a nikdy to není kvalitní graficky. Takže – pro domácí přípravu mít dobrou, srozumitelnou a technicky jednoduše ovladatelnou elektronickou učebnici, s níž se pracuje i ve škole, takže už ji žák zná a umí ji používat. Sám si pak volí a rozklikává ty problémy, kterým nerozumí, a tempem, jaké mu vyhovuje – doma. Do sešitu nebo na papír by měl ve škole dělat úkoly typu myšlenková mapa, samostatné nebo skupinové práce, tvořivostní úkoly – tedy praktickou aplikaci učiva, procvičení, včetně práce s chybou, drobné eseje, apod. Sešit tedy neslouží “naučení se látce”, od toho je učebnice s procvičovací (interaktivní) částí.
K interaktivním učebnicím: Interaktivní učebnice se musí zaplatit, ne všude je škola může koupit. Každý student by pak musel mít vlastní notebook či tablet, s kterým by studoval ve škole i doma. Nebo by musely být počítače v každé třídě ve škole a doma by každý musel mít přístup neomezeně k počítači, na kterém by měl tu interaktivní učebnici. Do budoucna je to hezké. Je to reálné teď hned? Není.
Je to reálné teď hned – není. – No, na mnoha školách už jsou. Pokud ne, nic nebrání doužívat učebnice papírové. Hlavně ty starší bývaly dobré, nepřehuštěné těžkou látkou, srozumitelně psané, názorné. Třeba jsou ještě ve skladech…
Ale ty slavné elektroučebnice bývají jen převedením textu do elektronické podoby. Žádný didaktický zázrak se nekoná. Dějepis pro šestý ročník z dob normalizace nebyl ještě překonán.
Každého z autorů poznámek zde výše k psaní zápisků z výuky bych se potřeboval zeptat: Vás někdo učil, jak se to tedy dělá, aby mi v sešitě vznikly dobré zápisky z toho, co se učím, co čtu, co poslouchám? Pojmenujete 1-2, nebo různých 10 postupů, jak tomu umění vyučovat své žáky? A které z postupů nejsou založeny na tom, že to důležité k vypsání je v textu vysázeno tučně a v titulcích? Myslím, že by se děti hodně zlepšily, ať jsou naladěné na učení nebo ne, kdyby je učitel krok za krokem vyučoval, jak si dělat zápisky, a kdyby jim jenom nedal úkol “zapisujte si”. Určitě mnozí používají různé postupy, jak tomu děti naučit: proč si je navzájem nenabízet, nesdělovat? (Nechci dělat reklamu některému webu, ale třeba se to dá rozjet na facebooku, nebo u rvp.cz, nevím.)
Učím jako externista na střední škole, kde mají studenti v hodinách povoleno dělat zápisky do noťasu a pracovat s ním pro “účely výuky”, k tomu mají po škole všude wifi a rozvody elektřiny. Výsledek? Ať děláte, co děláte, všechno chtějí, spíše si vynucují zpracované digitálně v kostce, volně dostupné ke stažení, aby “když se to náhodou budou muset učit, aby to měli po ruce”. Veškerá diskuse, hloubání nad tématy a opakování končí tím, že všichni sedí za svou obrazovkou a něco si tam smolí, po vyzvání student zvedne nepřítomně zrak a ostatní se radují, že urvali zase kousek času pro sebe. Připravené on-line testy bezmyšlenkovitě odklikají, aby měli klid, a pak řeknou, že stejně ničemu nerozuměli a že je vyhodit stejně nemůžeme. Kontrolovat, co se za hradbou “černých desek” děje je nemožné, protože stačí přeskočit z programu do programu a konrolovat historii činnosti počítače v tomto “soukromém prostředí každého jednotlivce” je zakázáno. Centrální blokování některých www.adres je složité, říká správce sítě. Úroveň výuky šla dolů. Jsem asi špatný učitel, nepochopil jsem, jak žáky zaujmout a zároveň je naučit rozmýšlet, vyjadřovat názory a ještě je přitom naučit a zároveň vychovávat. Asi budu muset tuto fázi přeskočit a začít se orientovat na tablety.
Školní stejnokroj je fajn, vyhovuje nám i dětem. A za drahé nabídky zájezdů byste měli svého šéfa pověsit do průvanu. Kolik za to dostal bokem od cestovky? To nemáte odbory nebo školní radu??
U vás odbory nebo školní rada něco vyřeší?
Zahraniční zkušenosti dokazují , že když se zavedou uniformy, rozdíly se opět projeví někde jinde- lepší a dražší mobily, notebooky a podobně, děti stejně od určitého věku vnímají, kdo je na tom lépe a kdo hůře. Koneckonců žijeme na světě, ne v ráji a svět je není spravedlivý, děti ze slabších rodiny se stejně dříve , či později budou muset vyrovnat s tím, že někdo je bohatší, někdo chudší, jde jen o to jestli to bude na ZŠ nebo na SŠ. Navíc je to třeba posílí, v jiných hodnotách, rozdíly tu jsou a jejich zakrýváním je nevyřešíme, spíše by to chtělo lepší podporu chudších rodin, odstranění je řešení zakrývání NE!
Být chudý ale nemusí být vždy psychická újma a cejch pro dítě, ztráta sebevědomí, nebo jak se o tom mluví. Moji rodiče byli velmi chudí, když se přestěhovali z venkova do okresního města a já se narodila. Celou ZDŠ a ještě na G jsem cítila, že nikdy nemohu mít vše, co děti z movitějších rodin, bylo jich ve třídě mnoho. Možná ale právě proto jsem chtěla svůj intelektový potenciál uplatnit a dobře rozvinout – bavilo mě učení a tak jsem mu věnovala dost sil, bylo ve mně něco jako “však já vám ukážu, nejsem žádná nula”. Vyplatilo se mi to. Mám spokojenou rodinu, moje práce je mým koníčkem, jsem spokojená a snad šťastná. Mnoho lidí, kteří to někam dotáhli, bylo v dětství odstrčených nebo chudých – pořád si myslím, že to není handicap, spíše to může mladého člověka posílit a nastartovat. Ovšem má-li v rodičích oporu a zázemí.
Když se jezdí na drahé zájezdy, škola totiž nemusí zájezd platit za učitele – cestovky to mají vymyšleno tak, že určitý počet dětí v zájezdu zaplatí pedagoga. Takže je to bohužel výhodné i pro školy. Výsledek je, že děti jsou chudší o ten pěkný zážitek, kterým lyžáky bývaly a je to škoda.
Rozdíly v mobilech a noteboocích jsou už teď. Na střední škole už se s tím děti psychicky vyrovnávají mnohem snáze. Na té základce je to opravdu těžké, ale ty problémy s oblečením jsou proti tomu, když některé dítě za celou školní docházku rodiče na drahý zájezd nemůžou poslat, úplně malicherné. Kromě toho značkové oblečení, když už by po něm někdo tak moc toužil, se dá koupit za pár korun v sekáči. Uniforma může sice někomu vyhovovat, pro jiné je to ale ztráta individuality a možnosti cítit se ve své kůži – třeba v barvě, kterou mám rád. Sociální argument u uniforem je opravdu nesmysl a historický anachronismus. Pokud je nošení dobrovolné, potom proč ne. Většina škol nějaké to tričko má již dnes.
Ústně zkoušet se nedá. Žáci neumějí mluvit nebo odmítají odpovídat. Žák stojí a šaškuje, ostatní se smějí a ochotně napovídají. Jak tomu můžu zabránit? Nemám žádné páky, poznámky už vůbec nezabírají, propadnout podruhé je taky nemůžu nechat. Ať se jedná o odlehčenou, záživnou a “zábavnou” látku, jim blízkou – dnes je nezaujmete ničím.
Zkoušením před tabulí se dítě komunikovat a prezentovat svoje názory nenaučí.
Opravdu se v dnešních školách rodinou a společností nemotivované dítě nic nenaučí. Nechce. Učitel ho nedonutí. Bohužel dítě, které nechce, ale má zájem kazit hodinu ostatním, dnes ani učitel nemůže z výuky “vyhodit”. Ať žije systém vzdělávání. Tohle je problém číslo 1. Tohle není problém školství, ale společnosti. A kdo na to doplatí????
A navíc takové dítě si s rodiči snadno seženo glejt od PPP na ADHD, pod které se dnes už schová vše.
Zkusme definovat “moderní pedagogické postupy.” Odkazy, komentáře: _________
Prosím vynechte slovíčko “moderní”, neboť to postrádá jakoukoliv hodnotu a tím i smysl. Ze všech pedagogických historických praxí i z vývojové psychologie je patrné, že výchova je směřování člověka k duchovním hodnotám. Pokud bude jakákoli pedagogika postrádat tento rozměr, čili hlasání vyššího smyslu, sebepřesah a hledání kontaktu s Bohem, pak je to jenom technologie ovládnutí znalostí nebo člověka. Např. každý psychopat dokáže logicky myslet. To, co se do jeho úsudku nedostává, je empatie. Znalost, jak víme může být sestrojena kýmkoli z jakýchkoliv úmyslů… a účel, na takové úrovni, světí prostředky. Jinak souhlasím s autorem komentáře: Převládající způsob výuky je příliš mechanický a autoritativní. Čili prefabrikace minulých cest poznání v časovém a kompetenčním nedostatku.
“Učitelstvo má mít hlavní vliv na správu školství. Organizační a odborné věci by mělo řešit v učitelských komorách.” T. G. Masaryk
Nebylo by to dnes riskantní? Pokud vím, tak na ped.fak. odchází dnes studenti s nejhoršími výsledky.
Ano ale učitel je učitela vychovatelka je vychovatelka, to jsou dvě různé profese, proto na ně nelze pohlížet stejně.
všichni nejsou natolik inteligentní, aby dovedli spravedlivě říct, kolik toho je možné se naučit, diskuze by měla být, ale aby to nedopadlo tak, že se nebude učit to či ono jenom proto, že se to někomu učit nechce, to by možná taky došlo k tomu, že výku zrušíme, …. Nikdo se nebude chtít učit nic…Někteří nechápou, že je to pro jejich dobro, aby byli v budoucnu použitelní.
Diskuse by měla hlavně být o tom – JAK se učit, jak jim vyhovuje přístup konkrétních učitelů, atd.
Nemyslím si, že by žáci nebyli schopni posoudit, co by se chtěli učit a co ne. Uznávám, že zde budou mezi jednotlivými studenty velké rozdíly a někteří by se také možná nechtěli učit vůbec. Jistě se však i od nich, stejně jako od těch aktivnějších, dozvědět, co je baví a co ne, co by se chtěli učit a co považují za zbytečné. Tím nejdůležitějším zjištěním by pak byly DŮVODY. Myslím, že je stejně poučné vědět, proč žáky něco baví, stejně jako proč je to nebaví. Moje zkušenost z víceletého gymnázia je taková, že učitelé někdy podléhají moderním proudům výuky, aniž by se nad jednotlivými metodami zamysleli. Často se tedy stává, že žák má v jednom týdnu zpracovat hned několik nejasně zadaných témat do prezentací, která má následně prezentovat. U spolužáků vidím, že si často s úkoly nevědí rady a tak pouze zkopírují několik odstavců z Wikipedie a prezentaci o hodině pouze přečtou z projektoru. Žák nemá čas téma zpracovat, nezná vhodné zdroje a často je pro něj příliš náročné je najít a úkol nemá pozitivní vliv na jeho vyjadřování. Někteří učitelé a většina studentů ví, že taková práce je bez dostatečného vedení k ničemu (vždyť i vedoucí ročníkové práce studentovi radí a doporučuje mu literaturu, proč ne tady?), přesto však mnoho učitelů v této praxi i nadále pokračuje v nepozměněné podobě…
Ale díky RVP tomu nic nebrání. Jestlipak v USA se věnují specifickým dějinám Texasu nebo Oregonu.
Ale díky RVP tomu nic nebrání. Jestlipak v USA se věnují specifickým dějinám Texasu nebo Oregonu.
Nemělo by to být pro tyto učitele povinné? V těchto oborech to snad bez dalšího sebevzdělávání ani není možné.Sebereflexe učitelů chybí, jak ji potom chtít po studentech.Tuto poznámku považuji na nesmírně důležitou. Někde dole už se podobné téma otevřelo.
Snadná odpověď. Ty premisy nejsou pravdivé. Nikdo příčetný myslím netvrdí, že učitelé s dlouhou praxí učí špatně atd. Hodně jich učí dobře, hodně žáků a studentů má velmi slušnou výbavu do života. Jen nám z toho systému jaksi vypadává část dětí, které se výrazně zhoršují. To snižuje i celkové výsledky. Takže, starejme se i o ty slabší a možná to i vy uvidíte optimističtěji.
Ano, to vše leze zajistit, postaráte-li se o to, aby každé dítě mělo svého soukromého učitele.
To není pravda, to všechno lze ve školách. Podívejte se například na původní princip montessori školství. (Ale ten původní, ne tady u nás, zdeformovaný českými pravidly.)
Nebojte se a okomentujte to pod závěrečným dokumentem.
Taky mi připadá, že závěry nejsou v souladu s diskusí a s příspěvky, které dostaly nejvíc hlasů.
mám naprosto stejný dojem.V diskusích např. vycházelo, že inkluze je nepřipravená.nyní najednou je to jinak. lidé s inkluzí v dnešní podobě nesouhlasili a ejhle, zde je , že souhlasí 57 % – ha,ha,kde ta čísla vzali?
Nejenom inkluze. Ale “zapojit do vzdělávání profesionály z jiných oblastí”? Kde v debatě má tato teze tak obrovskou podporu? Eduíni si z nás dělají legraci.
Diskutující jsou jen kulisa, aby se eduini mohli naparovat, jak tomu rozumí. Jenže poznatky převazaté v ameriky apod. u nás fungovat nebudou, to vím jistě.
Kde se v desateru vytratil kariérní řád?
Proč se ve výsledcích neobjevuje, že v debatě získala velkou podporu víceletá gymnázia (i když jsou vlastně v rozporu s proklamovanou inkluzí)? Jaký postoj ke gymnáziím mají eduíni?
Nikoli neschopnost základních škol, ale hlavně odmítavost dotyčných spolupracovat s učitelem. Pokud dítě doma má rodiče, kterého nikdy nevidělo pracovat, těžko si může představit, že ono samo by pracovat mělo. Role rodičů je v tomto problému naprosto primární. Tedy – motivovat rodiče znevýhodněných dětí ke spolupráci se školou, finančně. Na nic jiného neslyší.
Nejenom motivovat ke spolupráci, často je potřeba donutit ke spolupráci. Pro některé tzv. znevýhodněné nemá vzdělání žádnou hodnotu. Co s tím zmůže škola?
Zápas o dítě s nevzdělanými a nezajímajícími se rodiči nemůže vyhrát učitel sám, a není to ani nic, co se dá vyhrát, i kdyby mu celá škola a obec pomáhaly. Ale v cizině, tam kde mají opravdu početnou kriminální a násiálnou, nebo nemocnou, závisláckou,spodinu (např. v USA), už vědí, že to nejde ponechat na píli jednotlivého učitele – že na to se musí programově, s podporou z mnoha stran: peníze, odborníci, zkušení praktici, občanské okolí… Až u nás někdo spočítá, kolik zaplatí na daních jeho dítě v dospělosti to, že kolem něj budou kriminálníci, nezaměstnatelní a závisláci odčerpávat fůru peněz ze státního rozpočtu, pak možná vzniknou velké státní programy na záchranu těch dětí. Sebeobětavější učitel to sám nemůže zvládnout ani ve své třídě.
Přesně, pokud nebudou mít žáci ve škole uši k slyšení a oči k vidění, ale jen chytré telefony k hraní her, tak můžeme ukazovat živé mimozemšťany a efekt bude nulový.
Nic proti tužce a papíru, ale ty chytré telefony bych ve škole přinejmenším zrovnoprávnil. Pokud jimi budeme dál takhle pohrdat, přestanou nás děti ve škole brát vážně. Užívání techniky obvykle děti motivuje k práci. přijde mi škoda toho nevyužít.
Ad: Užívání techniky obvykle děti motivuje k práci. Ale to přece není pravda. Posaďte žáky k počítačům a hned se budou snažit utéci na Facebook. Nejde o pohrdání technologií, ale o zvažování rizik a smysluplnosti jejich nasazení.
Kdo zde pohrdá technikou? Tak znovu: Pokud budou mít telefony k hraní HER, efekt bude nulový.
No proč upadá? Protože učitel svým chováním zůstal ve škole, která kolem sebe nemá vzdělávací konkurenci. (internet, e-learning, lektoři specialisté na měkké dovednosti, firmy mají své vlastní vzdělávací střediska, .. atd.) Nakonec státní učitel nevědomě a pod tlakem všeho ostatního nakopíruje do svého podvědomí model chování skupiny, kterou učí. Jakou může mít pak autoritu?
Práva? Učitel je tupý nástroj vykonávající pokyny MŠMT!
Zato žáci mají jen práva! Běda, kdo by chtěl povinnosti!
Chybí dobře napsaný “pracovní řád”, ze kterého by byly zřejmé hranice, co učitel musí a co už nemusí (nebo dokonce nesmí).
učitelé mají povinnosti a děti práva :-D
Bohužel musím souhlasit.Někde dole bylo už v komentářích napsáno, že ti co chtějí kvalitní vzdělání musí do zahraničí či na výběrové soukromé školy. U nás mají většinou /nejenom/ děti potíže s přemýšlením,ale i slušným vyjadřováním.
Těžký omyl, co píšete. — Škola neučí znát literáty, ale skrze četbu rozumět řeči, sám se naučit vyjadřovat, přemýšlet, hodnotit, hledat smysl života a práce, atd. Jazyky se musíme naučit, protože s češtinou se nikde nedomluvíte. Bez základů matematiky budete každému dealerovi snadnou kořistí, finančníci si na vás zgustnou a oberou vás o vše, co si jako architekt nebo biolog vyděláte. Nehledě na to, že bez matematiky není žádný obor schopen existence. Lze říci, že kdyby bylo vaše vzdělání konzistentnější, nedopouštěl byste se takových nelogických omylů v uvažování.
Jak která škola… O logice nemluvě. To je právě rozdíl mezi teorií a praxí. Ještě si pamatuju co a jak jsme se učili a teď to vidím u svých dětí. S praktickým použitím to nemá nic společného. Témata se přednášejí a učí nazpaměť, nediskutuje se o nich, o jejich důsledcích. Atd.
Dealer nás neoblbuje matematikou, ale jinými, manipulativními postupy. Na ty matematika nestačí. Žádný obor bez matematiky není schopen existence? Nepřeháníte? Nepřeceňujete matematiku? Neděláte jí takovými slovy medvědí službu?
Je to o výchově a přístupu k právům, ale také k povinnostem a odpovědnosti – a to si dítě osvojuje od malička. Rodiče by měli položit aspoň základy pracovitosti a píle u dítěte, nejen při učení, ale i v pomáhání doma. A pak od 1. třídy by učitelky neměly ustupovat lenosti dětí a tlaku milujících rodičů, že jakákoli práce je škodlivá a stesující, ještě tak hýbat s myší u počítače a klikat na ovládačky, to jo. Jakmile se totiž dítě nenaučí, že k výsledku vede vždy a všude jen přiměřené úsilí a nic není zadarmo, pak mu škola není tolik na obtíž, zaujme jej problematika tam probíraná a začne být aktivní. Bohužel naprostá většina dětí, podle výzkumů až 90 % ve třídách, je pasivních, líných, nechce o ničem diskutovat, protože to již předem považuje za zbytečné a obtěžující. Proto mnoho učitelů rezignovalo na probouzení aktivity a zájmu – je to sci-fi, když dítě není vedeno z domova k zájmu o nic, jen flákání se. Snad je pár výjimek mezi dětmi, zrovna tak mezi učiteli je ještě pár nadšenců, ale tendence je špatná.
Ad 3. komentář. Ani moc nepřeháním. Nebýt matematiky, neznáme logiku, analýzu, komparaci, systematiku… A bez nich se žádná věda ani obor nevědní neobejde.
Ale právě ta obrana proti manipulaci dealerů se bez matiky obejde. Při vší úctě k matematice. Stejně mi připadá zbytečné zavádět matiku jako povinný maturitní předmět.
Nedostatečnost našich studentů (potažmo vizitka kantorů) se zdaleka netýká jen Aj! jenže v ní je to srovnání se zahraničím snadno zjistitelné. Není mi jasné, proč se sami studenti nesnaží, aby se jazyk naučili co nejlépe? Stipendijí pobyty na SŠ, ale i na VŠ, na studium v cizině, plně dotované unií a školou, zejí prázdnotou. Průměrnost u nás vládne…
Kompetence a nejzákladnější znalosti se přece nevylučují. Vedete-li žáky ke kompetencím, pak si osvojují i znalosti. Jde o to sjednotit se, které znalosti jsou základní.
Jak víte, co si myslí většina? Na konkurenceschonosti nic špatného nevidím. Nevím sice, jak se mám vžít do podstaty jevu a co tím jevem přesně myslíte, ale vzdělávání nevisí ve vzduchoprázdnu bez souvislostí. Potřebujeme být konkurenceschopní.
Mohu Vam pripomenout muj osobni pribeh.Tehdejsi 8 miletata tak zvana stredni skola,kterou jsem dokoncil v roce 1958,nikdy jsem nemel zadnou trojku na vysvedceni,ale kdyz jsem si podal prihlasku na tehdejsi 11 ti letku,za volal si mne zastupce reditele do kabinetu a prohlasil,s tvym spatnym kadrovym posudkem nelze dale studovat,nase strana a vlada vam nabizi lukrativni uceni jako hornik nebo hutnik a i kdyz si nikdo z Vas dneska nepamatuje,tak to zacinalo a myslim ze to stale trva,stare navyky stale vladnou a je to v lidech.Ivan.
Moc Vám děkuji za tento komentář.Jako národ nemáme zdravé sebevědomí a ztrácíme paměť.Každý by si měl položit otázku, proč jsme nepoučitelní.
Smutná vzpomínka, ale trochu “mimo mísu”, ne?
Nepotřebujeme všechny lidi studované, aspoň podle mne ne, potřebujeme odborníky – když je chytrý, ať studuje a využije svých schopností, pokud není tak nadaný, měl by se vyučit – nechci zedníka s maturitou ani kuchaře s maturitou – ty neumí nic – nároky na výuku jsou nízké a praxe žádná! K čemu takový člověk? Nehledě na to, ten kdo má maturitu přece nebude dělat rukama, že? A dnes už hledáte šikovného řemeslníka a následníci nejsou – na to přijdeme zase s křížkem po funusu. Jako vždy!
Nemyslela jsem, že někdo bude dávat dohromady schopnosti člověka s jeho kádrovým profilem. To určitě nebylo dobře, ale dnes můžete závidět těm, co mají ty čtyřky a bez hanby “studují” na střední škole . To se mi nelíbí – neschopní žáci s maturitou? To je smutné. Inteligence má v lidské populaci normální rozdělení, asi 70 % lidí má hodnotu IQ 85–115, ale ne všichni musí mít maturitu!
I já přidám svůj příběh – moje dcera před 9-ti lety se hlásila na střední školu se čtyřmi dvojkami. Musela dělat přijímací zkoušky, protože se nevešla do průměru. Spolužačka z vedlejší třídy se také hlásila na střední školu s maturitou, měla tři čtyřky, vzali jí bez zkoušek a to měla prý nejlepší průměr ze všech, kteří se hlásili. Dnes dělají zkoušky jen na gymnázia, to co zbyde, se zapíše s ostatními na jiné střední školy a tam se vezmou všichni, nekoukáme na kvalitu, ale na kvantitu. Pak se učitelé na středních školách bouří, co to tam mají za materiál, že nic neumí, ale pokud vzali čtyřkaře, musí počítat s tím, že látku neovládají, proto tak byli hodnoceni!!
Příčinou je školský systém, který vznikl v úplně jiné době za úplně jiným účelem, přesto v téměř nezměněné podobě přetrvává dosud.
Děkuji za příspěvek věřte že pokud budeme k sobě upřímní a postavíme se k tomu čelem a ne bokem či zadkem pak to bude mít smysl.
Příčiny poklesu školství za posledních 50 let si můžete přečíst např. zde: http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=783811
děkuji pěkný příspěvek i dole na spodních řádkách se najde spousta příčin ucelme to :Takové školství přeje byrokracii, korupci, tunelování, podbízení se zákazníkům, protekci.
“jak snadno se tento přirozený prvek vytratil ze škol” A kdy tam byl?
Vždy byl v lidech, kteří mají kantořinu “v krvi”. Velká část jejich pozornosti pak může směřovat k osobnosti žáka, než k sebezáchovným obranám. Dnešní atmosféra na školách dnes zatěžuje i tyto učitele, takže z původně zamýšleného průvodcovství učitel snadno sklouzne k obrannému nátlaku. Jeho osvědčeným nástrojem je, jak víme, i známkování. Hodlá s tím náš zajišťující resort něco udělat? Přednášená etika, bez nadpředmětového a mezipředmětového uchopení je totiž nanic.
Známkování je tu odjakživa, není pravda, že něco přirozeného bylo NAHRAZENO klasifikací.
Kolegyně, kolegové a oponenti. Jste v zajetí svých hlav. Copak hodnotné je to, co bylo takto označeno? Podívejte na současnou reklamu nebo různé cartifikáty. Ve škole je učitel ten nejsubjektivnější činitel. Je to dáno předchozím vývojem a nedostatkem času poodstoupit, aby zíslak vtší nadhled i nad svou prací. Známka v jeho ruce nedává žádné východisko žákovi ve smyslu jeho rozvoje a tedy ani neprobouzí žádnou hodnotu. Už jste se s někým v životě cítili dobře, když s vámi promluvil, když s vámi spolupracoval, když jste se cítili být přijatí, takoví jací jste a nemuseli jste hrát nějakou “roli”? Dal vám na závěr číslo do denníčku? Děti myslí a prožívají jinak než dospělí, zvláště ti přetížení a prefebrikovaní dospělí. Pokud je ve škole empatičtější učitel, pak tam tento přirozený prvek je. Čím více kvaltujících učitelů, tím více se modlete a ti věděčtější, volejte Komenského …
Nemyslím, že známkování je nejideálnějším způsobem hodnocení, ale na druhé straně: jsou-li žákovi nastavena jasná pravidla, smysluplná kritéria (SMART), pak není vůbec pravda, že známka nedává žákovi (ale i rodičům) srozumitelnou informaci a není tedy východiskem jeho další práce, jeho dalšího rozvoje.
Opět oblíbená a líbivá fráze o reálném životě! Podobné názory čteme v části Co by měli žáci umět: rozdělat oheň bez sirek a ovládat kánoi.
Nesouhlasím, za sebe. Téměř vše, o čem dětem vykládám, pramení ze života dříve nebo dnes. Takovéto proklamace snad může vyhlašovat drbna z pavlače…. Ukažte na konkrétního učitele, který takhle vzdělává, jinak jste mimo realitu sám/a.
Navrhněte místo, kde mám vyučovat. :-) Zlepšit se chci od příští hodiny, relaxační místnost s fontánou mi do té doby nepostaví a do Anglie se neodstěhujeme. Promiňte mi sarkasmus. :-) Učitel AJ
Problém je, že se ve školních lavicích většinou jen teoretizuje. Děti se učí o rostlinách, ale vidí je jen nakreslené v učebnici. O dějinách se dá vykládat na hradě nebo u historického filmu, o výtvarném umění v galerii. Dějepis většinou není propojený ze zeměpisem, učí se fakta vytržená z kontextu. K tomu je ale potřeba vymanit se ze stereotypů. Co se týče výuky angličtiny, to už jsem na pokraji rozčilení, pardon. Biflováním slovíček a vyplňováním cvičení se jazyk ještě nikdo nenaučil. Moje dítě se takhle jazyk učí už roky. Známky má výborné, ale neumí si říct ani o rohlík v krámě, neumí třeba popsat cestu domů. I mluvit anglicky se dá venku – o běžných věcech, uzavřené třídy jsou omezujícím prostředím. Každý se učí snadněji prožitkem. Je mi jasné, že učitel ze své pozice v současné době má omezené možnosti, tohle je systémový problém. Problémem je ale taky ochota učitelů změnit myšlení.
Vraťme se zpátky na zem!!! Víte, co by takové spanilé jízdy na hrady, do galerií nebo zoo stály peněz? To jsou jen líbivé řečičky o neochotných a neschopných učitelích. Všední den ve škole však vypadá poněkud jinak.
Jakmile opustím školu s třiceti žáky, musím mít další dozor a je jedno, jestli budeme kreslit v parku, půjdeme do galerie, k rybníku nebo do lesa. Jednou se mnou půjde kolega, co měl volnou hodinu a měl si dělat přípravy pro vlastní výuku, podruhé si již vymluví a ředitel mi řekne, že nemůžu pořád vyžadovat druhého učitele do své hodiny, aby tam dozoroval. Když budeme učit mimo školu, musí nás být ve sborovně dvojnásobek. Když odjedeme autobusem na hrad, potřebuju další dozor, děti peníze na vstupenku, škola mi musí zaplatit cestovní příkaz (nelze to odmítnout a platit si to sám a také proč by to kdo dělal), takže nakonec sedíme ve třídě a čekáme, jestli pan ředitel dovolí jednu exkurzi za rok. Když bude mít škola neomezeně financí, tak jsem ochotná vymýšlet výuku v plenéru a vše možné. Dokonce by mě to i bavilo. A pokud budu vymýšlet geniální věci, chci za to také větší plat než kolega, který zadá třídě číst učebnici a opraví si písemky z minulé hodiny.
Píšete, že biflováním slovíček a vyplňováním cvičení se nikdo jazyk nenaučí? Dobře, učebnice Project, podle kterých se učí asi skoro všude tedy dle vás nefungují. Dobrá, vidím, že u některých žáků fakt nefungují. Existuje metoda hypnopaedia, to by si žák pouštěl nahrávku se slovíčky při spaní. Existuje metoda sugestopedia, ve zkratce je to jakési “předzpívávání” textu při barokní hudbě. Divné? Tak půjdeme do obchodu a požádáme o lahev vody anglicky – z toho bude jen nepříjemnost. Nebo půjdeme do parku, dobrá v červnu a teplém září to půjde, sedneme si na trávu a budeme si povídat, třídit kartičky, losovat témata, rozdám myšlenkové mapy se slovíčky atd. Šlo by. Ale měli jsme projít gramatiku lekce 5 a 6, takže doma strávím moře času přípravou alternativního učebního materiálu mimo učebnici, abych jim nezatajila budoucí čas. Klidně budu učit v parku, snad mi nenastydnou od sezení na zemi a snad se alergici neupšíkají, ale školní rok má také zimu, jaro a podzim. Na počítačích bývá výuka počítačů, takže tam se nedostaneme diskutovat na chat s angličany a v jazykovce máme jen tolik místa, že přijdou a sednou si na židle ke stolům, udělat nějaký kroužek je nemožné. Jsem učitel, ne autor učebnic, takže mám v pracovní době učit a dělat si přípravy z existujících učebních měteriálů, někdy si vytvořit něco svého. Moje pracovní doba není 24/7. Dejte mi perfektní materiály a řekněte mi, jak učit lépe, klidně mi dejte soubor karet s myšlenkovými mapami, album na nalepování samolepek se slovíčky či tablet s elektronickou učebnicí pro každého ze studentů. Ale pokud mám učebnici Project, fix, tabuli, stoly a židle, tak nechtějte, abych létala s koňmi na měsíc. Na to mi, prosím, pořiďte raketoplán.
Naprosto souhlasím s tímto názorem a nemyslím si, že by byl jen líbivou a oblíbenou frází o reálném životě. Uvedu jeden konkrétní příklad ze své osobní praxe (volnočasově pracuji jako lektor výukových programů o přírodě a podílela jsem se na přípravě přírodovědných akcí pro děti v jednom středně velkém městě):dobrých 80 procent žáků 1.st.na Dni Země v r.2011 nepoznalo pšenici a o ovesných vločkách prohlásili,že jde o “cereálie,což ale nedovedou říci česky”. Výše uvedené akce se v našem městě zúčastnilo několik stovek dětí z 1.stupňů základních škol, nejde tedy o statisticky nevýznamný vzorek populace. Tváří v tvář této skutečnosti si říkám, že jedinou cestou vzdělávání budoucnosti (s tabletem či notebookem v ruce)je návrat dětí přímo do polí, do zahrad, skleníků,dílen,laboratoří či jakýchsi cvičných provozů v továrnách… Ať se nám to líbí či nikoli, úspěšná škola tohoto věku musí začít tam, odkud naši předkové do školy kdysi přišli (mám na mysli éru zavedení povinné školní docházky, kdy děti místo práce na polích či pasení dobytka musely povinně do školy)- v reálném životě. A abych jenom nešířila líbivé fráze, přikládám ještě jeden dobrý tip pro výuku, který sama používám a funguje skvěle: přes počítačové hry na interaktivních tabulích (sama si je vytvářím- jen jako koníček, nevím, zda i na toto existují nějaké finanční podpory ze strany ministerstva)se děti učí poznávat přírodu a třeba zpěvy ptáků či zvuky lesa,jejich skutečná cesta do přírody začíná paradoxně u počítače. Kde jinde taky? Dnešní mladá generace je prostě počítačově založená a nám učitelům nezbude nic jiného než se přizpůsobit a využít toho, chceme-li být úspěšní a má-li naše snažení mít smysl. Bohužel, většina kantorů je dnes počítačově negramotná (po starších kantorech to snad už ani nemůžeme chtít, ve vší úctě)a ti, kteří tuto gramotnost mají, pracují již dávno někde jinde než ve školství. Je mi moc líto těch kantorů, kteří tento nový trend již nevstřebají. Uvítala bych, kdyby ministerstvo školství vytvořilo finanční prostor pro takové lidi, kteří jsou schopni (myslím tím opravdu schopni- ideálně budou vedle svého pedagogického vzdělání ovládat zj. matematiku a logiku) vytvořit počítačovou školu hrou, která bude primárně probouzet zájem dětí o další vědní disciplíny.Šlo by o takový “Svět v obrazech” a “Školu hrou” Jana Amose Komenského vytvořený kupř.pro interaktivní tabule. Aby nešlo jen o prázdná slova,několik takových výukových programů jsem již vytvořila a úspěšně odzkoušela v praxi pod hlavičkou jednoho DDM. Ráda se spojím se všemi nadšenci tohoto směru přes svůj e-mail:kadlecovakamlerova.sarka@email.cz
A k čemu potřebuje dítě rozpoznávat hlasy ptáků? Nebo druhy obilí. Je hloupé, když ten reálný život zamrzne v 18. století. Děti neobklopují pole a luka, ale média a technologie. Také jeden příklad: jak dlouho se urputně drželo a někdy i dokonce udržuje procvičování vyhledávání v papírovém jízdím řádu. Přitom dnes každý vyhledává spoje online.
Chcete říct, že jediné, co mají děti dělat, je práce s technikou? To snad ne. Opuštění školní třídy neznamená jen útěk do přírody. Svět okolo dětí se v současnosti často skládá z domova a školy, počítačů a mobilů. To je ale velmi omezený svět. Je samozřejmě věcí rodičů ukázat dětem i něco jiného, ale v momentě, kdy dítě tráví ve škole čas do odpoledních hodin, vlastně tráví ve škole o mnoho víc produktivního času než doma, jsou uzavřené školní prostory… špatně.
Studium je příprava na budoucnost, tvářit se, že jde o něco jiného je zavádějící.
V jistém smyslu je přípravou na budoucnost všechno, co děláme právě teď. To ale neznamená, že si děti nemají zároveň života užívat a mají jen dřepět v lavicích a poslouchat, co jim kdo říká. Stejně tak “budoucností” by nemělo být to, že člověk chodí do práce “z musu”, a jeho hlavní motivací jsou peníze. Pokud dětem nabízíme 9-13 a více let školní docházky, ve které nespatřují smysl, jak asi bude vypadat jejich budoucí život?
Je to pravda a je dobré ptát se studentů. Na druhou stranu řídit se jen tím, co by si oni představovali, také není dobré řešení, protože z jejich perspektivy například nemusejí chápat některé postupy, protože jim chybí zkušenosti. Ten příměr s podnikáním trochu pokulhává. Jako pedagog nechci, aby jen něco kupovali a spotřebovávali. Snažím se je vést a doufám, že je budu inspirovat k tomu, aby získali dovednosti a návyky, které jim umožní, aby v životě sami dokázali co nejvíce. Spíš jsem trochu jako šachový hráč a potřebuji myslet mnoho tahů dopředu. Kdybych jim každý tah měla vysvětlovat, tak ve svém úsilí úspěšná nebudu. Je to totiž časově velmi neefektivní. Naopak je podle mého názoru opět chybou společnosti, že jsme svědky fenomenu ztráty respektu k autoritám. V konečném důsledku tím mnohdy plýtváme časem a energií.
Na první poslech to zní hezky. Ale kdo budou ti supervizoři?
Myslím, že učitel, který splní určitý atestační stupeň, v tomtéž oboru. Supervize je ovšem finančně oceněna, aspoň v zahraničí velmi vysoce.
Jak si představujete konkrétně atestační stupeň? Pohovor před komisí? Další a těžší státní zkoušky z aprobačních předmětů? Určitý počet školení? Vypracování atestační práce? Několik let praxe? Hodnocení provedené inspektorem? Hodnocení od ředitele školy? Podíváme se do zahraničí a nebudeme vymýšlet už vymyšlené? …
Na platy učitelů nemáme, ale budeme platit supervizory???
Nedivím se, že jsou bez zájmu. Kdo by se těšil do práce, když tam sedí 25 dětí, které obtěžujete a něco po nich chcete? To může být mistr učitel a s tímto materiálem nic neuděláte. Škoda, že neexistuje něco jako je potravinový inspektor a tyhle žáky nevyřadí z výuky. To by se pak pracovalo!
Je to zase o penězích. Když bude mít učitel takový příjem, aby si mohl v pohodě (to podtrhuji) dovolit, masáž, saunu, rekreační sport…, tak bude v pohodě.
…a včetně prázdnin ještě nějaké to volno navíc.Tak to by byla paráda.
Hlavní prázdniny jsou feudální přežitek a nevyhovují rodinám a nakonec tak dlouhé volno neprospívá ani dětem, ani učitelům, když po tak dlouhé době navazují na běžný rytmus práce, a to jedni i druzí. Nechme běžet školu kontinuálně a vybírejme si stanovené volno podle svých potřeb stejně jako je to v jiných zaměstnáních. 14 dní nepřítomnosti v létě a na podzim nebo v zimě z důvodů rodinné dovolené dožene žák i učitel – škola se nezboří.
?
Tak já vám to tedy prozradím. Naučená bezmocnost je “kultura skrývané viny.” Co to chce? … ZMĚNU MYŠLENÍ ! , taková, jaká se podařila ve finském školství. Změna politiky industrializace vzdělávání a “kultury trestu”, který ponižuje, v kulturu individuálního přístupu a podpory. Když si pročtete článek: Co chcete vědět o finském školství III. = dovíte se, proč ve Finsku nemají plošné testování a proč je učitel osobností. Poté, co ho alespoň trochu pročtete, tak typickou reakcí učitele v “kultuře skrývané viny” bude buď nepochopení, stud nebo deprese. Ve formativní škole by mohla vniknout “dospělejší reakce”. Přeji všem (MŠMT, ČŠI, učitelům a ředitelům, do nového školního roku více zdravého selského rozumu, do kterého by měla vyústit veškerá psychologie a pedagogika, “podpořená a osvědčená” nejrůznějšími, metodikami, certifikáty a nadstandardy.
Studium na ped. fakultě je příliš teoretické. Učitelství je však v první řadě řemeslo, které je třeba zvládnout – to se na fakultách neučí, nebo jen minimálně. Tak např. student učitelství aprobace výchovy k občanství absolvuje lekce z politologie (jako kdyby studoval politologii), sociologie (jako kdyby studoval sociologii), psychologie, kulturní antropologie (jako kdyby …) atd. Jenže on studuje obor výchova k občanství na ZŠ, což není totéž. A když se tedy následně ocitne v situaci, že má vyučovat např. o vlasti, státu nebo obci na ZŠ, začíná vlastně od nuly – není připraven. Nepomohou mu ani skripta z fakulty. Vrcholem je, když studenti ped. fakult píší testy ze znalosti Rámcového vzdělávacího programu (osobni zkušenost se studentem Vo na praxi). Když pak přijdou na školu, netuší, jaký je smysl RVP, co jsou klíčové kompetence a co průřezová témata. A už vůbec neví, jak s dokumentem RVP pracovat v učitelské praxi.
Na VŠ jsme RVP sice neprobrali, ale učitel výtvarné didaktiky řekl, ať si přečteme výtvarku z RVP a pak bylo “RVP” a “ŠVP” v otázkách ke státnici, takže proběhlo samostudium. Jinak jsme 90% času probírali části vědeckých oborů z našich aprobačních předmětů.
Přidám pohled učitele pedF. Studenti, kteří k nám v posledních letech přicházejí, odpovídají ve vzdělanostní úrovni MNOHDY tak 8. – 9. třídě ZŠ. Sestylizovat tři kapitoly odborného textu je pro ně nepřekonatelná obtíž, nejen věcně, ale i gramaticky a slohově. Zásadně odmítají studovat z tištěných knih a skript – zřejmě jim dělá potíže čtení s porozuměním. Všechny materiály vyžadují v elektronické podobě. Docházka na přednášky a semináře je minimální, přes senát si studenti vymohli, že naprostá většina předmětů, někdy i didakticky zaměřených, musí mít status nepovinný předmět. Důvod – prý musí chodit do práce a nemohou navštěvovat školu. Většinou je to však práce zcela mimo obor. Kvalita studentů se stále zhoršuje a většina jich rovnou přiznává, že nikdy do školství nepůjdou.
Od 90. let jsou učitelské fakulty tím nejzpomalenějším prvkem ve změnách školství. Kdo vyučuje na fakutlě, už všecko ví! Dál se nemusí učit… Ukažte, kdo je vzdělanější? A tak se to nehne k lepšímu. Víc naděje na zlepšování mají sami učitelé v ZŠ a SŠ, i když k tomu nemají podmínky ani moc podpory. Ale to by se mohlo lepší politikou změnit. VŠ však si udrží nedotknutelnost a k lepšímu se pohnout nechtějí – nepotřebují. Jako první se začaly o svou kvalitu starat učitelky v MŠ, pak ty na prvním stupni ZŠ (už v půli 90. let.). Skutečné trable s puberťáky vedou učitele na 2. stupni k tomu, aby chtěli nějak lépe zvládat práci, kdežto na gymnáziích s vybranými poslušnými žáky to začíná až nedávno, když si nabrali fůru žáků, kterým by líp seděla nějaká praktická průprava. Dokud se čeká na vládní politiku, moc se toho kupředu nehýbá, protože politici obvykle nejméně rozumějí vzdělávání. Na vzdělávací politiku se sice tlačit musí, jde o peníze na školství, ale skutečnou změnu výuky prosadí a udělají vždy sami učitelé. Ani báječný plat by za učitele výuku nezlepšil, dokud to neudělá on sám.
Myslím, že by vysokoškolským učitelům-didaktikům neškodilo načas učit na ZŠ nebo SŠ. Ne hodinku týdně výběrového semináře na fakultní škole!
ysokoškolským učitelům-didaktikům neškodilo načas učit na ZŠ nebo SŠ Taky jsou takoví, ale je jich málo. A občas by tam měli zavítat i “teoretičtí odborníci”. Teoretických pedagogicko-psychologických i odborných předmětů je v přípravě učitelů stále příliš, na úkor didaktik.
Komentář k pohledu učitele pedF, řekněme “k neschopným studentům na pedáku”. Vím, že máte vlastně pravdu a sama jsem to na VŠ viděla, ale vždy mě to nadzvedne, že bych opravdu radši utekla ze školství po prvním roce, protože už to, že jsem učitel ze mě dělá díky takovýmto komentářům “blba a flákače, co se neučil a proto je učitel”. I doktor Brdička na jedné konferenci tvrdil, že na PF chodí vždy ti nejhorší studenti. Takto společnost i akademický svět kouká na učitele a bohužel má snad i pravdu – dobří studenti jdou radši jinam, aby “nebyli za blba” a také mají vidinu většího platu a skutečné kariéry. Ve sborovnách se o tom jen potají špitá, jak se kdo učil, když sám studoval. Tudíž pokud chci být za inteligenta, který umí aspoň číst, tak musím asi dokázat, že ze školství umím utéct na jiné místo. Kdo neumí, ten učí. Toto je pohled na učitele a marnost kariéry ve vzdělávání. Nejvtipnější je, že Vy stejně netušíte, jestli jsem také ten “flákač, co mohl leda na pajdu”. :-) Jediné důkazy jsou vysvědčení ze střední a barva desek z vysoké, ale to už nechám na Vaší fantazii.
chybí totiž na takových školách možnost vzdělávání moderními způsoby, a ne zdob minulých, které se pořád učí tito budoucí učitelé. Když se mění děti, tak se musí zákonitě měnit učivo, metody…atd.
Nevím – můj šéf, ředitel průmyslového gigantu s obratem 2 miliardy dolarů, byl původním povoláním učitel fyziky. Skvělý, oblíbený a hlavně uznávaný chlap.
Naprosto souhlasím. Dostaneme do ruky papír z PPP, co všechno dítě nezvládá /to jako učitelky tedy poznáme také/, jak ulevit, jak mají rodiče doma s dítětem pracovat. Ale už nikde není nikdo, kdo by nám ve velkých kolektivech často s několika dětmi se specifickými potřebami pomohl individuální péči zajistit. Není nikdo, kdo by tlačil na rodiče, aby opravdu svou část práce doma odváděli. Taková péče o dyslektika, dysgrafika či dysortografika se pak smrskne na sem tam jinou či individuální práci, zatímco zbytek třídy má zadanou samostatnou práci, a mírnější klasifikaci. Dítě je spokojené, neností domů čtyřky a pětky, rodiče jsou spokojení, dítě nakonec má obstojné vysvědčení. Ale zvládá zlomek toho, co jeho spolužáci. A pokud jde o dítě s poruchou chování, je to ještě mnohem horší. Doporučí nám tolerovat jeho chování, umožnit pohyb a odpočinek podle jeho potřeb a podobně, ale jak tohle všechno má zvládat zbytek třídy, děti, které jsou vyrušovány a mnohdy i obtěžovány takovým spolužákem? Kde jsou asistenti dětí nebo asistenti pegdagogů? Byli by, ale není s nimi počítáno v rozpočtech škol, rodiče to zaplatit nemohou nebo nechtějí, často je to nezajímá, mají pece “papír”. Kde jsou malé kolektivy, ve kterých by se přece jen dalo s takovými dětmi lépe pracovat? Kde jsou nízkopočtové třídy pro děti s poruchami chování či jen s výchovnými problémy vedené speciálními pedagogy s podporou psychologa?
Naprosto nesouhlasím.Nadané dítě v kolektivu 22 dětí a učitelka s 20 ti letou praxí, nezvládla s dítětem pracovat ani po absolvování školení.Ve třídě nebyl ani žádný dys…Osobní zkušenost.
Čtěte si vyšetření, co vše se dnes schová pod ADHD, co vše bychom podle PPP měli tolerovat?
Všechno, co zde uvádíte, musí dělat pořádný rodič doma se svým dítětem. Jenže to ne – rodič posadí dítě doma před bednu a jde mobilovat, když by s dítětem měl jít ven běhat a skákat! Místo abyste s nimi sázeli a opečovávali kytičky a zeleninu, starali se o domácí zvířata nebo zašli do útulku vyvenčit psíka, ukázali mu, co jsou granule a jak se vyčesává srst, proběhli se po louce… posadíte ho k bedně. Místo abyste si s ním popovídali, co se mu dnes přihodilo, co ho potěšilo a co ne, pustíte mu video. Udělejte si průzkum, kolik rodičů se takhle chová – bude to velká většina. Co vlastně vy křičící rodiče od školy očekáváte? Že vynahradí citovou výchovu, intimní chvilky důvěrného popovídání si s dítětem – což vy neumíte a nechcete? Víte, jak strašně svému potomku ubližujete? Nad tím se laskavě začněte zamýšlet. Škola má i jiné úkoly.
Jaké úkoly má škola podle Vás? Útočíte příliš obecně. Tady se především ozývají rodiče, kterým na jejich dětech záleží a podle nichž je přístup školství v rozporu s jejich představou zdravého přístupu k dětem. Vezměte to z druhé strany. Rodič je nucen “odevzdat” dítě instituci a šanci mluvit do průběhu vzdělávání má minimální. Je to snad v pořádku?
Pokud jste rodič, který své dítě dobře výchovně vede, pak zasloužíte pochvalu. Ale vemte prosím na vědomí, že s vaším dítětem je ve třídě řada dětí, které to štěstí nemají a vyrůstají jako dříví v lese. Pokud pak není učitel-elementarista absolutní profesionál – a kde by se najednou vzali, za současných podmínek práce ve školství – nezvládne vše řešit úspěšně. Vůbec není pravda (mám možnost navštěvovat mnoho škol a srovnávat, i když jen v jednom předmětu), že by se děti “nehýbaly”, byly nuceny sedět – naopak, často vidím, že učitelky vyzývají k činnotem na koberci, a dětem se nechce zvednout ze židlí a jít pracovat, i když to jsou zábavné hry s předměty, skládání, rytmické hudební činnosti, atd. Mám pocit, že jsou děti velmi líné – tělesně i psychicky. Dále: jaké nepotřebné věci? Můžete být konkrétní? Vše, co vidím při hodinách, směřuje k osvojení si základů čtení, psaní a počtů, napište o Vašich zkušenostech – předpokládám, že se do tříd na výuku chodíte dívat, máte-li tak vyhraněné názory, jak uvádíte. Pak také jistě víte, kolika individuálním případům během 45 minut i o přestávce se učitelky věnují, kolik řeší bolístek, ublížení, stýskání, závidění, neplnění slibů kamarády… to jen tak mimochodem kromě nerozumění učivu nebo nesoustředěnosti dítěte, atd. atd. atd. A ty pojmy? Každý učitel má denně na očích zlaté pravidlo: abstraktní se musí osvojit skrze konkrétní. Nevěřím, že některý učitel to neví a neovládá tisíce příkladů, jak to udělat.
Už jako malé dítě na ZŠ si pamatuji, že jsme se těšili na hospitace. Věděli jsme, že to bude “jiné”.
My jsme se zase na hospitace zase vůbec netěšili, právě protože to bude “jiné”.
Knihy mají lepenou vazbu,jsou lehké a rodiče si stěžují, že nic nevydrží. A o jakých odpoledních sportovních zálibách mluvíte? To je tak malé procento dětí ve třídě, co něco odpoledne dělá! To je lepší, když dřepí ve škole než když kouří a flákají se po městě a neví roupama co dělat!!
Některí ani nevědí, že netuší.
Beru si to osobně. Nechápu, kde berete odvahu šmahem hodnotit učitele českého školství. O co se vlastně opíráte?
A což takhle rodiče – myslíte, že jsou vyzrálé osobnosti? U učitelů vás to snad nemůže překvapovat. Kdyby byli osobnostmi, nešli by v dnešní době nejspíše na učitele.
Učitel má vědět, že ovlivňuje osobnost dítěte. Pokud naopak dítě svou nezralostí ovlivní učitele negativně v jeho modelu chování, pak právě to je důkaz nezralosti. Jen vyjímečně se setkávám s učiteli, kteří na sobě pracovali, jsou si vědomi své emocionality a mají rozhled o hodnotovém uspořádání své třídy. Celé sborovny a dokonce i setkání ředitelů škol se vyznačují takovým neuvědomělým chováním. Ano je to problém i jiných profesí a i problém rodin. Pak se ptejme, co to způsobuje, a řešme to. Níže, v této diskusi, je už mnoho materiálu a nápovědy.
Co je to hodnotové uspořádání třídy?
Ačkoliv jsem z branže a tak jdu vlastně i proti sobě, musím souhlasit s tvrzením, že “učielé nejsou dostatečně vyzrálé osobnosti” a dodávám, že z mé vlastní zkušenosti jsou to právě učitelé mého věku (tedy kolem padesátky), mladší kolegyňky (kterých je jak šafránu, bohužel) jsou na tom líp :-) Asi to nesouvisí s tímto podtématem, ale už tu usínám a tak nemám sílu najít to správné tvrzení, ke kterému bych přidala následující – snaž se učit a chovat se k dětem tak, jak bys chtěla, aby se k tvým vlastním dětem choval jejich učitel…nebo také chtěla bych sama sebe mít za učitelku, nenudila bych mě, neusínala bych na mých odpoledních hodinách? A toto je můj motor k práci, když už ostatní selhávají :-)
Vzdělávání je cesta,podle mého názoru celoživotní, konkurenceschopné mají být děti, až dospějí, jejich i náš společný cíl. Beze změn se /nejen/ v Evropě ztratíme.
Nemusíte se mnou souhlasit, ale Evropa, která si spletla vyšší hodnoty s umělou měnou v tomto “pokusu o federační moloch” nemá žádnou budocnost. Budou ji ještě několikrát resuscitovat vždy jen instantními penězi. Nakonec příjde na řadu anarchie a snahy místních vlád, utáhnout lidem opasky. Slovo konkurenceschopnost v tom pojetí, jak je nyní “blahořečeno” ztratí smysl. Přesto, souhlasím že vzdělávání je celoživotní záležitost. Jen nesmí být na škole uhašeno rozladěnými učiteli, kteří to nemají vůbec jednoduché, ale na druhou stranu, jak je znám, na sobě moc nepracují. Nemusíte konkurovat druhému, abyste na sobě pracovali!
…ti nadaní na sobě opravdu pracují, ale je jich statisticky jen pár procent. Do značné míry lze o vrozenou vlastnost.Co ti ostatní? Konkurence pro ně může být jakýmsi motorem a ne primárně strašákem. Jak vypadají kultury bez konkurenceschopného prostředí? Žijme ,prosím, v reálném světě.
Přece málokdo říká “jen vědomosti” nebo “jen dovednosti”. Problém je v poměru.
Co navrhujete pro zlepšení tohoto?
Je spravedlnost a spravedlnost, jedna je milosrdná spravedlnost druhé je spravedlnost nemilosrdná.
Tady se totíž slepě předpokládá, že učitel je hotový profik, když opustí fakultu. Nebylo by to možné, kdyby na fakultách byli takoví, co by vnímali zralost svých studentů a možná i svou. Pak by sami zmněli styl výuky-studia. Pokud tomu tak není, pak nechápu pokusy o úvahy o tom, že fakulty budou poskytovat i DVPP. Učitel potřebuje průvodce z autentické praxe, nikoli další teorie z pokusného prostředí.
Délka praxe učitele není výpovědí o jeho kvalitě. Př.je paní učitelka s 20ti letou praxí, která ač byla na školení pro nadané děti, nedokázala za 3 roky s dítětem vůbec pracovat. Osobní zkušenost. Myslím, že není vyjímkou.
“Učitel potřebuje průvodce z autentické praxe…” – ano, to zní logicky. Jenže z deseti učitelek, které jsme letos navšítili s praktikanty, u poloviny z nich studetky prosily, aby na praxi mohly jít raději jinam. Samy cítily, jak chabé schopnosti učitelka má, odborně i ve zvládání třídy. Možná, že bychom mohli nechat studenty posledních ročníků PedF chodit po školách a pozorovat kvalitu učitelů, když se toho nechce nikdo ujmout. Stále nikdo jasně neřekl, že u nás máme dobré, méně dobré a horší učitele, a nevíme, jestli o nich vůbec jejich vedení škol ví. A jestli jim vůbec nějak “chce pomoci”.
Možná by jim svoje dovednosti v praxi, přímo ve třídách mohli předvádět sami učitelé pedagogiky a didaktiky.
Ano,to je pro praxi důležité.Určitě to tak někde už funguje.Kam se obrátit pro pomoc lze vyčíst i z internetu.
Zase tu někdo objevuje Ameriku a šíří moudra, ačkoli nemá ani tušení o realitě. Na řadě učitelských fakult to tak samozřejmě je – vyučující oborových didaktik paralelně vyučují svůj obor na základní nebo střední škole. A naopak – vyučující z těchto škol jsou zváni k vedení seminářů didaktik na VŠ (jejich zájem je ale mizivý).
… měřená v duchu konkurenceschopnosti určitého pásma jevů, které život má. Ale má i jiné průvodní jevy, které jsou hlubší než konkurenceschopnost, jak píše autor v předcházejícím článku. Byl jsem zvědavý, jestli se najde někdo, kdo dohlédne hlubších souvislostí. Tyhle povrchní oponentury už znám.
Jenže vaše hlubokomyslnost je pouze zdánlivá, neříkáte totiž vůbec nic konkrétního (viz určité pásmo,jiné průvodní jevy), vznášíte se v “pásmu” náznaků. Vybalte konečně jasně a zřetelně, co máte na mysli. Jste-li ochoten, nebo schopen.
V roce 1992 jsme v okresním městě založili soukromou obchodní akademii a snažili jsme se zvyšovat náročnost, kvalitu výuky i služby pro rodiče, až jsme málem zkrachovali. Po regionu se po několika letech rozkřiklo, že se u nás skutečně musí pracovat, a žáci ze ZŠ o nás přestali mít zájem a začali chodit na školy, které rovnou slíbily “maturitu v pohodě”. Do toho přišel nový 9. ročník a financování na žáka, a tak jsme museli všeho hodně ubrat, což se za 3 – 4 následující roky projevilo tím, že jsme zase třídy naplnili. Ovlivněni dobovou podnikatelskou dogmatikou o tom, že lidé chtějí kvalitu = kvalitní vzdělání, které dobře připraví pro život, nám tehdy málem zlomilo vaz. Škola dnes po 20 letech prosperuje, a aby prosperovala dál, chtě nechtě (spíše tedy nechtě) se musí podbízet a kvůli konkurenci udržovat spíše jen standard, i když její potence je mnohem mnohem vyšší. Chování jednotlivých aktérů na trhu se vzděláním v rámci konkurence v tak uzavřeném prostředí, jakým je české školství, stimulovaném honbou za za žáky, politickými, lobbistickými tlaky a přesvědčením a tradovanou zkušeností většiny náctileté populace, že školy se v pudu sebezáchovy raději přizpůsobí spíše jejich lenosti a netečnosti, přineslo neradostné ovoce. Tento stát se v devadesátých letech vzdal z ideologických důvodů různých práv, kterými škola mohla donutit žáky i rodiče pracovat podle jejích představ a dlouhodobě udržovaných standardů. Tento stát pojal školství jako službu rodičům a jejich dětem, podřídil se jim a školství se tak v posledních 15 letech stalo slouhou. Typických projevů tohoto stavu je mnoho: pokud budete pročítat příspěvky uvedené níže… Státní maturity jsou pak jen už vrcholem tohoto zoufalství, jak donutit žáky a dlouhodobě státem rozložené školy udržet jakýsi v Praze vymyšlený společný jmenovatel zvaný “maturant”.
Naprosto souhlasím s předchozím komentářem. U nás si konkurujeme snad už jedině v tom, kdo DÁ vzdělání (rozuměj: papír o absolvování dané školy) levněji.
Moje nevyřčené konkrétnosti velmi dobře osvětluje diskusní příspěvek “v roce 1992…”. Stát vytváří podmínky pro život v pochybných hodnotách, takže pokud budu uvádět pásmo hlubší konkrétnosti, pak přirozeně nebude přijímáno. Lidi musí k větší hloubce osobnostně dozrát, vnější metrika je na to krátká. Explicitní pojmenování je slabým nástrojem přenosu pro osobní zkušenost. Trochu vám ale pomůžu. 1. Je řešení problémů vždy ve stejné rovině s viditelností problémů. 2. Je kultivace rozumu hlavním tvořitelem vzdělanosti a posléze i hodnot? 3. Je lehčí přednášet učivo, nebo motivovat žáka? 4. Jsou lidské emoce jen stínem hormonální chemie, nebo reakcí na žité hodnoty? 5. Je víra v Boha spojená s vůlí a pokorou, nebo je to jen kulturní prvek pohádkových příběhů? 6. Jsou děti ve škole spoluzodpovědné za klima a metody a formy práce? 7. Jsou učitelé prožitkovým příkladem a nositelem lidských hodnot? 8. Co je to kvalita a udržitelnost života? Je totožná s konkurenceschopností? 9. Jaké osobní dovednosti potřebuje člověk pro udržitelnost kvalitního života? 10. Je tohle všechno diskuse pro kvalitu vzdělávání směřovanou na žáky, nebo pro nově popsanou image školství před těmi všemi, co se vlastně nechtějí zatěžovat?
Víra v kterého boha? Třeba Velese?
“Nevyřčené konkrétnosti” – myslím, že všechna bída našeho školství a vzdělávání je velmi dobře vystižena v dnešním Sokolovském deníku. Oceněné výborné učitelky je shrnuly zhruba do tří bodů: 1. nedostatečná výchova dětí v rodinách (učitelé se snáze domluví se zlobivými dětmi, než s jejich rodiči, s těmi je domluva téměř nemožná. Mnozí rodiče si také myslí, že mají doma malého génia, a když tomu výsledky neodpovídají, dávají to za vinu jedině učiteli) 2. nadměrná selekce dětí – odchody schopnějších dětí ve velkém měřítku ze základních škol na víceletá gymnázia, případně na školy s rozšířenou výukou jazyků, sportu, atd., ve třídách na 2. stupni zcela chybí přirozené studijní vzory, což je velmi neblahý jev pro zbytek žáků; 3. žáci přehlcení informacemi z médií, které ale nemají větší hodnotu než šum; učitelé jsou v médiích zesměšňováni, pranýřováni, prezentováni vesměs jako komické, zlé a blbé figurky. Co dodat…
Ještě k Sokolovskému deníku.cz – zapomněla jsem jeden bod, který učitelé zdůraznily (dovolím si přímo citovat z článku): “Nedostatek žáků celkově je nenutí ani se doučit předměty na přijímací zkoušky na střední školy. Kantoři jsou připravení jim pomoci, ale nikdo nepřijde. Důvod je prostý. Střední školy bojují o každého žáka a berou i ty s horším prospěchem. Když školák neuspěje napoprvé, hlásí se tak dlouho, až uspěje.”
Ke komentářům a citátům ze Sokolského deníku: Tohle vše popsané je důsledek špatného sytému vzdělávání, ne příčina problémů. To je třeba si uvědomit.
“Tam, kde není konkurence, upadá kvalita.” – Konkurenceschopnost a soutěživost je vytvářená systémem, výchovou, převzatými stereotypy, jsou to naučené “vlastnosti”. Když budeme děti odmala vést ke spolupráci a sebehodnotě, nebudou mít potřebu někomu konkurovat a přesto budou úspěšné. Když nebudeme mít potřebu konkurovat a soupeřit, můžeme najít jiný směr. (To je ale v materiálním světě ještě stále těžko uchopitelné, jak je vidět i na zdejších diskusích.)
Nemůžeme sami sebe vytrhnout a zasadit do nějaké bubliny. Konkurence, soutěživost přece není nic hanlivého, jak vlastně tvrdíte, konkurenceschopnost nám pomůže přežít ve světě, který nás obklopuje, ve skutečném světě.
Učitelé přišli o tuto BUBLINU,kterou jim společnost dříve vytvořila. Bez té BUBLINY se jim hůře pracuje a někdo to vůbec nezvládá. Možná právě o to jde.
J8 to pochopil jinak. Tu bublinu. Děti vychovávány v bublině bez soutěže, kde konkurenceschopnost je sprosté slovo. Až z takové bubliny vylezou do skutečného světa, padnou na hubu.
“Žijete v zemi, kde nic není hanba!” Těmito slovy zhodnotil student z Asie svůj roční pobyt v České republice. Čím kratší, tím výstižnější bylo jeho hodnocení klimatu v naší zemi. Měl pravdu. Z české kotliny se kamsi vytratil stud. Pojem hanba je dnes už srozumitelný málokomu. Dítě se nestydí zesměšnit učitele, muž se nestydí opustit ženu a děti kvůli milence, potomci se nestydí zvednout ruku na své rodiče, není žádnou hanbou žít jako parazit nebo veřejně propagovat zlo. Proč by se tedy měli politici ve službách mafií stydět lhát, krást a podvádět? Svoji velikou vinu na tomto stavu mají také ty sdělovací prostředky, které z banality dělají tragédii a z tragédie banalitu. Žijeme v době, která propaguje nosit všechno naruby. Normy chování nám prezentují svým nenormálním chováním duchaprázdné celebrity všeho druhu. Ony totiž zaujaly jako vzory místo po moudrých básnících a osvícených autoritách, do kterých by moderní český sjednocený Evropan už ani nekopl. Z pořadů některých televizních stanic, které by měly kultivovat lidskou duši a zjemňovat smysl pro krásu, pravdu a dobro, teče většinou krev, adrenalin, testosteron… Z této skutečnosti chápu, proč se užívá termín televizní kanály. (Max Kašparů)
Souhlasím, budoucí učitelé mají málo praxe, o chování dětí, poruchách ( např. ADHD a SPU ) neví téměř nic. Jak s těmito dětmi pracovat také netuší.
Hlavně že to tuší tim kteří dětem vydávají glejt s vyšezřením, že?
ze sta tisíc narozených dětí v ročníku bylo 90 tisíc maturantů. Uspělo cca 80 tisíc. Jaká asi je úroveň nároku na “maturitu”?
To nic není – podle zprávy našeho statistického úřadu za rok 2012 bylo na VŠ zapsáno 384 000 studentů (všech forem studia, všech zřizovatelů). Připomínám, že tyto populační ročníky mají kolem 90 000 – 100 000 lidí. Jednoduché počítání – 3,5 populačního ročníku se plácá na VŠ. Co to říká? Kdo to platí? Kolik z rozpočtu školství zůstává na základní a střední školy?
Jen malá k oprava k tomu, co je zde napsáno: není to 384 000, ale 283 486 v roce 2012, což činí 70% populačního ročníku – jinak to ostatní platí. Zároveň je evidováno v republice 1 117 830 občanů s VŠ diplomem. (http://student.finance.cz/zpravy/finance/359321-pocet-vysokoskolaku-moc-nebo-malo-/)
Nároky na vstupu mají vcelku nepatrný vliv proti nárokům v průběhu studia a motivaci (kdo se patřičně nesnaží, odejde). Ovšem reálně do školy za líného blba přijde stejná suma jako za pilnou chytrušku.
A lze přirozenou, ale opravdu přirozenou autoritu nějak získat? Čím konkrétně?
A vy se divíte, podívejte se jaké máme dnes učitele, těch, co by mohli jít příkladem mnoho není, tím nepopírám, že jsou, nechci házet všechny do jednoho pytle.
Dnes nejsou autoritou ani rodiče, tak jsou vychovávány naše zlatíčka :o))))
A bude dobrovolnou volnou ani etika, ani náboženství?
Budou se tam probírat dějiny etiky a dějiny náboženství, zkoušet, psát písemky. Co z toho? Diskutovat dnes děti nechtějí ani je to nebaví, a nechat se poučovat, jak se mají chovat – to už tupl ne. Zeptejte se jich. Ony dobře vědí, jak se mají chovat a co je správné i proč, ale nebudou to dělat už z principu, musí totiž prudit a být hustí. Život je zábava!
Předmět na výrobu hodnot je nesmysl, jedno zda pod hlavičkou etické výchovy nebo náboženství.
Ono by neškodilo, kdyby žáci věděli něco z náboženství. I ateista by mohl vědět, čemu věřící různých náboženství věří. Jde o to mít přehled, ne psát písemky na vyjmenovávání pojmů.
O náboženstvích se učí v několika předmětech, není potřeba nový.
“Budou se tam probírat dějiny etiky a dějiny náboženství, zkoušet, psát písemky.” – to je bohužel to, k čemu nakonec dobrá myšlenka ve školství dojde. Nevím, nejdřív se musí asi opravdu změnit smýšlení lidí, teprve potom ta změna přijde i do škol. Dokud se budou učitelé držet přesně daných osnov, které někdo předepíše a nezačnou dětem předávat skutečné poznání, svoje vlastní, ne opsané z učebnice, tak se z místa nehneme. To je ale otázka pár generací, ne let.
My jsme se mimo jiné kdysi v občance učili, že máme zdravit staršího jako první, ze dveří nechat člověka nejdříve jít ven a neskákat lidem do řeči. Dnes tak maximálně vyplní pracovní listy. Na středních školách se ale velké procento dětí bohužel chovat neumí.
Navrhuji, abychom ve školách učili děti číst, psát a počítat, to především. Je to pro vás moc velké šněrování? Máte absolutní nezávislost v metodách a postupech – to nestačí?
Nepřehlédněte tuto metafyzickou otázku. A učitelé učí spíše předměty nebo spíše děti?
V čem je ta metafyzičnost, prosím?? Učitelé učí děti předmětům – znalostem a dovednostem.
Omlouvám se, zvolil jsem příliš vysoký “level”. A co když to nejsou využitelné dovednosti? Pak také učí děti nebo předměty?
Nemohu posoudit, co je eventuelně “zbytečné” a co ne, na to by existovalo neskutečně mnoho názorů. U vlastních dětí jsem si také všimla vyžadování přílišných podrobností v některých předmětech od 4. třídy výše, domácí úkoly někdy musela řešit celá rodina, jinak by to dítě nemělo možnost nikde zjistit, atd. Lze pouze apelovat na vznik předmětových komisí apod., které fungovaly dříve a velmi dobře se v nich učitelé domluvili, co a do jaké hloubky učit. A právě to je jeden z důvodů, proč jsem pro regulaci vzdělávání centrálně – aby si nemohl některý učitel (nevím, ale asi jsou i takoví, z různých důvodů se vyskytující kantoři) příliš dupat a přehánět. Třeba o tom ani neví, nikdo mu to nesmí připomenout ani ho zkontrolovat, protože přece máme autonomii!! Pod Rámcové vzdělávací programy se schová vše. Každý tedy může dělat, co a jak chce, nebo ne?
Možná jde o to, najít vhodný model pro určitou selekci učitelů. My měli na škole alkoholika,který by zvýšení platu určitě ocenil.Nedomnívám se,že by zvýšil svoji pracovní aktivitu.Není učitel jako učitel.Učitelství není vhodné pro všechny.Dnes je navíc mnoho dětí různě diagnostikováno, poradí si pouze schopnější.Je to jako v každém jiném oboru, dnes je vidět i v medicíně.
Jasně: vždycky se najde někdo, kdo bude hledat důvody, proč učitelům nepřidat a bude vytahovat stupidní argumenty o znémém alkoholikovi. Takové bláboly se vytahují zejména proti učitelům. Když se přidává soudcům, lékařům nebo policistům, takový “argument” se neobjeví. Kdo chce psa bít, hůl si najde.
Stupidní argumenty? To snad ne!
Jen dodám, že alegorický vůz, “celoživotní učení”, není nic jiného než politická parodie na přirozené poznávací a adaptační potřeby člověka. Liessmann ve své knize píše: “Právě antický pojem moudrosti – sophia- se vnímal jako rezultát získaných vědomostí, schopností, znalostí a zkušeností, který lze po dlouhém životě sloučit ve skutečnou jednotu. Ale takové pojetí moudrosti není cílem celoživotního učení, protože to žádný cíl nemá, neboť vyhlásilo za cíl prostředek.” A nezbývá, než s ním souhlasit a zeptat se sociálních a politických inženýrů, jak to s tím celoživotním ochytřováním mysleli. Hledá to celoživotní učení pravdu? Nebo jsou to jen motivační kurzy lidských zdrojů k nové ideologii, kterou je globalizační ovládnutí starého světa?
Pokud hledáte vhodný model školy, která sloužila lidem v jedné z významných kultur, pak nabízím citaci z téže knihy: (Liesman, 2006, str. 39) : Vzdělání, vycházející z antického ideálu a humanistického pojetí bylo v první řadě myšlené jako program sebevzdělávání člověka, formování a rozvíjení těla, ducha a duše, talentů a nadání, které mělo jednotlivce vést k rozvoji individuality a sebevědomé účasti na životě obce a její kultury. Tedy rozvoj osobnosti, která svými talenty slouží společnosti a kultuře a i přes svou jinou nedokonalost a možná povahovou rozdílnost je sociálně přijímána. Prostě polidštit barbara poznáním a vědou a také sociálními dovednostmi.
To, co píšete docela dobře vysvětluje současné projektové harašení. Vždyť nastavení výzev a jejich indikátory plnění nejsou nic jiného než nová varianta starého marazmu. Inovace vzniklá z nemoci života ve lži. Skoro se zdá, že způsob, jakým se má dokazovat život projektů a jejich výstupy, není ničím než “předstíráním toho, že se nic nepředstírá” .. řekl bych slovy Václava Havla, z knihy Moc bezmocných. Jestliže lidi, co řídí a učí jiné lidi, prošli vysokoškolským vzděláním, pak mě zaráží, že přistupují na tuto hru “globálního samopohybu”. Vždyť vzdělání má po sobě zanechat vnitřně bohatšího člověka, nikoli anorektického přisluhovače jakékoli výzvy, jejíž životaschopnost je jen jinou varintou dosavadního bloudění a je dotována vypůjčenými Eury.
“Jestliže lidi, co řídí a učí jiné lidi, prošli vysokoškolským vzděláním, pak mě zaráží, že přistupují na tuto hru “globálního samopohybu” – to všechno začalo už tím, že ti, kteří po převratu v roce 1989 začali řídit tuto zemi – a téměř všichni byli vysokoškoláky – začali úplně opovrhovat školstvím a své vzdělání využili k jiným účelům než k tomu, aby vzdělanost a pracovistost posunuli na horní příčky společenského žebříčku. Dloudobě podceňované a neřešené školství a pozdější pseudoreformy teprve dnes přinášejí své trpké ovoce. Když na potřeby smysluplných změn upozorňovali učitelé a žádali je, vždycky byli odsunuti stranou, bylo jim vyčítáno, že sloužili minulému režimu, že jsou líní, neschopní a že potřebují vést za ruku. V. Klaus v roce 1991 učitelům doporučil, aby pokud se chtějí v životě realizovat, odešli do jiných oborů. Jaký je stav současného školství, není určitě přáním učitelů.
Současná historie?
To je myslím moc dobrý nápad. otázkou však je, kdo ze současných kantorů se bude vlastnímu rlstu věnovat, když to většina nyní nedělá. Kdo to dělat chce, tak to dělá už nyní.
Kdo se snaží dělat neustále VŠE proto, aby učil lépe, časem to vzdá a odejde se realizovat mimo školství, nebo toho snažení nechá a učí dál. Ono to je momentálně za stejný plat, základ bez osobního.
Musíte se ptát: “Čím je tento úspěch měřen?” V některých disciplínách jsem docela dobrý. Škola je ale neměří ani nechválí.
V kterých disciplínách? Myslíte, že škola musí měřit a chválit všechny disciplíny?
Jsou disciplíny měřitelné a neměřitelné – bohužel jsme v situaci, že v objektivně měřitelných a v dlouhodobě sledovatelných klesáme fofrem dolů. U těch neměřitelných, které jsou projevem dobových celospolečenských a osobnich pocitů, postojů a přání pak horečně diskutujeme, jestli jsou, nebo nejsou oprávněné a v jakém množství a kvalitě. Těmito každými jinak ve škole zažívanými pocity pak relativizujeme to, že děti po ZŠ neumí použít správně český jazyk, což se pozná v samostatné slohové práci a v pravopise, provádět procentuální výpočet nebo trojčlenku, vypočítat, kolik barvy potřebujeme na vymalování místnosti s dvěma okny a jedněmi dveřmi ve dvou nátěrech. Za měřitelnými výkony však vždycky stojí práce, někdy povznášející, někdy rutinní, ale vždycky musí být odvedena žáky i učiteli. Jestliže ale v části dnešní společnosti, a to i mezi pedagogy, kteří určují, kam naše školství jde, převládá názor, že škola má děti především bavit, a tak to také říkají na veřejnosti, je neštěstí hotovo. Zkuste doma jako rodič přesvědčit své vlastní 13leté dítě, že umývat nádobí, WC a chodbu je zábava! Jsou prostě činnosti, které zábavou nikdy nebudou, ale dělat se prostě musí, protože jsou nutné. Jako dětem nám dospělí říkali, že oni chodí do práce a že prací, nás dětí, je škola, ale že když je při práci zábava, tak je to samozřejmě lepší. Slyšeli jste v poslední době, že by děti měly ve škole pracovat? Já slyším jen to, že se jim nelíbí to, nebo to, že se jim chce, nebo nechce. Mně se jako dospělému třeba nechce dávat daňové přiznání, ale lze na to brát ohled? Proč k dětem, které připravujeme pro běžný dospělácký život přistupujeme jinak? Vychováváme je? Připravujeme je?
Pokud chci něco opravdu změnit, půjdu si asi raději vypracovat přípravu pro svojí konkrétní třídu. Moc bych se divila, kdybych se jednou v nějaké třeba zelené knize dočetla citát z některého svého komentáře na ceskomluvi.cz, který inspiroval Česko, aby učilo lépe. Je MŠMT skutečně ochotno hledat mezi komentáři na ceskomluvi.cz nového Komenského? A lze to?
Plný souhas.
Plný souhlas.
Jaká profesionalita???
Profesionalita škol?????
Nebo testy pro adepty na rodičovství.
…rodit mohou pouze učitelky.
Škoda, že jsme zde v tomto okamžiku už jenom mohli psát názory o tom, kde je naše školství: od kamarádů učitelů jsem dostal odkaz na blog studentky – letošní maturantky. Na rozdíl od zbožných přání, která jsou zde prezentována, ukazuje realitu českého školství mnohem přesněji než tři čtvrtiny příspěvků zde uveřejněných. Jaké je tedy naše školství? Přečtěte si to na: http://lucieamaliesulovska.blog.idnes.cz/c/362203/Je-mi-lito-ucitelu.html
Jaký “styl výuky”? Nutno upřesnit, nic takového neznám.
děti nebaví nic
Rodiče, přiznejte se – co baví Vaše dítě, než nastoupí do školy? Škola je především poznávání, myšlení. Nejoblíbenější hračkou dítěte, které se pak má ve škole s nadšením věnovat učebním záležitostem, by měla být k n i h a ! Kolik z vás děti navyklo na pravidelné předčítání pohádek a příběhů z knih? To je ale něco úplně jiného než pustit jim pohádku z videa! Když přijde uvideované dítě do 1. třídy, má závislost, kterou mu rodiče vypěstovali. Pokud se pak před ním něco animovaně, v barvách a divokých pohybech nezmítá a nevydává šílené zvuky, samo si to začne opatřovat – hýbe se a vydává šílené zvuky. Dnešní prvňáčkové jsou svým způsobem nemocní, a vy z toho obviňujete školu. Více klidného rozjímání, popovídání, málo televize (radši Krtečka než divočárny z USA), procházka v parku, hraní s pejskem na zahradě, malování, hra na nástroj, čtení knížky. A budou se i v té škole cítit lépe. Věřím, že učitelky dělají co mohou a snaží se vyhovět miláčkům co nejvíce, ale ono to často vážně nejde.
:-) To je trošku nahrávka na smeč. Naše děti bavilo učení, knihy, atlasy – než nastoupily do školy. Samy se naučily číst i počítat a vyhledávat informace v knihách. Po nástupu do školy jejich zájem o všechno klesl až vymizel. Jako důvod vidím hlavně to, že přestaly mít prostor po něčem pátrat samy a začalo jim být něco jiného vnucováno, zatímco jejich zájmy ve škole nikdo nepodpořil. Dalším důvodem je to, že se musely “zbrzdit”, nemohly jít dopředu svým tempem.
Zájem o něco nemůže jen tak vymizet a být nulový. Dítě, které opravdu niterně touží po knize, poznání, duševním zážitku, si vezme knížku třeba pod peřinu a čte si tajně, když mu ji vezmete, aby už spalo. Spíše to vypadá, že Vaše děti začaly hledat a zkoušet jiné zájmy – většina dětí, s nimiž jsou ve styku a s nimiž se chtě nechtě konfrontují, má totiž opravdu velmi odlišné zájmy, než popisujete u těch Vašich. Pokud by tedy dítě výrazně mentálně trpělo nedostatkem intelektuálních podnětů a stěžovalo si, že se nemůže ve škole soustředit na práci, že všechno učivo zná (opravdu?), že všichni ostatní jsou pomalejší než on, pak nezbývá než mu opatřit domácího učitele nebo ho učit sami. – Spíše to ale vypadá, že dítě začalo více vnímat sociální prostředí a zkouší vzorce chování ostatních dětí, pro vás se to může jevit jako ztráta zvídavosti. Musíte si ale uvědomit, že dítě se velmi rychle mentálně mění a bude procházet fázemi, kdy je jako vyměněné – a nemusí to být až v pubertě, už i kolem 8. – 9. roku věku se děti hodně mění. Ať chcete nebo nechcete, bude se chtít před děvčaty nebo kluky ukázat, leccos si dokazují, “mlátí to s nimi”. Pokud jste ho dříve přivedli k atlasům a knížkám, rozhodně se to v něm neztratí a vrátí se k těmto zájmům, zřejmě individuálnější, zvnitřněnější cestou, než když bylo malé. Dítě, které je kolektivem tak trochu “otřískáno”, musí překonávat i nepohodlí, své návyky, leccos překousnout v zájmu spolužití v kolektivu, rodiče mu příliš a stále neumetají cestičku a neodstraňují problémy, má ale do života velkou výhodu. Dokáže se o sebe postarat, nebojí se nepříznivých okolností a překážek, je trpělivé, zná samo sebe, své vlastnosti. Nepodlehne nástrahám jako drogy, špatná parta, alkohol – k těm sklouzne spíše rozmazlované a opečovávané dítě, neschopné se poprat s překážkami.
Píšete: Po nástupu do školy jejich zájem o všechno klesl až vymizel. Jako důvod vidím hlavně to, že přestaly mít prostor po něčem pátrat samy . A nenapadlo vás, že chyba může být i ve vašich dětech? Možná se jen nedokázala přizpůsobit novému prostředí, práci v kolektivu třídy, konkurenci jiných žáků, potřebě plnit úkoly v určitém termínu atd. atd.
“Možná se jen nedokázala přizpůsobit novému prostředí, práci v kolektivu třídy” – ono není snadné přizpůsobit se prostředí pomalému, nemotivujícímu, nezajímavému, když dítě prahne po nových vědomostech a musí stále dokola opakovat, co dávno umí, “konkurenci jiných žáků” – spolužáci přece nejsou konkurencí, jsou to lidi, se kterými děti chtějí sdílet, jenže když nikdo nemá stejné zájmy?, “potřebě plnit úkoly v určitém termínu” – s tímto problém nikdy nebyl, problém byl v nezajímavých, příliš lehkých úkolech. Je to podobné, jako když chcete po běžci, aby na každodenní trati běžel záměrně pomalu a čekal na ostatní. Bude sice pořád mít schopnost vůči ostatním být nejrychlejší, ale sotva ho to bude dlouhodobě bavit a těžko se bude zlepšovat.
I kdybychom připustili tak zdrcující vliv školy, když dítě prahne po nových vědomostech, zhůstává mu ještě dalších 20 hodin denně mimo školu. To je dostatečně velký prostor, ne? Pokud přestanou prahnout kvůli čtyřem pěti hodinám ve škole, je v nich něco špatně. Nemusí to být nutně ve škole.
No, ono právě to VŠ pedagogické vzdělání vysloveně požadováno není – tedy oficiálně – je to jen doporučení a plus v hodnocení škol inspekcí. A tak se učitelé nemusejí tolik platit.:(
Ale tak jo to bohužel i v jiných profesích u lékařů, kněží psychologů právníků, to je prostě doba.
U lékařů a právníků není požadováno odborné VŠ?
Vyberte si jinou školu, nebo se přihlaste do občanského sdružení školy – my jsme doma dotazníky opakovaně vyplňovali
Ne každý se může stát učitelem, musí v sobě něco mít, co je vrozené a nedá se naučit – přirozenou autoritu. Znám spoustu kantorů, kteří měli jedničky a jako učitelé jsou zcela mimo mísu.
Učitelé se neučí jen na pedagogických fakultách. Z kolegů absolventů MatFyz, FTVS, PřF nebo MÚVS jsem nadšený s jsem rád, že s nimi mohu spolupracovat.
Základní škola má učit základy všechny žáky. Ne co “chcou”, ale to, co je potřebné a výhodné pro stát a společnost.
A jak víte, že by se někdo do technické výchovy vůbec hlásil?
Technická výchova potřebuje dobré technické zázemí. To stojí prachy. Kde je má škola vzít?
“Základní škola má učit to, co je potřebné a výhodné pro stát a společnost.” A sakra, to už tady kdysi bylo, ne? Ale jo, máte pravdu, bohužel takhle funguje naše společnost i v současnosti, jen trochu jiným způsobem, vidíme to v televizi, v tisku, manipulovaní jsme na každém kroku a jak se zdá, někteří zcela dobrovolně.
**Základní škola má učit základy všechny žáky. Ne co “chcou”, ale to, co je potřebné a výhodné pro stát a společnost.** – to mi zní až strašidelně:-). Když srovnám (pokud možno co nejvíce objektivně) to, co učí základní škola a to, co jsem z toho kdy ve svém životě potřeboval (opravdu potřeboval a využil), vychází mi obrovský nepoměr učeného k užitému. A troufnu si odhadovat, že na tom takto nejsem sám (každý si může zamyslet sám). Pokud tomu tak opravdu je, pak mi z toho vychází, že to, co škola učí, ani stát ani společnost (už vůbec ne společnost) nepotřebuje. Navíc, když se učíme to, co sami chceme a baví nás, jde nám to mnohem lépe a snáz.
Především se znatelně zhoršuje kvalita přijímaných studentů, a to jak po stránce odborných znalostí a dovedností, tak jakékoli osobnostní předpoklady pro práci s dětmi. Dříve musel student doložit, že s dětmi nějakou formou již pracoval (letní tábory, volnočasové aktivity, aj.). Dnes tomu tak není. Mnoho studentů jde na fakultu s tím, že tam stráví pár let v klidu, v předposledním ročníku zjistí, že učit je hrozná otrava a že ho to nebaví. Co pak s takovými?
Sebrat odvahu a vyhodit je.
jsem stejného názoru, když to není v člověku, tak mu náplň určená školou nebo zákon nepomůže, většinou se to jen papírově vykazuje a nejhorší že to doléhá na naše děti, prtoože si s tím neumějí poradit
Na VŠ to totiž také nikdo neví. Co si myslí jeden, s tím nemusí souhlasit druhý. Chybí osnovy nebo standardy předmětu, a tak každý odhaduje podle toho, co pamatuje z minula. To se ovšem časem částečně mění.
Hloubka “probrání” látky by měla asi souviset s hloubkou cílového žákova porozumění látce, ne? Pokusme se rozlišovat, co je to “množství faktů”, a co je to “hloubka porozumění”. O “množství faktů” je těžké rozhodovat, protože vždy záleží na tom, k čemu je kdo potřebuje. A to je věc “hlubšího porozumění”: je k němu jistě potřeba dost určitá znalost faktů, ale také vědět, kde další fakta pohotově a důvěryhodně najít. A navíc si věedět rady, jak s nimi zacházet. Když bude “probrání látky” spočívat jen v tom, že se ve výuce “o faktech” promluví a pak se procvičí a vyzkouší jejich zapamatování, bude to jiné vzdělávání, než když výuka míří na aplikaci poznatků (něco se má vyřešit), nebo na vytvoření něčeho nového (třebas navrhnout nějaký postup) nebo na zhodnocení nějakého jevu (třebas co do škodlivosti pro zdraví, nebo co do prospěšnosti pro kulturu, atp.). K okruhům učiva na ZS i SŠ bychom měli mít společně promyšleno právě to, čemu v nich může žák páťák, sedmák, deváťák rozumět. To, že si ten žák pamatuje to nebo ono, ještě nestačí ani pro jeho život, ale ani pro učitele, aby se mohli rozhodovat, “kolik látky probírat”. Je něco jiného znát zemědělské plodiny, a něco jiného rozumět pěstování rostlin pro lidskou obživu a zachování přírody.
Základní problém ale je, že potřebuju vědět, jaké jsou základní faktografické požadavky, z čeho máme ve své další práci vyjít nebo co máme během té práce zdůrazňovat. Pak mohu vymýšlet všechno možné kolem, abychom chápali souvislosti, můžeme vymýšlet projekty, skupinové práce, diskuze pod šesti klobouky, vytvářet prezentace, plakáty, myšlenkové mapy, učit se dohledávat si věci na internetu, v knihách, podívat se na dokument, přečíst si zajímavé články k tématu, jet na exkurzi apod. Pokud se ale mám domnívat, že z dějin umění mají studenti gymnázia třeba znát vše, co bylo v katalogu požadavků k maturitě z roku 2009, http://www.novamaturita.cz/dejiny-umeni-1404033123.html?sub=pedagogove, tak o žádném hlubším porozumění nelze mluvit, protože se zblázníme z předkládání faktů, jelikož na to máme dva roky, 2 hodiny týdně a tuny suchých faktů. Trvám tedy na svém, chci přesné znění toho, co jsou povinná fakta. Jak je mám učit přemýšlet o souvislostech, když netuším, jestli mi nakonec neskončí v nějakých plošných srovnávacích testech na posledním místě, protože nevyjmenovali v testu nejvýznamnější muzea, která vlastní indické památky starověku (to totiž bylo v katalogu požadavků k maturitě). Co když tuto informaci ve výuce vynechám jako zbytečnou a pro život nepoužitelnou? Určitě to lze dohledat.
A kdo je chytřejší o tolik víc než vy, aby určil a vám rozkázal, která “základní fakta” musíte naučit? Snad byste neriskovali, že vám je nadiriguje třebas nějaký Cermat, nebo dokonce ředitelka odboru ZŠ na MŠMT.Určitě by stálo za to si napsat, na co valstně potřebujeme, aby žák znal některá základní fakta stejná jako všichni ostatní. Z otho by se ukázalo, že jich může být mmohem méně, a že nepotřebujete, aby vám je někdo diktoval.
Nechápu, jaktože nechápete, proč je to pro učitele VÝSOSTNĚ DŮLEŽITÉ, aby věděl, která fakta žáci musí umět. Jistě, každý učitel si to odhadne a také mu nic jiného nezbývá. Ale každý si to odhadne jinak. A má pravdu ten, co je na gymnáziu připraví o výtvarce k přijímačkám z dějin umění na vysokou školu pomocí písemek a drilování faktů a nebo ten, od kterého mají žáci pouze všeobecný přehled, ale z výtvarky by si u přijímaček na VŠ ani neškrtli? Nemá se probrat tolik, aby se žák mohl hlásit úspěšně na VŠ? Nebo si to má žák dostudovat sám? Jak moc teorie MUSÍME ve škole probrat? Podobný případ bude třeba kolik faktů se musí probrat z dějepisu nebo češtiny.
Ale tak, jako nejde známkovat kreativita, nejde rozumně a beze škod známkovat ani zvídavost, myšlení, spolupráce – a to všecko jsou dost hlavní cíle vzdělávání… Spousta lidí neví, jak tedy jinak než známkami mluvit o hodnotách, která má žákova práce, když on rozvíjí a projevuje kreativitu. Dejte prosím příklady!
Naopak – já při zdařilém improvizačním výkonu žáka vždy odměním jedničkou a někdy i potleskem ostatních. Nikdy bych nedala za výkon nepodařený, tedy intonačně či rytmicky chybný, mimo formu, atd., špatnou známku. Tu ve výchovách snad jen z předem ohlášených opakovacích testů, a ještě s mírou, jen to, co si mohou sami zazpívat nebo zahrát. Teorie pro teorii nemá smysl. A některé tvořivé výkony jsou “správně” vždy… Někdo maluje jako Picasso, jiný jako Rembrandt, jiný jako Honza z mokré čtvrti. Jde o osobitost a snahu o originalitu, v rámci domluvené normy, která je přiměřeně široká, aby neomezovala kreativitu.
Výtvarka nemusí být jen o tom “obrázku”, ale mnohde, bohužel, jen o tom obrázku je. Žáci jsou naučení čekat na zadání typu “kočka a pastelky: kreslete” a pak si mezi sebou povídají a řvou, že by spadla škola nebo se bojí promluvit, aby neměli poznámku, protože “paní učitelka má dobrou kázeň”. U mě budou mít jedničky třeba i kluci, co se na papír neumí ani podívat. Ale s vášní budou řešit hypotetický podnikatelský záměr se zámkem nebo podiskutují na téma kruhy v obilí, ke kterému došli od filmu o májské pyramidě, který viděl někdo z mich doma. Také třeba budou mít jedničku proto, že vědí, že v tužce je grafit nebo že uhel je spálená větvička. O kočce A4 za čtyři, po dvouhodinovém řevu na volné téma to nemá být. Ovšem najde se i žák, u kterého nenajdete nic, za co by se jednička dala dát, což ovšem NIKDY není nedostatkem kreativity při výtvarničení.
Má – nebo může si někdo udělat – představu, kolik škol, či spíše učitelů, učí “po staru”? Měli bychom se o to zajímat? Pokud ano, jakým způsobem to zjišťovat, monitorovat způsoby výuky? (protože dobrovolně to nikdo nepřizná v žádném dotazníku). Je ČŠI kompetentní toto posoudit? Nebo jsou kompetentnější odborní didaktici z fakult, kteří pravidelně pracují v terénu různých škol, nejen fakultních, kteří by mohli zjišťovat informace za svůj obor?
Jistě, měli bychom se zajímat o to, jakým způsobem se ve které škole učí a jak jsou spokojeni učitelé, děti a rodiče (např. formou anonymních dotazníků). Umím si představit, že by se na takovém zjišťování podíleli právě studenti fakult, především pedagogických, měla by to být součást jejich praxe. Studenti zase můžou spolupracovat s odbornými didaktiky. Takový průzkum by měl být směrodatný i pro obce, měly by se zajímat, která škola je jak hodnocená a na základě toho postupovat na zlepšení či větší podpoře “dobrých” škol. U ČŠI nevím, myslím, že hodnocení by mělo přijít od účastníků dění, tedy zevnitř, ne zvenku.
Myslím, že by stálo za to pozastavit se nad formulací učení “po staru”……, ono upřesnění stěžejního pojmu umožní kvalifikovanou diskusi. Takhle se všechna diskuse zastaví na nesdělném “měla by být” – a už můžete psát o čemkoli.
Nejsem pisatelem úvodního příspěvku, ale “po staru” chápu stejně jako před 30-40ti lety. Vybavují se mi moje roky ve škole, tedy výuka: frontální, autoritativní, bez dialogu, šprtání údajú bez návazností, logiky a vysvětlení. Takhle to bohužel na spoustě škol stále vypadá a pokud do takových škol chodili budoucí učitelé a později do nich chodí na praxi, těžko se něco změní.
Ale je třeba přiznat , že s nemoderní výukou se studenti učitelství setkávají i na pedagogické fakultě….
Jasné, krmí se kofeinovými energetickými nápoji a o hodině z toho mají pak křídla. A jídelna? Souhlas s tím, co píšete. Kdyby to byl normální podnik, kde se rovnou platí, tak by si tam děti koupily trochu salátu a nemusely by odnášet hnědou omáčku a jít si koupit do města hranolky.
A vegetariánská alternativa odpovídá vědeckým poznatkům?
“Správně rozvržená vegetariánská strava je zdravá, nutričně vyvážená a zdravotně přínosná v prevenci i v léčbě různých onemocnění” – více viz Stanovisko Americké dietetické asociace a Kanadských dietologů (http://blisty.cz/art/25066.html)
Kvalita školní stravy je často diskutabilní. Děsím se, co děti jedí ve škole a také už se párkrát stalo, že jim bylo špatně. No a co můžete dělat? Jíst musejí. Těžko to ale bude lepší. Žádný normální kuchař nepůjde za ten plat vařit do školy. Takže společnost, protože nechce zaplatit kuchaře, tráví své děti.
V některých zemích (např. Norsko) nejsou žádné školní jídelny (ani v MŠ). Děti si nosí jídlo z domova. Teplé jídlo se jí 1x denně až okolo 16-17 hodiny doma. Teplé obědy nejsou zvykem v mnoha zemích. Jistá volba tedy je – dát dítěti jídlo sebou a najíst se až doma. Ale souhlasím, že když už ty možnosti školy nabízí, mělo by se víc dbát na zdravé stravování, včetně školních bufetů a automatů.
Není to problém školství před 50 lety? A na druhou stranu – dá se snad ukázat úplně všechno? Problémem je podle mého názoru také setrvačnost myšlení ve společnosti. Mnoho dětí opakuje jako mantru, že škola má být škola hrou. Používají to potom jako výmluvu, proč látku neumí. Mohou to mít od dospělých ze svého okolí. Učební metody a materiály se ale za poslední desítky let neskutečně změnily a škola už opravdu není tím šedým místem, kterým často bývala. Ano, někde vázne vybavení a jsou kolegové, kteří nemají tolik vztah k didaktické technice. Ale ani o technice to není. Víte, že například české učebnice jsou oceňovány v mezinárodních soutěžích? Jsou mnohdy moderní a hravé.
A můžete mi říct, jak jim hravě předáte informace o chemických reakcích nebo o goniometrických funkcích, či o větných členech, tak aby si to žáci zapamatovali? Tahle stále opakovaná vize už mi dost leze na nervy, protože si nemyslím, že by učitelé nepoužívali příklady ze života. Prožívání sice do výuky patří, ale do hodin výchov, kde je určitě uplatnitelné daleko více než např. v přírodopise.Je nutné děti nutit pracovat s vlastní pamětí a naučit je se učit, přece nemůžeme spoléhat na to, že se někdy někdo něco zapamatuje z hravé hodiny.
Učit se zajímavě, inspirativně a smysluplně nemusí nutně znamenat učit se hravě. O hru jako takovou mají ve skutečnosti zájem jen velmi malé děti. Není třeba chodit do extrémů.
Učíme již dlouho své děti. Mohu říci, že jediný způsob jak děti naučit je hrou. Jak chemické rovnice, tak goniometrické funkce a dokonce i větné členy. A přírodopis to je přece nejzajímavěší herní pole ze všech výše uvedených. Co si dítě nevyzkouší, s čím si dostatečně nevyhraje, to zcela určitě zapomene. O hru při poznávání něčeho nového mají zájem všechny děti do vysokého věku a čím déle dětmi zůstanou, tím více se toho naučí, tím lépe se připraví na život a tím budou více žádanějšími, protože budou mít schopnosti, nikoliv matné vzpomínky na to co se učili ve škole. Pokud přestanou být dětmi dříve než dokončí vysokou školu, pak ji dělaly zbytečně, pak jim někdo během vzdělávacího procesu ublížil. Naslouchejme našim dětem, abychom se mohli stát jejími učiteli. Ony nás potřebují. My jim ale nemůžeme pomoci, pokud je neznáme. A nemůžeme je poznat, pokud je nemilujeme. Jen láska může způsobit zázrak. Jestliže budete děti milovat, budete mít potřebu si s nimi hrát v přírodopise, fyzice, matematice i v českém jazyce. Děti vás budou milovat a ctít a vy budete koukat, kolik toho umí. To není teorie ani vize, to je jediná fungující praxe.
“O hru při poznávání něčeho nového mají zájem všechny děti do vysokého věku…Pokud přestanou být dětmi dříve než dokončí vysokou školu…Jen láska může způsobit zázrak…” Co to je za bláboly???
Připomenu všeobecně známá fakta o fungování paměti. Pamatujeme si 10 % toho, co čteme, 20 % toho, co slyšíme, 30 % toho, co vidíme, 50 % toho, co slyšíme a vidíme, 70 % toho, co sami řekneme a 90 % toho, co děláme. Jak přesně se v této debatě poznají učitelé, kteří by neměli učit, protože osobnostně na to nestačí.
Je nesmysl přistupovat stejně k žákům bez rozdílu věku. Obecně známý fakt vývojové psychologie. Student VŠ nepotřebuje tolik názornosti jako předškolák. Pokud není mentálně retardovaný.
Trestané za chyby? Nemáte trochu zmatek v tom, co je a není trest?
Nemám v tom zmatek ani trochu. Zeptejte se dětí, jak vnímají špatné známky a co je jejich důsledkem.
Plně souhlasím s autorem. Všichni máme nějaké bloky, které jsme si přinesli ze školy. Např. paní učitelka řekla holčičce, že obrázek, který namalovala není vůbec hezký a holčička už nikdy potom nechtěla malovat, protože “přijala”, že tedy malovat neumí. Podobné je to se zpěvem atd. Kde bere takovýto učitel právo takto jednat s žákem??
“Práci, kterou jste mi odevzdal, není vůbec k ničemu, je nepoužitelná…” Kde bere učitel právo to říci? Učitel přece nastavuje malým i velkým dětem zrcadlo, které vede k sebepoznání, které je cestou k odstranění chyb a vad a posunu vpřed. Je samozřejmě otázkou pedagogických zkušeností a taktu, jak to v konkrétním případě udělá. Největším zločinem na dítěti by bylo chyby zakrývat a chválit za něco, co není, což je principem současné všudypřítomné “ochranitelské pedagogiky”. Vychvalování toho, co není, přimhuřování oka a přeceňování snahy. Škola je přípravou na život a jejím cílem není vytvářet umělé podmínky, zlatou klec, chcete-li.
Známka není trest. Možná je to nejhorší způsob hodnocení, ale rozhodně to není trest. Nevýhodou mnohých slovních hodnocení je vlastně “obelhávání” žáka, že vlastně všechno umí. Ochranitelské prostředí základní školy je pak rychle konfrontováno už s realitou školy střední.
Já žádný blok ze základní školy nemám. Ale chápu, že v této debatě dominují právě ti, kteří jsou plní vlastních bloků a traumat. A svoji zkušenost pak mechanicky přenášejí na celé školství.
Špatná známka není trest, ten na dítě čeká za známku doma. Stálo by za to zavést u učitelů konkrétní zpětnou vazbu. Děti jsou schopny si na ni rychle zvyknout a učit se z ní. Hlavně ne žádné “to se ti povedlo nebo nepovedlo”. Hodnocení v estetickovýchovných předmětech je už úplně mimo.
Tak vychovávejte děti jako v bavlnce a ony se pak střetnou s odpovědností poprvé u přijímacího pohovoru. Dnešní VŠ absolventi jsou spíše bohémové než potřebně vzdělaní technici ( humanitní obory si netroufám hodnotit).
Tak, jedno z jader pudla – hodnocení praktické části VV a HV známkami je opravdu úplně nesmyslné! Hodnocení by nemuselo být pro všechny předměty jednotné. Hlavní cíl těchto předmětů jistě není naučit se ovládat štětec nebo namalovat perfektně prostorově jablko.
Nedostatek kompetencí zřizovatelů k vedení škol… No, zaplaťpánbůh za to.
Souhlasím s posledním komentářem. I tato diskuse ukazuje, jaké máme bohužel některé učitele.
A není soutěživost dětem přirozená?
Nemyslím si, že je soutěživost přirozená. Určitě minimálně do školy nepatří. Každý by se měl vzdělávat především podle vlastních schopností a potřeb.
Vyženeme tedy ze škol naukové a sportovní soutěže?
Co když je soutěživost přirozená (štěnata se navzájem odstrkují od struku), ale co když máme školství právě na to, aby pudové v člověku bylo kultivováno rozuměm a empatií? Všimli jste si, že soutěživý dokáže být i každý trouba? Ale pracovat v týmu, to neumějí leckteří rodiče (a učitelé). Třeba by se tomu mohli ve škole naučit?
Ale práce učitele není týmová. Nakonec stejně zůstává před třídou (a se třídou) sám.
Soutěživý každý trouba? Vidíme to třeba na olympiádách. To je ale troubů, že?
Opět použiji stejný komentář: nejde přece o to, rozhodnout zda “jen spolupráci” nebo “jen soutěživost”. Všichni učitelé vědí, že někdy učení proložit zábavnou soutěží uškodit nemůže. Problém je v poměru. Právě proto, že soutěživost je dětem přirozená, je pro učitele jednodušší, a proto ji (možná i bezděčně) používají možná víc, než je pro děti dobré.
Souhlasím absolutně s tím co píšete o nejednotnosti. Je sice “hezké”, že všude si mohli vyrobit své vlastní všechno, ale když se někdo přestěhuje, tak to hezké být přestává.
Jenže to by byl velký krok zpátky, zavést striktní jednotnost osnov. Snad možná rámcově, v hlavních předmětech. Ostatní by mělo být na toleranci učitelů vůči přistěhovalým dětem a postupném doplňování potřebného. Zajímavé je, že se běžně stěhují lidé vrámci států i s dětmi školou povinnými a děti to zvládají. Proč je to u nás problém?
Jak to víte? Rozpoznáte ho? Tak poraďte nebo pošlete dítě do poradny. Škola pak bude muset výsledek vyšetření respektovat.
Ne vždy umí učitelé číst posudky z PPP. Když se dostane dítě do poradny, obvykle již má problém. Vlastní zkušenost, naštěstí již za námi.Vyřešeno přeložením na jinou školu, kde problematiku zvládají.
Smím se zeptat, který typ nadání máte na mysli? Pro každý obor se může vyskytnout několik druhů nadání – např. jen pro hudbu jich je pět typů (nadání interpretační, kompoziční, teoretické, dirigentské, percepčně-analytické). Diagnóza se provádí pomocí poměrně drahých individuálních testů, někdy si dělají vlastní testy např. i základní umělecké školy pro talentové zkoušky. Nebo vám dítě otestuje klub mensa, změří IQ a poradí s výchovou. Kdyby měl učitel sám dělat diagnostiku u 25 jedinců ve třídě, nic jiného by celé dny nedělal – a navíc, nemá pro to kvalifikaci. Dále připomínám, že téměř každý rodič je přesvědčen, že jeho dítě je nadané (aspoň na něco). A do třetice se sluší připomenout, že i pro nejnadanější děti platí – úspěch rovná se podíl 20 % talentu plus 80 % tvrdé práce – to vám potvrdí každý, kdo to někam dotáhl. U běžné populace se spíše než o nadání (týká se tak 5 – 7 % dětí) jedná o “šikovnost”, bystrost, dobré vyjadřovací schopnosti, paměť, atd. Tyto vlastnosti každý učitel pozná a jistě je schopen dítě podle jeho schopností a předpokladů odpovídajícími způsoby zaměstnávat – dostává náročnější úkoly, je vedoucím pracovní skupinky, může pracovat samostatněji než ostatní ve třídě, apod.
Ano, do jisté míry se shodneme. Nemám na mysli bystré, či šikovné děti-ty se do značné míry obvykle umí bez problémů přizpůsobit.Jde mi o děti,které se mohou díky dg. nadání /2-3% ve společnosti/ dostat do těžkého vnitřního konfliktu, pokud mu výuka není přizpůsobena. Tak, jako se výuka přizpůsobí třeba dyslektikům.Vím o dítěti, které se díky chybnému postupu učitelů “propracovalo” až do zvláštní školy.Opravdu je mnoho učitelů, které toto dítě nepozná a rodiči neporadí.Děti jsou následně odesílány do PPP, kde se tento problém obvykle rozkryje. Tyto děti pak mají namísto obohacení učiva-akceleraci, pouze práci navíc, aby byl klid. Obvykle však tyto děti nemohou k sobě najít třeba kamaráda, takže ty skupinky také moc nefungují. Tato problematika je široká a dnes již známá. Tyto děti mezi námi jsou, mají jistá specifika, pro společnost výhodná a je škoda, že u nás není mnoho učitelů, kteří je rozpoznají a podchytí včas. Jedná se především o první stupeň ZŠ.
Do poradny musí ne až s problémeme, ale pro diagnostiku, že jde opravdu o mimořádné nadání. Nestačí, že je učitel rozpozná. Pravda je, že pomoc poradny obvykle není velká.
“U běžné populace se spíše než o nadání (týká se tak 5 – 7 % dětí) jedná o “šikovnost”, bystrost, dobré vyjadřovací schopnosti, paměť, atd. Tyto vlastnosti každý učitel pozná a jistě je schopen dítě podle jeho schopností a předpokladů odpovídajícími způsoby zaměstnávat.” – Tak tohle je stále na většině škol spíše utopie, přesto že se zdá býti tento závěr velmi logický a snadno uskutečnitelný. Dětem se takové pozornosti dostává obzvlášť na 1.stupni ZŠ zřídka. Nesouhlasím ani s názorem, že se bystré či šikovné dítě má přízpůsobit, tedy ve smyslu přizpůsobit se výuce, která je zaměřená na průměr. Takové dítě potřebuje být podporováno, aby se dál rozvíjelo, jinak se jeho zájem o vzdělávání přesune do nudy, lenosti, stagnace, či nevhodného upoutávání pozornosti na sebe.
Podle rodičů je vždy jejich dítě nadané, jsou nesoudní, protože doma všechno umí a ve škole mají strach z učitele a ze zkoušení. A nadané dítě poznáme, jen je jich čím dál méně.
…no, spíše to vidím tak, že je pro učitele takové dítě spíše problém. Musí se dál evidovat, uvádět ve výkazech, testovat… zkrátka moc práce. Pokud PPP odešle dotazník na školy s žádostí o počet nadaných dětí,obvykle se vracejí prázdné.Až na pár vyjímek,je to dnes stále běžná praxe.
…ano, každý z rodičů se rodičovství učí. Myslím si, že z pohledu mnohých učitelů asi nikdy nebudeme dokonalí. Pokud ano, pak bychom měli i dokonalé děti, kteří se bez učitele obejdou.
Nikdo není dokonalý – a o to tu vůbec nejde. Stačilo by, kdyby dítě při příchodu do 1. třídy umělo samostatně smrkat, zavázat si tkaničky, sdělit své přání tak, aby mu bylo rozumět, poprosit, když něco chce od jiných, poděkovat, když mu někdo pomůže. A kdyby umělo i pozdravit dospělého na chodbě školy – no to už by byl docela luxus, řeknu vám.
Kde se mají děti naučit vázat tkaničky, když mají od mala botky na suchý zip? Věřme,že se to během pár let naučí všichni. Tedy pokud budou chtít boty na tkaničky.Souhlasím, že se zdravením má dnes potíž i spousta dospělých, podobně s vyjadřováním či poděkováním. Čím dál více to je dnes vidět i u důchodců. Tolik vzájemné agresivity mezi lidmi důchodového věku. Ale to už patří do jiné diskuse.
Jestli lidi s takovou zatrpklostí učí děti, tak potěš. Naučte se lidi a hlavně děti brát takové, jaké jsou, uleví se vám a děti se s Vámi budou cítit líp. Děti jsou na své cestě životem teprve krátkou dobu a teprve se učí. Učí se hlavně pozorováním, a to nejen doma. I Vaše předsudky vnímají. Děti nejsou žádní roboti, aby podle šablony uměly nateď, co jim kdo naprogramuje.
Jasně! Nechte děti ve třídě skákat, běhat, dovádět, berte je, jaké jsou, nic jim neříkejte – je to omezování osobní svobody, prostě ať si samy dělají, co chtějí. On to pak někdo uklidí, ošetří jim úrazy a nakrmí je. A až vyrostou, on se někdo najde, kdo se o ně postará.
Zde diskuse asi skončila.Pisatel by se hodil spíše k ostraze…:)
Už se všichni TĚŠÍME na…………rvp.
…rok 1992 je už pryč, rok 2002 je také minulostí, máme rok 2013 a podpoříme jakoukoliv změnu pro konkurenceschopnost našich dětí!Studium by mělo probíhat celoživotně, ve všech úrovních.Učitelé nechť jsou jejich aktivními průvodci. Přestane tak možná honba “za tituly”, které bylo před rokem 1989 řízené státem.
Tomu rozumím tak, že učitelé potřebují centrální řízení pro to, aby věděli co a kdy učit?
Na učitele je ze všech stran vyvíjen tlak. Nejvíce ze strany žáků – proč se máme učit, je to zbytečné, nebaví nás to (60-80 % žáků). Rodiče se dětí zastávají a vše obracejí proti učitelům – že oni mohou za nekvalitní výuku, ačkoli sami rodiče vůbec nevědí, jak výuka vypadá, jak moc se dnes vychází žákům vstříc. Ředitel, aby měl klid se zřizovatelem, musí být zajedno s rodiči – a další tlak na učitele, aby jim vyšel vstříc – jedno, co sto stojí a co to způsobí. Ve výsledku jsou demotivovaní učitelé, kteří by chtěli dobře naučit, ale málokdo má zájem. A žáci, kteří už často nevědí, co by si ve své zpovykanosti ještě navymýšleli, aby nemuseli dělat skoro nic. Učím na VŠ a dnes jsme měli přijímačky – talentové zkoušky. Úroveň uchazečů rok od roku klesá a hlavně je vidět, jak absolventi středních škol podceňují fundament vzdělání – neznají základní představitele literatury, klasické hudby, výtvarného umění, neumějí se vyjádřit, mluvit v souvislých větách, od všeho, co předvádějí, mají jen tak uzobnuto. Žádná hloubka, ponor, koncentrace na výkon, opravdový zájem – opravdu rozvinutých talentů je tak 10 %, ostatní mají talent, ale nerozvinuli ho, ve 20 letech už je dost pozdě začínat od základů. Ostatní nemají ani základní dovednosti, ani talent, mají jen obrovské sebevědomí. —
Děkuji za váš pohled na věc, je to smutná bilance. Věřím, že tato diskuse vznikla proto, aby se tento negativní trend zastavil.Z mého pohledu jde o hlubší problém, kořenící již na prvním stupni ZŠ. Bohužel.
Učitelé nepotřebují centrální řízení proto, že sami sebe neumí řídit, nebo že by nevěděli, co žáky učit a jak. Ale škola/školství musí vytvářet funkční systém, který je provázaný horizontálně i vertikálně, aby se v něm podle potřeb mohli posouvat žáci i učitelé a aby se mohli zapojit hned, ne až po dlouhé přechodné době, v níž se musí doučit, co kdo českou lidovou tvořivostí kvůli vrchosti honem splácal. Dnešní školství je z organizačního i obsahového hlediska značně rozmlžené, každý si něco do RVP/ŠVP vymyslel a je z toho neproniknutelný guláš. Nakonec kvůli tomu musel stát přistoupit ke zjišťování skutečných výstupů ze ZŠ a SŠ nějakými státem organizovanými a obsahově zaměřenými testy, které ve finále donutí dodržet cíle společných, ale zrušených osnov. Nejdříve nařízená nucená diverzifikace a neřízená lidová tvořivost v obsahu učiva srovnaná státní lajnou maturity. Postup od zdi ke zdi za vedení těch, kteří si myslí, že dělají reformu.
Ně panimaju – co znamená “šmělí”? Když názor, tak bez chyb!! Díky.
Omlouvám se nevystudoval jsem kurz rychlopsaní na klávesnici…
Bohužel systém hodnocení, srovnávání, přetěžování a nesvobody projevu nahrává podvodům, tahákům a jiným levárnám. Když něco shledáte nesmyslným, půjdete to bez řečí udělat? Je účinnější pátrat po příčině než trestat důsledky.
A to je právě ta národní slepota pro pojem “osobnost”. Určitě by měli mít učitelé vyšší plat a asistenta k ruce, ale prachy ještě z nikoho osobost neudělaly. Inspirace a kvalita jsou rovněž bezrozměrové pojmy, protože inspirovat může i chytře vymyšlená reklama působící na podvědomí a umělé hodnoty, což umí i spousta manipulátorů. Nadchnout pro obor – to už je lepší, ale stejně to musí žák cítit v sobě, aby se nedostal nadšený tam, pro co nemá vrozené předpoklady. Vidím problém někde jinde = nadchnout pro zvládání vlastního života a čelit umělým modlám a závislostem současnosti. toštak.
Ano, osobnost, krásná, renesanční, milující poznání, vědu, lidi kolem sebe. Jdoucí za svými ušlechtilými sny a ideály, osobnost zářící jako zdroj energie. Zároveň ať vychovává mladé k tomu, aby uměli hájit své hodnoty, národ, kulturu, třeba i silou. Osobnost, které je poznání zákonů světa a vedení mládeže nede všechno jiné bohatství. Ano, přidejme jim na platech, ať mohou učitelé cestovat a poznávat, o čem učí mládež, ale teprve pak, až dokážeme zlepšit podmínky pro vzdělávání. Na to by měli učitelé tlačit ze všech sil.
Proč národní slepota? Ani nevíte, jak už mám plné zuby všech těch falešných ekonomických ukazatelů, bank a světa orientovaného na peníze. Jenže když pak dojde na lámání chleba a opravdu nadšený profík/student se rozhoduje, jestli půjde do školství nebo naopak slušně uživí rodinu… je to vážně těžké. Maximálně si pak zvolí třeba externě VŠ, kde už se k němu ale dostávají studenti po 13 letech “starého” systému. Dokud školství vypadá takto a práce v něm nemá určitou “prestiž” a pocit naplnění (především MŠ, ZŠ, SŠ), jsou peníze bohužel opravdu základním motivem, jak začít zlepšovat situaci a dostat do něj opravdu dobré manažery, kreativní a schopné lidi. Samozřejmě, že ruku v ruce s tím by měla jít i obroda zevnitř a zlepšení komunikace. Protože spousta skvělých lidí ve školství už je, jen mají pošlapané ideály a jsou mnohdy znechucení tím, že nemá cenu bojovat proti větrným mlýnům. I tomu by mohl pomoci šikovný a osvícený ředitel/ka, úředníci a všichni ti, kteří rozhodují o budoucnosti vzdělávání. Také to jsou ty osobnosti, o kterých jsem psal. Naštěstí už jen to, že si o tom tady píšeme, je náznak zlepšení. Hodně lidí i v mém okolí si uvědomuje, že současný pokřivený hodnotový systém je neudržitelný. Ale to je na ještě delší povídání…
To se vám v noci zdálo? Nebo to říkal Šteffl?
Spíš…už téměř žádné memorování.
Moje osobní zkušenost ve sborech je taková, že procentuálně jsou vzhledem k dětem více rizikoví učitelé bez pedagogických VŠ. Zdůrazňuji, procentuálně. – Je totiž znát, že jim chybí znalosti v oblasti pedagogické psychologie a dalších podobných disciplin.
V příspěvku je chyba ve shodě, v interpunkci a ve slovesném tvaru. Výmluvné…
Chybou této diskuse je, že není vždy jasné, o kom je řeč. Viz tento příspěvek (děti, nebo studenti?).
Pro rýpaly: obsah příspěvku je zcela jasný a souhlasím s ním. Vašimi komentáři jen ukazujete, co je pro vás prioritou.
Mně taky není jasné, o koho jde. Vážně chcete, učitelé, aby si prvňáčkové řekli, “jak to chtějí”? Jestli pohádkou, tanečkem, s čokoládou nebo raději s plyšovým medvídkem, obloženým malou násobilkou? Probůh uvědomte si, někteří, že mluvíte o žácích obecně (jsou jimi do 18 let), ale základní povinné školství má přece jen jiné parametry než střední.
Ano. Musí patřit k dovednostem učitele komunikovat s žáky rozdílných věkových kategorií. Ne jen s jednou, která klade odpor a učitel se pak brání jak umí, aniž by si uvědomil, že převzal model chování skupiny, kterou učí. Pak se mi stává, že když jednám s učiteli a nebo řediteli(kami), že se ke mně snaží chovat stejně, ani si to neuvědomují .. to je tragédie. Umět se ptát žáků, jak to chtějí, není o tom, za každou cenu jim vyhovět jim, ale najít způsob, jak jim porozumět. Předešlé pokusy o diskusi k tomuto bodu, nejdou ani do hloubky, ani do souvislostí. Je to partně ukazatel vlastní nezkušenosti s tímto problémem.
Někdy nám prostě chybí informace. Jedna kolegyně jezdí do školy v jednom belgickém městečku, kde si děti na 1. stupni od začátku rozhodují, “co se tentokrát budeme učit”. Samozřejmě že jejich dobrý učitel jim umí pomoct, aby se dohodly, a že jim pomáhá potom tím tématem projít tak, aby se dozvídaly nejen to, co je napadne na povrchu, ale aby se vyptávaly a zkoumaly hlouběji. Ale naučí je pořádně zkoumat svět kolem sebe a učit se. Na to nepotřebují, aby jim někdo přeložil osnovy. A vůbec se nesnaží si jen hrát s plyšáekm – to by byla nuda, po jaké touží možná unavený dospělý. Pedagogiku tam takto kdysi postavil pan Decroly. Asi bychom ji potřebovali znát, podobně jako Freineta, Deweyho a spoustu dalších.
Ne všechny děti jsou natolik vyspělé a inteligentní ,aby věděli, co se mají chtít učit, většina by řekla, že nejlepší je neučit se nic…
“Ne všechni učitelé jsou natolik vyspělí a inteligentní ,aby věděli, jaký přístup k dětem zvolit, většina by řekla, že děti nevědí, co chtějí.” Vzpamatijte se. Vždyť je to součástí ŠVP udělat z nich kompetentní osobnosti. A tím i schopné vyjádřit se ke společné práci ve škole. Problém je v nezvládané emocionalitě. Nic ve zlém, ale přál bych vám vidět takovou sborovnu. Je pak přirozené, že jsou děti ve vzdoru.
“Problém je v nezvládané emocionalitě. Nic ve zlém, ale přál bych vám vidět takovou sborovnu. Je pak přirozené, že jsou děti ve vzdoru.” Co to je?
To je realita. Učitelé se chovají v některých případech jako děti. Možná to uniká vaší pozornosti, stejně jako to, že když mají žáci takové učitele, pak nezvládají své vlastní hranice. Omlouvám se, čekal jsem tady větší pochopení.
A Vy jste dospělý student? Pak doporučuji procvičovat gramatiku. Pak by psaný projev dělal trochu lepší dojem.
…kvalitní literaturu zde nehledejte.Asi jste si spletl stránky.Jde o diskusi,ne o gramatiku.Právě tento rigidní postoj brzdí děti ve vzdělání.Ještě že neučíte moje děti a my měli štěstí při výběru učitele. Omlouvám se,ale musím se zastat pisatele.
Ano, ale bude ho stále málo, dokud: - bude tolik dětí ve třídách - společnost nezaplatí kvalifikované učitele a tak učit budou lidé bez pedagogických VŠ (nebo povinnosti složit příslušné kvalifikační zkoušky), kteří o žácích s SVP mají jen mizivé znalosti a v praxi uplatňují názor, že tyto děti jsou méně inteligentní - bude povoleno přidávat do potravin přísady způsobující hyperaktivitu - televizní programy pro děti je povedou k tomu, že neurvalost a ječení na druhé je standard
Ani učitel není nadčlověk. Tento problém je, důvodem není učitel, ale systém. Školy naplňují kvůli financím třídy až do počtu 34 žáků, na asistenty peníze nejsou a žáků s papíry z poraden přibývá. Vyučovací hodina má 45 min a učitel je jeden.
…. jen souhlas
ano, všeho se lze jen lehce dotknout, natož nechat vyjádřit k tématu třicet žáků za 45 minut….
ano, všeho se lze jen lehce dotknout, natož nechat vyjádřit k tématu třicet žáků za 45 minut….
ano, všeho se lze jen lehce dotknout, natož nechat vyjádřit k tématu třicet žáků za 45 minut….
Moc vysokoškoláků a jejich nízká kvalita, ale když už je to tak , tak každý VŠ zkusí, proč by taky neměl, když jsou k tomu podmínky….
Dříve bylo samozřejmé na všech typech a stupních škol, že starší, zkušení pomáhali mladším, začínajícím, méně zkušeným – a to radou i skutkem, třeba společnou participací na něčem ve vyučování i mimo ně. Po revoluci se tu ovšem mezi dětmi i učiteli rozmohl individualismus, každý honil své ideály a vzory, šlapal si své vlastní cestičky. Neeistoval ani žádný obecně platný rámec, vše se zvrtlo v experiment (ten rámec rvp je opravdu slabá náhražka osnov a cílů vzdělávání), navíc si ho každý vykládá více méně po svém, i “povinné výrazy” se dají různě “přeložit”. Zkrátka – dříve učitelé mnohem více táhli za jeden provaz a byli hrdí, když mohli a uměli mladšímu pomoci, také to vedení podpořilo. Dnes ovšem v mnoha věcech umějí mladí více než zkušení učitelé – v technologiích, jazycích, aj. Nikdo totiž nedbal na povinnost celoživotního vzdělávání učitelů. Ale hlavně je to o vztazích mezi příslušníky učitelského stavu – soudržnost, kolegialita, spolupráce, vstřícnost. Pak nemůže vadit kariérní systém, ba naopak by měl pomáhat k tomu, aby nikdo nezaostával a všichni byli skutečnými pedag. profesionály. A ti si nezávidí.
Ba ne, kariérní systém pomůže k dalšímu přetěžování učitelů. Teď budu mluvit zejména za střední školu, kde díky reformě už teď poctiví učitelé (především maturitních předmětů)nevědí, co dřív – švp, výroba spousty materiálů, různá školení. Kariérní systém například znevýhodní zejména učitelky matky, které budou mít méně času na studium nebo ho budou mít zase méně na své vlastní děti.
Na Slovensku kariérní systém už dávno funguje a tamní katoři si jej pochvalují.
Záleží na podobě kariérního řádu. Jakápak bude asi role ředitele? Nebudou postupovat rychleji jeho oblíbenci?
Špatného a nespravedlivého ředitele byste se měli co nejrychleji zbavit. Já takového neznám, naštěstí.
Co přesně to znamená? Nepopírám to, jen by mě zajímalo, v čem to zatížení opravdu přesahuje únosnou úroveň.
A co administrativní zatížení učitelů? Třeba nesmyslná poučení před prázdninami? Nebo všelijaké roční plány, ve kterých se obvykle mění jen datum? Nebo sepisování průběžných chrakteristik žáků? A kolik z toho vlastně produkují právě ředitelé škol?
Učitel se “neupapíruje”, tak hrozné to zase není, to vidím v praxi, v září dělám plán, poučení přečtu a vrcholem mého papírování je pak povinnost sepsat cesťák jednou za čas, když jedu s žáky jako dozor. U ředitele to je jiné.
Souhlasím s posledním komentářem: papírování v praxi běžného učitele se výrazně omezuje (alespoň na střední škole to tak je), pomáhá elektronická podoba třídních knih, výkazů, zveřejňování známek… zkrátka všeho :). K výše zmíněnému bych snad jen přidala různé posílání důtek apod., pokud mám problematické žáky, ale i to není většinou nijak dlouhodobě zatěžující (jiná věc je řešení těch problémů, to už ale nenazývám byrokracií).
Nechci kopat do vlastních řad, ale myslím si, že učitel by měl být schopen, a občas to i udělat, napsat do odborného časopisu nebo na metodický portál článek o svých zkušenostech nebo o tom, co jej zaujalo. Pak by se možná naučil i ovládat počítač, aspoň v textovém editoru. A pak by neseděl nad dvěma řádkami úprav švp celé odpoledne, což se u nás děje.
Myslím, že do vlastních řad je třeba ne snad kopat, ale minimálně šťouchat určitě ano. S požadavkem na schopnost napsat např. zajímavý článek souhlasím. Jestli ale nechceme moc, říkám si :).
Bohužel ta práce nad rámec bežných povinností není definována a zcela závisí na rozmarech pana ředitele.
Ale o tom tento příspěvek není. Hlavní problém je v tom, že ředitel ty peníze vůbec nemá, nebo jich má velmi málo. Dobrý ředitel zná svůj tým a ví, kdo a jakým způsobem pracuje, které projekty realizuje, kdo se vzdělává apod.
Každý ředitel upřednostňuje to, v čem se vidí: jeden sport, druhý další vzdělávání, další kroužky… atd. Takže v příspěvku zmíněný “rámec běžných povinností” je prádné zaklínadlo pod kterým si každý představuje něco jiného. Dnes nemá ředitel ani na ty své rozmary, to je pravda.
Ne, to není káča. To je ryzí trascedentní schizofrenie. Změny uprostřed změn, ke kterým nejsou vytvořeny podmínky. Mylné nebo konfliktní vyhodnocování reality. Dílčí, lobystické zájmy v duchu soukromé konkurenceschopnosti. Přemíra podnětů, jejímž posilujícím depresivem je nedostatek financí. Pokusem o latentní antidepresivum bylo první kolo projektového šílenství, jehož výsledkem je magaformalismus a tisíce unavených a znechucených učitelů. Pokud bude podobně podobně znechucena i společnost, nepředpokládám, že by její pozornost vzhlížela ke kvalitnímu školství, ale spíše k záchraně osobních dluhů a první smysluplnosti = najíst se a mít klid. Finsko je daleko …
“Ne, to není káča” … úplně perfektně shrnut stav vývoje českého školství od roku 1989.
Škoda, že nejde likeovat (taky bychom mohli o českém školství mohli mluvit česky, že?) komentáře. Vynikající charakteristika našeho porevolučího školství. Dík.
Ano, naprostý souhlas. Tohle je velká škoda a plýtvání energií. Je tady snaha něco vymýšlet a zdokonalovat a přitom stačí se podívat na školy, kde už to roky dobře funguje.
Pokud máte co, můžete jistě napsat příspěvek i vy sám.
To jistě mohu, ale nepochopil jste pointu této glosy.
To máte nejspíš pravdu, v konspiracích jsem nikdy příliš dobrý nebyl
Ze tříd na 1. stupni úplně vymizely hudební nástroje! Přijde studentka na praxi, a nemůže ani udat správnou výšku tónu nebo doprovodit písničku. Pak se nedivme, že děti vůbec nezpívají, ale ony nejen že nezpívají – ony hlavně nemluví!! Ptejte se učitelek MŠ a elementaristek, jakým obrovským problémem je nemluvení dětí v dnešní době. Správnou hlasovou výchovou, zpěvem a rytmickými činnostmi se toto dá velmi dobře napravit, motivovat děti k hrám s hlasem i ke zpěvu a tím k mluvení s krásnou artikulací a deklamací. Ale bez základní věci – klávesového nástroje, to nepůjde. Cožpak není pár tisícovek na přenosné varhánky? Proč se tedy učitelky učí hrát a dělají z klavíru zkoušku?
Přesně tak, je to diskriminace lidí ,co nemají přístup k moderním technologiím, či internetu…
To je problém. To už je skoro psychologie. Můžou to učitelé dělat?
Víte, ono by to bylo pěkné, ukazovat si, jak se to má/může/nemůže dělat při vyučování. Jenže není kde ani s kým. Fakultní školy jsou přetížené a na další hodiny tam studenty nepustí, a tak nezbývá než si “hrát na školu” mezi sebou v semináři. Někdy a s některými studenty to docela jde, ale někteří s tím mají docela problém. Jistě, už při prvním postavení se před třídu vidím, kdo bude ve škole u dětí šikovný, a kdo by měl radši dělat něco jiného. Jenže vyházet je nemůžeme, občas to povolání někomu rozmluvíme, ale to je tak všechno, co zmůžeme jako učitelé. Fakulta musí z něčeho žít, a to je normativ na studenta. – - – A stejně – simulace se spolužáky a hraní si na školu se nemůže rovnat realitě.
“Můžou to učitelé dělat?” – Je to přece náplň jejich práce, tohle je to, za co jsou placení (informace se dají najít na internetu, v knihovnách… učitel nemá být jenom mluvící encyklopedie). Otázkou není, jestli to učitelé můžou dělat, otázkou je, jestli ví jak, a když už ano, tak jestli není většina z nich příliš pohodlná a zlenivělá na to, aby teorii uvedla do praxe. V tom vidím větší problém.
“Můžou to učitelé dělat?” .. já to předtím myslel výhradně ironicky. Vždyď pokud nemá k takovému vnímání učitel přirozené předpoklady, pak jakékoli dovzdělávání v tomto směru je téměř na nic. Ideologie vnější kontroly a vnějšího řízení je nemoc mocnářských systémů. Je to pak nejen podobné, ale vlastně totožné se současnými snahami o regulaci informací o účincích léčivých rostin, o které se snaží EU. Přitom léčiné rostliny tady byly dříve než kliniocké testy. Něco, co by vzniklo přirozeně je uměle řízeno a chorobně administrováno s cílem odklonit zisky do své kasy nebo získat moc. Nejsme první lidská civilizace na této planetě. Každá vyhynula vlivem vlastních činností. Neporozumět potřebám dětí a nahradit to industrionalizací různých osvědčení je nejčistším indikátorem pravé lidské hlouposti. Nemusí to být vždy lenivost lidí, když něco nedělají. Když člověk nereaguje na přirozené podněty, bývá to často citová plochost. Pak není ani žádná praxe. Lidé toho o člověku a jeho podstatě vnímají docela málo. Možná hodně vědí, ale málo cítí. A v posledních letech čím dál méně. Jak potom chcete učit a vychovávat?
Není to tak jednostranné jesou učitelé co neplní svoje povinnosti a jsou žáci , který neplní svoje povinnosti, ideální je , aby si je plnili obojí, jenže to je záležitost učitele (ale samozřejmě nejen jeho), on musí děti donutit ,aby si je plnily, když rodiče selhávají, samozřejmě je třeab jemnocit, někdy “dupání” po dítěti může způsobit něco horšího, než jen nespněnou povinnost.
To je přece “evaluováno” na vysvědčení … :-))
Tím jsem chtěla říct, že žáci nejsou dostatečně vedeni k tomu, aby přemýšleli nad svým vlastním chováním ke spolužákům a svým vztahem ke společnosti(k životnímu prostředí, starším lidem, autoritám, škole, vlastní zemi…)
Formální operace jsou “měřitelné” a mnohem lépe kontrolovatelné kýmkoliv, např. úplným učitelským analfabetem. Prostě je to pohodlnější a jednodušší, než se snažit o kreativitu.
Tady je dobré vědět, že jsou typy osobností, které z kreativity mají existenční strach. Doslova se jim splaší psychika, když data nejsou v tabulce. Horší jsou však ti, co mají “moc a plán”, jak jsem zažila nedávno na konferenci “Strategie vzdělávání 2020+”. Je to zvláštní, ale mají tvořivou dovednost, ohnout váš diskusní příspěvek až tak k zemi, že ho smetou z povrchu. Ti jsou pro školy mnohem nebezpečnější.
On se totiž k sebereflexi nedostal ani učitel, jinak by přece jen byli ve školách o něco více zralí lidé. Pokud s tím učitel nebude mít vlastní zkušenost, bede tento zavedený pojem “zpětná vazba” na nic. Budou tady pak “osbnosti”, které budou tvrdit, že známky a testy jsou zpětná vazba.
ta adresa nefunguje
… u mě to funguje stále
Tak máte asi nějaký výkonnější počítač.
Tak tady bych nečekal velkou podporu, i když je to pravdivý argument. Většina učitelů žije v mentálním modelu vlastní pravdy a myslí si, že vědí, co žáci potřebují. Návrhy na zlepšení, které vyjádří dítě-žák, nemůžou přece dávat takový smysl, jaký potřebuje sborovna … že?
Zase nějaký génius ví, jaká je většina učitelů!
To přeci není důvod, proč je dnes již polovina čtvrťáčků otrávená ze školy.Jde především o to, jak děti učitel pro výuku nadchne.Dobrý učitel=dobré výsledky dětí.A spousta z nich si poradí i bez interaktivní tabule.
Dovolím si přeložit komentář: za vše může učitel.
Volně přeloženo,ano.
Za vše může učitel… Nemohli bychom být konečně konkrétní a přestat házet všechny učitele do jednoho pytle? Pokud víte o učiteli, který má otrávené děti, prosím napište o něm. Nebo promluvte s jeho nadřízeným. A jak můžete vědět, co cítí polovina čtvrťáčků u nás?
Vycházím z posledních zveřejněných průzkumů, proběhlo i v médiích.Nedovoluji si házet všechny učitele do jednoho pytle, vím že jich je stále spousta kvalitních a práce je baví. Jde ale především o mladší pedagogy,kteří s dětmi hodně mluví.Propírat a zveřejňovat jména nedobrých učitelů a navíc v anonymní diskusi, je nevhodné.
Mám právě pocit, že se to rozvíjí až moc, ale kvantum informací zůstává stejně, jenže obojí zvládnout během 45 min nejde.
Kritické myšlení není jen o myšlení nad informacemi bez osobní zkušenosti. Ve školách chybí provázení k užívání citu, když už chcete to kritické myšlení probírat. Člověk se musí dostat do hloubky věci a souvislostí, aby nějaké kritické myšlení nevyrůstalo jen z analýzy, ale také ze syntézy a komparace se sociální zkušeností. Emočně zahlcený nebo zraněný člověk zraje pomaleji nebo vůbec, jeho úsudek bude častěji nekonstruktivní a tím i více mylný, život mu bude dávat pak takovou zpětnou vazbu, která mu bude nadále brát sebevědomí. To pak boří nejen schopnost argumentace.
Škola nemůže kultivovat nic, protože jediným zájmem učitele je přežít hodinu. Pokud možno bez újmy na vlastním zdraví. — Kázat o tom, co by měla a neměla škola dělat, mi může jedině ten z Vás, kdo dokázal aspoň jediné dítě naučit slušnému chování a zájmu o cokoli, co lze kultivovat. Ostatní- mlčte laskavě.
A je po diskusi .. :-)
Kultivovat rozmazlené spratky zdá se býti nadlidským úkolem ve společnosti, která již mnoho let neuznává učitele jako autoritu. Pokud je učitel brán jako slouha, těžko vzdělávat a vychovávat. Učitelé sebelepších kvalit nenapraví škody, které způsobili v hodnotových žebříčcích “sametoví” rodičové.
…pokud se pedagog dívá na své žáky jako na spratky,pak nemá ve třídě co dělat! Autorita se dá získat různými způsoby a dost pedagogů to ví.
Stačí i pohled z okna chodby. Malý Daneček, prvňáček, vztekle kope do maminky, že mu něco odmítá dát s sebou do třídy. Nemít kozačky, musela by být samá modřina od kolen až po kotníky. Ubohý, nedostatečně vyvztekaný chlapeček pak uraženě kráčí ke školním dveřím. Co myslíte, kolik dalších – dětí a učitelů – jeho kopance odnese? Pokud mu nenastavíte pravidla, bude z něj za pár let spratek takového kalibru, že už ho nenapraví ani polepšovna.
Všichni mají “své dny”.Děti jsou ve vývoji,mají nárok chybovat. Naším nelehkým úkolem je vést pozitivním příkladem. Pokud nezvládneme sebe, nezvládneme ani děti.
Tak kopat do mámy se může, když nemám svůj den? Jděte někam s takovou filozofií. Střelci v amerických (zatím) školách zřejmě taky neměli zrovna svůj den, viďte! K čertu s “výchovou s úsměvem a nikdy jinak”. Jedno třepnutí přes zadek, a dítě by mělo jasno, co smí a co už ne. Možná by pak těch úsměvů mělo víc, protože by své okolí permanentně nenasíralo.
Pro vás je činnost s dětmi asi velkým utrpením.Doporučuji číst také druhou polovinu monitoru.Osobně to nevidím tak zle.
“Pro vás je činnost s dětmi asi velkým utrpením” Mýlíte se, nejsem učitel, píšu z pozice rodiče a vadí mi, že moje dítě trpí chováním nezvladatelných jedinců ve třídě. Jak k tomu malá přijde, že nějaký zlobič zase nemá svůj den a rozbije úplně atmosféru ve třídě? Ty klidné děti doslova prosí učitele, aby “něco” udělali pro klid a pořádek při práci, jenže kromě poznámek se nedá dělat nic. To mi vadí.
Vzdělávání pedagogů se neodehrává mezi dětmi, ale v posluchárnách.
:-) Chyba je samozřejmě ve vás = v nás… My jako občani jsme to tak nechali, a teď brečíme. Jak často se mezi sousedy bavíte o tom, v čem byste mohli pomoct škole svých dětí, aby se zlepšila?
“Protože bez skutečných hodnot žije většina společnosti.” Opravdu? Jak to víte? Máte odvahu známkovat většinu společnosti? Jen vy (a vaše elitní menšina společnosti) jste vybaven/a těmi skutečnými hodnotami?
Děkuji za otázku. Nevšilm jsem si, že bych známkoval, ale něco asi vím. 1) Tím ukazatelem je stupidita a drzost reklam, na které jsou komerční podniky zvyklé lákat zákazníky. Převážně vždy útočí na nejnižší lidské pudy. Vědí, že to zabírá. To je o skutečných, žitých lidských hodnotách. 2) Dalším ukazatelem je míra zkušeností náctiletých s drogami. Ve 30.člené třídě bývá výjimkou žák, který to opakovaně nevykoušel. 3) Sexy symboly jsou oficiální hnací silou zábavního průmyslu a potraty běžnou normou zachování životní bezproblémovosti. Žijeme v kultuře násilné smrti a mnoho lidí si to jaksi nepřipouští. Není to divné? 4) “Právní stát” je bludištěm pro občana a výživným močálem pro právníky, včetně vymahačů pozdních splátek a úroků. V zadluženém kole je dnes 1/3 domácností. 5) Protože lidské zdraví se “smrsklo” na pojídání pilulek dobře zalobovaných farmaceutických gigantů. Téměř žádné povědomí o duchovních příčinách nemocí. Kvalita lékeřské péče je posunuta do roviny .. “zákazník si může vybrat lékaře”. Podle čeho? Jak to pozná, když skutečné příčiny nepozná ani lékař? 6) Protože život v Boží vůli byl odsunut do dějepisu a do říše pohádek. 7) Protože výherní automaty stále vyhrávají a plodí řady závislých a zadlužených. Ti, co to mohou ovlivnit to úspěšně podporují. 8) Protože MOC je zaslepující a moderní jev, převlečený za kokurenceschopnost. 9) Protože 2/3 uzavřených manželství se rozvádějí a nevytváří tak základní podmínkovou hodnotu pro zdravé lidství svých dětí. Protože mít dítě není hodnota, ale překážka. 10) Protože “morálno” bylo zcela nahrazeno “komerčnem” a učitelé v tomto prostředí “moderních živých potřeb” a státních požadavků “potí krev”, neboť je to nad jejich emoční síly, to ustát.
Teď už zbývají pouze jezdci apokalypsy…
Píšete: “Změna nitra každého člověka je věcí vyrovnání se s vlastními zraněními, které blokují velkou čast emocionality, vůle, prosociánosti (lásky), trpělivosti, citlivosti, atd. Pokud tyto sebezkušenosti nebudou obsahem přípravy učitelů, pokud učitelé v neprojdou aktualizací svého Jáství, můžeme diskutovat donekonečna.” Ano, chcete aby měl učitel duši a byl “lidský” v nejlepším slova smyslu. Jenže není na výchovu a formování takových vlastností, dají-li se vůbec u někoho vychovat, ve věku příchodu na pedagogickou fakultu pozdě? Neměl by se student rozhodnout pro profesi učitele právě tehdy, má-li tyto vlastnosti, podpořené též zkušeností z práce s dětmi? Žádným psychogenním tréninkem na pedF z lidí lidumily obětavé dětem nenaděláte – maximálně můžete povrbudit vlastnosti, které ten člověk už ale musí mít v sobě.
Píšete: “Zeptejte se dětí jestli poznaly, že pro ně učitelé za ty miliardy něco zlepšily. Nedejte se však omámit výčtem výpočetní techniky…” Jinak řečeno: zeptejte se, ale mějte připravenu správnou odpověď. Čiší z vás přesvědčení, že ty správné odpovědi máte. Odkud tu sebejistotu berete?
Rozpuk “počítačových sálů” na školách je vidět na první pohled, jak inventurními úředníky ESF, novináři, tak asi i rodiči. Tedy všemi těmi, co “rozumí viditelné a hmotné škole”. Nanabádám, “zeptejte se mě”, ale spíše “prozřete”, abyste moderno nepokládali za hodnoty a nezvolili první, co vás cvrnkne do nosu. Škola není místo, ale činnost. Tam bych hledal zakopaného bobříka výchovy a vzdělání. Na změnu sebe sama není nikdy pozdě. Je to věc odvahy. A psychogenním tréningem bych to nenazval. Ten často trénuje pseudoosobnost. Pravdou však je, že s výběrem adeptů pro pedagogickou profesi si fakulty léta nedělaly těžkou hlavu. Považovaly učitele převážně za “předmětovou databanku”, nikoli za klíčového člověka, který rozumí dítěti. Už v r. 2002 píše prof.Průcha ve své knize “Učitel” + současné poznatky o jeho profesi”, že asi 86%! studentek pedagogiky je v pásmu neurotičnosti, která nevyhovuje nárokům učitelské profese. (dle Knoblochova dotazníku N5). To je o nechopnosti vyrovnávat s psychickým napětím, přílišné přecitlivělosti ke své osobnosti, nevyřešené vztahy s vlastními rodiči, o nízké schopnosti empatie, a ještě mnoho zakopaných strachů, a pod. Nechci se navážet do žádného učitele, neboť si jich vlastně vážím. Výchova je nejtěžší životní úkol. Jestli si myslí někdo, že když učí, že nevychovává, tak tady bych pak byl na rozpacích, jestli má tedy nějaké ty kompetence. Nemám žádné, jedniné správné přesvědčení, nepodléhejte svým představám. Mám ale jistotu v tom, (jak už jsem uvedl), že škola potřebuje vnitřní změnu učitele a podmínky k tomu. Pokud vychovatel člověk nemá zralou osobnost a musíte s ním jako dítě žít a spolupracovat, pak je to náročné a zraňující pro oba. Jak z toho ven? Učit se přijímat a podávat zpětnou vazbu, abych podobně pak mohl pomáhat dítěti. Je to o citu, není to o vědění. Taky jsem se s tím pral, proto si to dovoluji tady uvést.
Tadu čtu: Otázka poznání Boha není v “náboženství” stejného modelu výuky, jaký známe z tradiční školy. Není to otázka dějepravy, ale duchovního otevření… Otázka poznání boha není otázkou školního vzdělávání, o kterém tu vedeme debatu, poznávání boha je zcela soukromou, ba intimní záležitostí.
Chápu vaši námitku. Jen mi připomíná upozornění na debatu o praporech, kdy vítr není to, o čem se tady bavíme. Bůh je sice niterný lidský prožitek, stejně jako láska. Bůh je láska. Tu potřebují i žáci, aby se mohli rozvíjet. Tím, že se vše vsadilo na vědu, člověk zpychl .. to je taky niterný lidský prožitek. Jeho důsledky známe. Systém se pak neřídí citem, ale nestačí na něj ani pravidla třídní, ani školní, ani pravidla Bruselu. Tím, že je tolik vyzdvihována potřeba úspěchu, mizí cit pro lidské nitro. Vždyť pro úspěch jsme vyčlenili “nevyhovující” děti mimo běžné školy. Když člověk svým rozumem, jednáním a hodnotami vytlačí Boha z rodiny nebo ze školy, nastane právě to, co nastalo. Krize společnosti.
A kterého boha máte vlastně na mysli?
Tan, kdo někdy doopravdy miloval, to bude vědět. Milovat znamená .. nevyčítat, nemstít se, odpouštět, být trpělivý, neubližovat, umět se omluvit, nevychloubat se, umět lecos unést a umět se sklonit před malými … Ještě si myslíte, že to do školy nepatří?
Do školy především nepatří ideologie. Žádná. A z vás je cítit na míle daleko.
Od kdy je “láska” ideologická? Hmm… Snad příjmete moji vstřícnou radu : Čtěte víc než písmena. Psal jsem to ve zkušenostech, nikoli z knih ..
Odkdy je láska ideologická? Od okamžiku, když někdo říká, že bůh je láska. P.S. Mimochodem otázce na “totožnost” boha jste se šikovně vyhnul.
Ano. Narazili jsme na komunikační hranici. Pokud jste nezažil jak láska mění život k lepšímu, fakt nemám žádné argumenty, jak právě vám vysvětlit působení Boží vůle. A podobně je to s mnoha diskusemi. Pokud mají lidi rozdílné životní zkušenosti, pak mají také pod slovy a slovním spojením dost odlišné významy. Explicitně se to nazývá stejně, obsahově je to ale v jiném spektru. Co Bůh je a není se pro člověka nedá definovat v JEHO měřítku, ale jen v lidském. Problém je, že když je člověk rozhěvaný, vidí svět jinak, než člověk s klidným srdcem. To věděl už i náčelník Apačů. Pokud jsou učitelé nahněvaní (a často i “lidským právem” a NESPRAVEDLNOSTÍ), pak stejně nevidí realitu v pravdě. Vidí jí každý po svém. To se týká i vědců a úředníků. Podobné je to, když každý honí úspěch a slávu. Ani si neuvědomují, že to svým chováním mezi podobně naladěnými posílají dál. Člověk-spotřebitel se vždycky chytne.. a pak nadává jeden na druhého. Viz politika. Ještě k té definici. Vím že to není úplně trefné, ale “chtějte po psovi aby definovat člověka”. Pozná ho jen po svém a mezi oběma bude větší souhra, když má pán svého psa rád. Pejsi jsou na to citliví. Možná, kdybyste položil otázku jinak. Třeba by se chytli i jiné učitelé … Jinak nechci odbíhat od vypsaného tématu, ale poznání toho, co nás přesahuje není na rozumové platformě. Zkuste si přečíst Kateřinu Emerichovou nebo něco o Hildegardě z Bingenu. Bůj je taková láska, že by vám nestačili slova, težko se to předává ústně. Je dobré to žažít a pak můžete pochopit proč může být učitelství posláním a co myslel Komenský Labyrintem světa a rájem srdce. To se fakt nedá vystudovat :-) V dřívějších dobách bylo více lidí, kteří to zažili, takže stačilo méně slov a politických opatření a při předávaní vědění byl Bůh přirozeně přítomen. Co myslíte, co má asi momentálně v sobě vyhořelý učitel? Dítě je tak citlivé, že to vnímá .. a nemůže to nazvat, prostě mu to nesedí, nevoní a nemotivuje. Proto o tom píšu, je to velký problém sociálních profesí. A zejména učitele, neboť byl nedávno povýšen náměstkem Nantlem do role pomáhající profese. Ví učitel o čem to je?
„Ašhadu an lá ‘iláha ‘illa ‘l-láh wa ašhadu ‘anna Muhammadan rasúlu ‘l-láh.“
Mluvíme o stejném bohu?
Snad Vám rozumím. Taky si myslím, že co do duchovního růstu (pozor, ne náboženství), se ve školách málo mluví a dozvídá. Jenže tohle je věc, kterou nemůže předávat někdo, kdo k tomu sám nedospěl. To nejde vyčíst z knih a zahrnout do osnov. To jsou věci, ke kterým člověk dochází sám a postupně. Bohužel je to ale taky často v rozporu s vědou, nebo spíše věda je v rozporu s duchovním růstem. Stačí se podívat na spolek Sisyfos a jeho Bludné balvany. Tím, jakým způsobem tito vzdělaní lidé pojímají a zesměšňují některé prokazatelné jevy a lidi zabývající se jimi, jsou sami k smíchu. Učitelé jsou jen obyčejní lidé, jako všichni ostatní, každý se svým světonázorem. Pro začátek by stačilo, kdyby učili toleranci a k tomu často stačí osobní příklad.
Máte v mnohém pravdu, ale ne ve všem. A navíc jste nedodržel/a základní pravidlo zde – krátké sdělení. A to pro Váš názor bohužel nehovoří.
Teď k člověku, který psal, že do škol nepatří ideologie. Ona tam je! Nikdy tomu nebude jinak, protože věci zkrátka nějak vykládáte. Darwinismus je také ideologie. Proto by se ve škole měly děti objektivně a stejnou měrou seznámit i s kreacionismem. Teprve potom bychom mohli říct, že jsme jim dali vybrat. Takhle musejí říkat, že člověk se vyvinul z opice. Kdyby totiž řekly, že je to jen jeden názor, osvícený učitel by to sice uznal, zavilý Darwinista by si na ně ale zasedl a od většiny dětí ve velkém městě by sklidily výsměch a pohrdání. Takže z tohoto hlediska se komunistická a dnešní škola vůbec neliší. Brrr
Paráda! Nejlepší je to islámské vyznání víry! Nevím, jestli diskutující pochopil.Je taky islámsků bůh = láska??
Krátká sdělení, zejména v písemné diskusi, často vedou k povrchnímu pochopení. Proto je tato diskuse tak dlouhá, protože se dotkla problému, na který nestačí inflační výkřiky. Je toho mnoho, co je špatně, ale pozornému člověku jaksi neunikne, že to všechno má jednu pojmenovatelnou příčinu. Ta se všek vytratila z prožitku, ze vzdělání a tím i ze slovníku většiny nositelů znalostí.
Víra je opravdu osobní věcí, nedá se naučit, ale dá se naučit pravdám víry. Je pravda , že by to mohlo někoho demotivovat, jako předmět, jenže když dneska selhávají rodiny, musí nastoupit někdo další, někdo jiný musí ukazovat hodnoty.
“Je toho mnoho, co je špatně, ale pozornému člověku jaksi neunikne, že to všechno má jednu pojmenovatelnou příčinu. Ta se všek vytratila z prožitku, ze vzdělání a tím i ze slovníku většiny nositelů znalostí.” – Nicneříkající blábol. Je to neschopnost, nebo neochota pojmenovat věci zřetelně? Nebo je to snad snaha “být zajímavý”?
Je to shrnutí jádra věci, z předchozích řádků. Uměl bych to vydedukovat nebo kriticky “obmyslet” už na základní škole. Některé věci dráždí nepřipravené, když se vyslovují přímo, ale vedou k zamyšlení když vyplývají z otázek, podstaty či souvislostí. Nemohu na vás svádět to, že nečtete zatím mezi řádky, odhadl bych to spíše na nezkušenost s intimími překročeními sebe sama. Většina růstových kroků se totiž děje spíše zpokorněním než asertivní argumentací, teprve k pak člověk přejde na vyšší úrověň zralosti, ze které může pozorovat své dřívější hledání. Mluvím o duchovním růstu. Prosím, nic ve zlém. Vede k tomu třeba sebezkušenost se sebepoznáním, ve směru rozvoje lásky v člověku. Například se o to pokouší etika. Výsledek je kultivace citového a morálního světa .. ve kterém, světe div se, dochází k větší udržitelnosti života.
Jednou etika, jednou náboženství, jednou bůh=láska, jednou jakési intimní překročení sama sebe nebo vyšší level duchovního růstu. Jste kluzký jako úhoř. Neodpovíte přímo, ale poukážete na neschopnost číst mezi řádky. Šikovná manipulace. Když si předstvím, že byste takto manipuloval (nebo takto manipulujete) žáky, běží mi mráz po zádech.
Zkuste se od obviňování přenést ke smyslu věcí. Ale pokud nemáte podobnou zkušenost, využijte možná jiné diskuse. Děkuji. Tady jde o změnu myšlení a přístupu k dětem. Musí být doprovázena změnou stylu výuky.
Tady se debatuje o školství, debaty o Bohu sem nepatří.
Když jsem žádal před lety o první akreditaci ohledně rozvoje emoční inteligence a typologie osobnosti na MŠMT, tak ji smetli a řekli, že psychologie učitelům do rukou nepatří. Stačilo jinak poskládat slova o tomtéž tématu … a uředníci byli spokojení. Skutečné debaty o Bohu mají opravdu jiný rozměr. To bych se sem po předešlých zkušenostech neodvážil vůbec naťukat. Dotýkám se těch učitelů, kteří si už všimli své existeční podstaty. Ostatní, klidně ještě počkejte, dyť svět se přece přibližuje k ráji…
Jen se odvažte a ťukejte.
Můžete dešifrovat tuto větu? Dotýkám se těch učitelů, kteří si už všimli své existeční podstaty.
RVP/ŠVP je rétorické cvičení pro ty, kteří to tak chtějí pojmout/chápat. Pro ty, kteří chtějí opravdu vědět, co mají učit v deváté A je to veliký pomocník, ale chce to chtít a nevymlouvat se! Proč to v leckterých školách jde a jsou tam spokojeni?
Na základě této věty se to jistě nedozví. Ale uvědomit si, že něco dělám špatně, je dobrý začátek a to na všech úrovních. Naučit pedagogy učit je úkolem pedagogických fakult. Žádná změna se jaksi nestane sama od sebe, pokud tedy nemáme na mysli třeba přírodní katastrofy.
Tento komentář přesně dokazuje to, co píšu.
tak si ho nevšímejte a přečtěte si ten nad ním
Dobrá: k vymlouvání se. Kde berete tu neochvějnou jistotu, že se chci třeba já vymlouvat? Jak víte, že jsem ŠVP na naší škole odbyla? 1.9. po státnicích se Vás ředitel nepřijde zeptat, jestli má svolat sborovnu, jestli nechcete vylepšit ŠVP :-) Když máte štěstí, tak vám kolegové nevynadají, když se na ŠVP své školy chcete vůbec podívat, jak vypadá. Podají vám učebnici, podle které máte učit a řeknou vám, na kterou stranu dojít letos. S ředitelem školy jsem probírala, jak by se potenciál ŠVP dal využít daleko lépe, souhlasil, ale o 20 let starší kolegy kvůli tomu svolávat nebude na změnu ŠVP.
ad dobrá: myslím, že tu nikdo nechtěl nikoho s neochvějnou jistotou osočovat, že se vymlouvá. Základem je aktivní přístup, i když jsou před Vámi překážky. Proč si nezkusit odpovědět na to “Proč to v některých školách jde a jsou tam spokojení?” a nehledat řešení i pro sebe namísto rezignace?
Hledat řešení pro sebe namísto rezignace? Zkusme to: ŠVP lze tvořit tak, že se sejde např. učitel DJ, ZSV, VV, ČJ a budou se radit, podle jakých materiálů budou učit, jakou periodizaci vytvoří, jaké portfolium si studenti vytvoří, naplánují, že studenti budou mít třeba poznámky v deskách s kroužky, k renesanci z čj si přidají renesanci ze ZSV a v DJ pak naváží na znalosti z VV a ČJ a kdy se to bude vlastně probírat v jednotlivých předmětech, kde budou navazovat na co. A studenti průběžně budou vytvářet velký projekt na obrovský papír, kde spojí znalosti třeba té renesance ze všech předmětů pomocí klíčových slov… Až budu ředitel, tak to takto uděláme. Teď můžu učit co nejlépe tu vv a snažit se vysvětlit, že to naplňuje to ŠVP, které mi ukázali. Snažím se navazovat na ostatní předměty, ale vlastně pořádně nevím, jak, kdy, co a jak tam kdo učí. Chyba ŠVP je v tom, že se předpokládá, že v každé sborovně je 30 reformychtivých geniálních Komenských a že v každé sborovně dokáží vytvořit revoluci sami. Proč by vlastně měli? Když firma vymyslí strategii reklamní kampaně pro nějakou společnost, stojí to statisíce. Učitelé měli vymýšlet geniality v rámci své pracovní doby, kdy měli dělat spíš své přípravy. Ale neříkejte, že se vymlouvám. Když mi ředitel zadá něco vypracovat do zítra, klidně nepůjdu spát, abych to splnila. Když mi zadá strávit prázdniny s kolegyy z dj, zsv a čj a pracovat na ŠVP, tak si řeknu, že se přece nebudu vymlouvat a přijdu a budu se snažit pro to udělat vše. I když za to nic navíc nebude. A jsem pak vůbec normální, když to takto budu brát?
Znám pár škol, kde ředitel/ka pochopil/a, že ŠVP si opravdu musejí napsat spolu ti učitelé, kteří chtějí naplnit ty předměty nějak spojitěji – jak se píše v předchozím komentáři. O některých učitelích věděla, že to nebudou chtít, ale možnost dostali. S těmi, kteří vzali tu kurikulární změnu vážně, si ŠVP sepsali tak, že jim dobře slouží. A učitelé, kteří tohle nedokázali, ale zároveň nevyučují dost dobře, jsou najednou mimo školní program – a mají problém. Tak to prostě je, že firma, škola, stát mají nějakou svou “politiku” v plnění svého záměru, kterou celkově prosazují. Se ŠVP je ta výhoda, že se na té vnitřní “politice” vzdělávání mohli učitelé podílet společně – když to neodvrhovali. A komu ona politika nevyhovuje, jde do jiné firmy, pokud ho vezmou. Když jinde místa nejsou, možná se musím naučit pracovat tak, jak to “firma” dělá, jsem mj. i zaměstnanec. Když je politika firmy podle mě špatná, musím se pokoušet ji zlepšit. Nebo bohužel rezignovat, když nemám dost pochopení u druhých. Pokud mě vedení nechá můj díl práce dělat mým stylem, můžu být rád – pokud ovšem na to nedoplácejí žáci. Když se škola např. rozhodne, že v každém z předmětů se bude posilovat dovednost psaného vyjadřování, sotva já jako třeba zeměpisář můžu odmítat. Když odmítat budu, možná mě dřív nebo později ze školy vystrnadí.
Skvělé firmy se skvělou strategií musí umět skvěle zaplatit ty, kteří na té skvělé strategii pracují. Pak budou firmy ještě skvělejší a budou moci skvěleji platit a mít skvělejší firemní strategie. Jak nám to zapadá do školy?
Které rodiny myslíte? Kolik máte přátel?
Neurážejte prosím opice – ty se učí rády, dobře a rychle! Zato dětské mozečky zakrňují a jsou čím dál méně funkční. Ono totiž přemýšlet o problému straaaašně bolí, víme? Oč pohodlnější je našrotit se něco zpaměti… a hned to zapomentout. – Kdyby nebyly české děti tak strašně líné se učit se zapojením mozku a myšlení, nemuselo by se testovat. Nezrušily by se kdysi přijímačky na SŠ a děcka by se musela připravovat, učit, zkompetentňovat – jak chcete. Zrušením přijímaček jsme dali žákům 2. stupně signál – škola je brnkačka, stejně tě všude vezmou. Tak co od nich teď, probůh, chcete??
Zcela souhlasím s komentářem. Tady u toho problému by se mělo začít. Je obrovské množství SŠ a vezmou snad úplně každého, kdo chce “studovat”. Jak potom děti motivovat? Proč by se učily, připravovaly? Za každou opičku děkuji!!!!!
Pravda, ředitel nemá, z čeho je ohodnotit, mají to nejméně, co šlo dát, aby se vyšlo s penězi na platy, už nevím, jestli to je nula nebo možná 400 Kč?
Pardon – děti samy :)
Jenže za odborníka se také počítá každý úředník, co šel okolo nějakého školského odboru a pak vymyslí, jak o všem ještě lépe papírovat. :-)
Jenže např. kampaň Česko mluví o zdravotnictví nebyla a nebude. Ale pro vzdělávání jsou všichni experty.
Jistě, na vzdělávání je expert každý, komu doma dítě řekne, ho to ve škole nebaví. :-/
Obávám se, že dobře míněná kampaň se zvrtla na Česko střílí do školství. Učitelé jsou darebáci, kteří úmyslně brání vzdělávání a zajímají se jen o peníze. Může každý mluvit do vzdělávání?
Ale kdo je odborník ve školství? Podle většiny lidí ministr školství, podle jiných učitelé, ale podle mě spíše studenti a žáci, protože těch se týká celé školství, nikoliv nějakých úředníků či dokonce ministra školství!
 


Přidejte komentář


Můžete se přihlásit nebo zaregistovat


Počet znaků: 0